Článek
O Svijanech se historie poprvé písemně zmínila v roce 1345 – tenkrát ještě ovšem coby Sviňanech. Obec tehdy – a pak ještě dalších 72 let – patřila cisterciáckému klášteru v Mnichově Hradišti. Další významné datum se váže k roku 1564, kdy byl ve Svijanech založen jeden z nejstarších tuzemských pivovarů s nepřetržitou činností. A do třetice zmiňme rok 1578, kdy tu Jaroslav z Vartenberka nechal postavit renesanční tvrz – z té se později vyvinul dnešní zámek.
Tím bychom měli ve stručnosti představeného „hlavního hrdinu“ následujících řádek, takže nyní už se můžeme směle vmísit do mnohohlavého davu a užít si pestrou nabídku areálu: kromě programu zmíněné nedělní slavnosti mám na mysli zejména prohlídkovou trasu zámeckého objektu, který po rekonstrukci vítá návštěvníky od června 2016 (o tři roky dřív chátrající zámek zakoupil pivovar).
Zámecký areál v neděli 22. června
Nahlédnutí do doby bronzové
Podstatnou část interiérové nabídky představují archeologické expozice seznamující s nálezy z pozdní doby bronzové. „Pod pochozími skly jsou vymodelovány jámy žárových hrobů přesně ve tvaru a orientaci tak, jak byly nalezeny v letech 2005-2006 na unikátním pohřebišti v Příšovicích „Na Cecilce“. V jámách jsou originály pohřebních nádob, které byly někdy nalézány v hloubce pouhých 28 centimetrů pod povrchem, a je tudíž malým zázrakem, že byly dochovány v celé své výšce ode dna po okraj,“ uvádí informační text, který návštěvník obdrží k zakoupené vstupence.
Nálezy doplňují kresby, které ilustrují způsob pohřebního rituálu zmíněné doby, to znamená zhruba v 10. až 9. století před naším letopočtem.
S Eduardem Štorchem do neolitu
O další čtyři tisícovky let zpět do minulosti zve expozice věnovaná neolitu (mladší době kamenné) a Eduardu Štorchovi. Ten proslul nejen coby úspěšný spisovatel – je autorem známých Lovců mamutů a dalších děl nejčastěji zasazených právě do doby bronzové a kamenné – ale rovněž jako archeolog.
V expozici věnované neolitu; na snímku s portrétem Eduarda Štorcha
Ještě jeden pohled do „neolitu“
Svijanská zámecká expozice představuje Štorchovy unikátní archeologické nálezy z mladší doby kamenné (zhruba 5100-4650 před naším letopočtem). „Tisíce úštěpů pazourků a stovky kamenných pracovních nástrojů (jako jsou ploché sekerky, dlátka, vrtané sekery) nasbíral Eduard Štorch a jeho dětští pomocníci v letech 1933-1952 v Lobči, která leží zhruba 30 kilometrů jihovýchodním směrem od svijanského zámku,“ píše se v zámeckém informačním letáku.
Velká zámecká kaple
Ovšem nejsou to jen archeologické nálezy, co se tu nabízí návštěvnickým pohledům. Jedním ze silných zážitků je bezesporu návštěva velké zámecké kaple.
Interiér velké kaple
V roce 1578 byly její prostory vybudovány jako veliká dvorana, nazývaná rovněž rytířský sál. Ten se v kapli sv. Jana a Pavla proměnil až v roce 1768. Kaple má na délku 17,4 metru, široká je 9,2 metru a stejně tak i vysoká.
Z původních zámeckých prostor mají návštěvníci možnost nahlédnout také do malé kaple a sestoupit do historického sklepení.
Romantická Zásadka
Svijanským zámkem tato má cesta začala, ale neskončila – a nemusí končit ani v případě jiných zájemců o poznání této části naší vlasti. V okolí je lákavých turistických cílů víc než dost (ostatně, nacházíme se na severozápadní hranici Českého ráje).
V onu neděli jsem ale nezamířil do blízkých „rajských“ končin, ale vzal to opačným směrem, nejprve do asi pět kilometrů (vzdušnou čarou) vzdáleného místa, jemuž vévodí Zásadka. Čili zřícenina bývalého zámečku.
Před zříceninou zámečku
Zásadka
Osudy objektu se stavebně vyvíjely podle nikoliv netradičního scénáře: nejprve tvrz, později hrad, a ještě později renesanční zámek. V ten se v té době zpustlý hrad proměnil v roce 1560 za majitele Zikmunda Vančury z Řehnic. Následovaly další úpravy. V závěru 17. století Zásadku koupili Valdštejnové, zámeček jim sloužil jako sídlo panských úředníků. A nejen to. Jenže v roce 1790 historickou úlohu objektu rázně ukončil požár.
Do současnosti se dochovaly na návrší, odkud lze dohlédnout do údolí Jizery (a v dálce mj. zahlédnout románský kostel Nanebevzetí Panny Marie z 12. století v Mohelnici nad Jizerou), působivé ruiny. Za dobrého osvitu vysloveně romantické. Což podtrhuje krásně upravené bezprostřední okolí. Takže se tu můžete cítit jako v malém parku.
Třetihorní čedič
Závěrečný cíl této cesty se nachází vcelku nedaleko, asi kilometr jižně od Zásadky. K přírodní památce Vrch Káčov se lze nechat vést zeleně značenou turistickou stezkou.
Vrch Káčov
Nejvyšší místo pozůstatku dávné třetihorní sopky
Ocitl jsem se nejen v blízkosti strmého, členitého skaliska, ale v rámci tohoto putování i nejhlouběji v dobách minulých. Zmíněnou přírodní památku totiž vytváří pozůstatek sopouchu třetihorní sopky. „Čedičová žíla zde narušila křídové usazeniny jílovců a pískovců a kontaktní metamorfózou vznikl z jílovců porcelanit a z pískovců speciální porézní pískovec zvaný „kačovák“, užívaný ve vodním stavitelství. Čedič i kačovák se zde v minulosti těžily,“ uvádí Jana Jůzlová ve své publikaci Toulky Pojizeřím.
Vrcholová skála připomíná tak trochu hradní věž, z určitého úhlu jako byste se dívali na polovinu ze známé siluety Trosek – a navíc je od ní opravdu daleký výhled. Na další možné cílové turistické destinace: Ralsko, Bezděz, Ještěd…
Zdroje:
Jana Jůzlová: Toulky Pojizeřím; Euromedia Group, 2021
Propagační materiály zámku Svijany
Informační panely na trase
