Na Broumovsko k Niagáře a na stolovou horu, v jejíchž skalách kdysi lidé marně hledali úkryt

Už se těším, až se jaro začne propracovávat k letnější podobě, zeleň vegetace ale bude ještě o něco světlejší než o pár týdnů později, slunce bude zvýrazňovat kdejaký detail, ale ještě nás nebude svými paprsky přibíjet k zemi, a nad tím vším bude jásat zářivě modrá klenba úplně největší katedrály… Pak to tu opět bude vypadat jako při mé poslední návštěvě, přesto se budu znovu opájet pocitem, že jsem tu vlastně poprvé.

Který že z turistických cílů připomenu? A zahrnu mezi tipy na výlety, které mohou stejně tak být pro někoho novým námětem, jako pro jiného výzvou k návratu na místo, jež si to zaslouží?

Nejen kláštery

Když se řekne Broumovsko, člověku se v mysli tak nějak automaticky ohlásí Benediktinský klášter v Broumově. Jedno ze zásadních turistických lákadel oblasti. Klášter založený ve 14. století a o čtyři staletí později přestavěný v barokním slohu Kryštofem Dientzenhoferem a jeho synem Kiliánem Ignácem.

Nebo jeho soused, ke kterému stačí překonat pískovcový masiv Broumovských stěn a ze severovýchodu od nich se přemístit na jihozápad. Tam – čili v Polici nad Metují – od roku 1213 stojí rovněž klášterní areál. U jeho zrodu stáli břevnovští benediktini, původně gotické budovy byly v letech 1676-1722 barokně přestavěny. Dnes v nich mj. sídlí pobočka Muzea Náchodska, bývalý refektář je využíván jako kulturně-společenský prostor pro pořádání vzdělávacích a kulturních akcí pro veřejnost.

Nelze se o zdejších dvou klášterech alespoň nezmínit, ale tato cesta bude zaměřená zejména na krásy přírodní – a že těch je v této lokalitě na severní hranici opravdu požehnaně. Na relativně malém prostoru, na němž se budeme v následujících odstavcích textu pohybovat.

Niagára, tentokrát Suchodolská

Niagarské vodopády hřmí nejen na kanadsko-americké hranici, ale také v tuzemsku – konkrétně pod Broumovskými stěnami. Jedná se o Suchodolskou Niagáru (dlouhé „á“ v názvu je správně).

Část názvu naznačuje, že inspirací byl Suchý Důl, obec poblíž Police nad Metují. Nejprve se od ní nechávám vést zeleně značenou turistickou stezkou, kousek od křížení s modrou trasou je třeba odbočit vlevo na neznačenou lesní cestičku. Po ní – a navíc s nápovědou Ledhujky, což je necelých sedm kilometrů dlouhý levostranný přítok Metuje – jsem brzy na místě. U Niagáry, která sice po pravdě řečeno nehřmí, letní průtok v čase mé návštěvy byl spíše skromný, ale i tak umí příjemně naladit.

Jedná se o dvoustupňový, částečně pravý vodopád na dolním konci Hájkovy rokle – dolní stupeň má na výšku dva metry, horní tři a půl. V nejnižším místě pískovcového podloží vymlely trpělivé vody Ledhujky rozsáhlé kruhové vývařiště s malým jezírkem.

Divadlo, které zkamenělo

Když už jsme se ocitli na úpatí národní přírodní rezervace Broumovské stěny (na území 638 hektarů byla vyhlášena v roce 1956), bylo by neodpustitelné nevydat se vzhůru na její vyhlídková místa. Na zhruba deset kilometrů dlouhém a místy jen kilometr širokém hřbetu jich na návštěvníky čeká pěkná řádka. Mapa hýří barvami turistického značení, stačí si jen vybrat. Jedním z oblíbených cílů je například kaple a chata na Hvězdě. Směr je tudíž stanoven, takže vpřed.

Po modré jdu na severozápad, zhruba v půlce přesunu měním trasu na červenou. Stezka je stále strmější, v Kovářově rokli na příchozí čeká zužující se soutěska, místy na šířku pouze dvoumetrová. Lemovaná je kolmými, převysokými stěnami – narostly do výšky šedesát, ale dokonce i sto metrů.

Odměna za namáhavý výstup je minimálně dvojí: první představuje přítomnost v opravdu malebné, romantické, místy přitažlivě divoké krajině. Druhou je plejáda znamenitých vyhlídek – většinou namířených severovýchodním „broumovským“ směrem.

Opačným směrem hledí vyhlídka Skalní divadlo – ovšem v tomto případě na směru nezáleží. Pohled míří na část právě zdolané Kovářovy rokle – a zejména na les skalních věží. Při správném slunečním osvitu naprosto úchvatný pohled.

Kapli za reforem málem zbourali

K poutní barokní kapli Panny Marie Sněžné na Hvězdě zbývá jen necelý kilometr. Podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera byla na skalním bloku na Polické hoře (což byl původní název) v nadmořské výšce 674 metrů vystavěna v letech 1731-1733. Za časů josefínských reforem s ní bylo málem zle – to když padlo rozhodnutí o jejím odsvěcení a zbourání. K tomu druhému nakonec naštěstí nedošlo. Objekt ovšem začal silně chátrat.

Znovuzrození se dočkal v roce 1854 díky úsilí břevnovského a broumovského opata Jana Nepomuka Rottera, který kapli odkoupil a nechal opravit. Splnil tak svůj slib, který dal ve studentském věku – tehdy prohlásil, že kapli obnoví, když se stane broumovským opatem.

„Věžička kaple má podobu lucerny, zakončené na špici zlatou hvězdou. Vnitřní zařízení je z 19. století. Ve stejnou dobu byl postaven i výletní hostinec ve švýcarském stylu. Hlavní pouť se koná v sobotu po 5. srpnu,“ uvádí autoři průvodce Broumovsko.

Nejen vyhlídky, ale i kamenné hřiby

Lákavá místa se nacházejí nejen na jihovýchod od Hvězdy, ale i ve směru přesně opačném. Na mysli mám zejména postup po modře značené turistické stezce na další skvělá vyhlídková místa. Za všechny jmenuju Veranduči Kačenku.

Zmíněný jihovýchodní okraj Broumovských stěn přesto ještě jednou necháme vstoupit do hlavní role. Na mysli mám cíl, k němuž se lze vydat opět od Suchého Dolu – nebo z ještě bližšího parkoviště u vesničky Slavný. Tím cílem jsou Kamenné hřiby. Čili skalní útvary, které vlivem eroze různě pevných materiálů získaly podobu, jež jim vtiskla jméno.

Ani v těchto místech nebudou ochuzeni příznivci dalekých vyhlídek. Pokud budete od hřibů pokračovat asi sto metrů po červeně značené trase, nemůžete minout Vyhlídku na Čertovu tchýni. Což je další zdejší pozoruhodný skalní útvar. Ovšem vidět je toho pochopitelně mnohem víc. V tu chvíli se totiž pohybujete v lokalitě, z níž lze pohled poslat nejen do dálky, ale i do hloubky – do podstatně nižší a poměrně ploché krajiny ve směru na Broumov.

Stolová hora na závěr

Tato cesta se pomalu blíží ke svému závěru. Je jasné, že spoustu dalších skvělých „destinací“ vynechá či opomine, ale to je svým způsobem i dobře: Broumovsko je krajinou v tomto směru opravdu bohatou a inspirativní. Takže na příště toho v její zásobě zůstane dost a dost.

A co že obstará finále této výpravy?

Na závěr se přemístím o necelé tři kilometry vzdušnou čarou na severozápad od Police nad Metují. Na stolovou horu zvanou Ostaš. Na hodně členitý vrchol, oplývající skalisky, vyhlídkovými stanovišti (např. na vrcholu zvaném Frýdlantská skála či z Krtičkovy vyhlídky na východním okraji pískovcové plošiny), ale i s náročným skalním bludištěm (Horní a Dolní labyrint).

Nejvyšší kóta kopce dosahuje 700 metrů nadmořské výšky, tyčí se až 250 metrů nad okolním terénem (nejvyšší vrchy Broumovské vrchoviny se vytáhly ještě o 180 metrů výš - lokálními rekordmany jsou Královecký Špičák (880,6 m n. m.) a Ruprechtický Špičák (880,2 m n. m.). Jméno hory bylo odvozeno od křestního jména Eustachius neboli Eustach, česky Ostach či Ostaš (sv. Eustach je patronem myslivců a lovců).

Výše zmíněný průvodce Broumovskem připomíná tragickou událost z první poloviny 15. století spojenou s touto stolovou horou:

„První písemná zmínka z roku 1421 vypovídá o tom, jak v létě o Božím těle vtrhli do Čech Slezané, vypálili město Polici a jeho obyvatele pobíjeli. Lidé prchali do skalního bludiště na Ostaši, ale jejich úkryt prozradil lakomý mlynář Holinka z nedalekého Hlavňova. Slezané se mu za zradu odměnili po svém, přivázali ho ke stromu a sťali. Poličané však už byli prozrazení a marně se bránili přesile, muži byli shazováni do roklí, ženy věšeny na stromy. Na místě Holinkovy smrti byl o pět let později postaven kříž, nahrazený roku 1484 dřevěnou kaplí. V 16. až 18. století sem chodila velká procesí, a tak bylo rozhodnuto o vybudování kamenného kostelíka (zrušen 1787). Zdejší chalupník, Celestýn Venc, který bojoval v rakousko-italské válce, slíbil, že když přežije bitvu u St. Lucie a vrátí se ve zdraví domů, nechá svatostánek obnovit. Svůj slib splnil roku 1859, kdy ze zdiva zrušeného kostela kapli postavil.“

Řeč je o římskokatolické kapli svatého Kříže, patřící do farnosti Police nad Metují. Zděná stavba nepravidelného šestibokého půdorysu je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Zdroje:

Kolektiv autorů: Broumovsko – průvodce po České republice; Nakladatelství Olympia, 2002

Informační tabule na trase

Mapy.com

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_svatého_Kříže_(Ostaš)