Článek
Obklopuje ji sedmero vrchů – z nich nejvýše k nebesům stoupá Zobor (587 m n. m.), pyšní se řadou cenných památek, jimž vévodí skvostný, dokonale „našlechtěný“, pro turistu víc než přívětivý hrad na návrší v centru města.
Vzpomínka na hodinu dějepisu
Letošní poslední červencový den jsem do bezmála osmdesátitisícové Nitry zavítal vůbec poprvé v životě. Přiznávám, že mé povědomí o tomto místě bylo do té doby poněkud – řekněme – kusé.
Sousoší Cyrila a Metoděje na hradním vrchu; více o historii spjaté se soluňskými bratry a šířením křesťanství na území dnešního Slovenska se zájemci dozví v Diecézním muzeu.
V paměti mi zejména uvízly dávné hodiny dějepisu, když jsme probírali historii Velkomoravské říše. Zhruba v první třetině 9. století v Nitře sídlil kníže Pribina, a to do doby, než musel po sporech s moravským knížetem Mojmírem prchnout do Blatnohradu u Blatenského jezera (stalo se roku 833). Nitra v těch časech byla a další roky zůstala jedním z center Velké Moravy.
Doplňme proto i další události a data, například rok 1248 – tehdy se Nitra zařadila mezi města královská. O 40 let později pak král město i hrad daroval zdejším biskupům. Dějiny biskupství tu ovšem sahají o poznání hlouběji, téměř do časů Pribinových. Poslední kníže nezávislého Nitranského knížectví a první kníže Blatenského knížectví zemřel v roce 860 a již o pouhých dvacet let později tento církevní úřad v Nitře ustanovil papež Jan VII.
Před Biskupským palácem…
...stojí socha papeže Jana Pavla II.
Bomby a Fénix
Příměr s restartovaným Fénixem vzlétajícím z popela je sice notně otřepaný, ale v případě Nitry se vážně hodí. Ruiny, popel, zmar – a poté úžasný zvrat korunovaný proměnou ve vybroušenou perlu. Přesně tak se to tu odehrálo.
Zmíněná proměna se týká hradu z 11. století, neznámější nitranské památky. Hrad byl výrazněji přestavěn v 15. století a pak dál upravován – především v období baroka. Stojí uprostřed města na nápadném vrchu. Na severu mu poutavé pozadí vytvářejí jižní výběžky pohoří Tribeč. Jimž v této lokalitě vévodí – jak již bylo výše poznamenáno – vrch Zobor. Jeho nejvyšší místo při pohledu z dálky – díky vysílači, jemuž se říká také Pyramida – může tak trochu připomínat ještědskou siluetu.
Vzhůru na věž
Prohlídková trasa v hradním areálu nabízí menu o více chodech. Jednou z jeho nejžádanějších součástí je výstup na věž katedrály sv. Emeráma (Jimrama). Skupina turistů, jejíž jsem byl členem, se tak zachovala podle očekávání. Na úvod návštěvy se po 113 schodech vydala vzhůru do věže.
O co krásnější je odsud vyhlídka na město, na tři věže dvojice kostelů v historickém centru, na blízké i vzdálenější okolí, o to tragičtěji vyznívají události, které památka byla nucena prožít v samém závěru druhé světové války.
V té době ještě věž nesla čtveřici zvonů. Jenže pak přišlo pondělí 26. března 1945 a s ním zvuk poplachových sirén oznamujících letecký útok. Sovětské stíhačky začaly odstřelovat protiletecké baterie ve městě, následoval úder 42 bombardérů. Cílem byla německá vojenská posádka a technika v Nitře.
Naprosto pochopitelný záměr byl v tu chvíli ovšem již zbytečný – sovětské informační zdroje neobdržely včas depeši, sdělující, že Němci o den dřív (25. března) město opustili.
Nálety trvaly i následující dny.
Na město celkem dopadlo 166 bomb, zahynulo 345 lidí (z toho 53 dětí a jen pět vojáků wehrmachtu), zničených bylo 53 domů, poničených dalších 295.
Granát v roli žháře
Útok vyvrcholil v pátek 30. března – někdy mezi 17:00 až 17:30 se ozval dunivý výbuch. A jak uvádí jeden z informačních panelů na hradě, věž zasáhl zápalný dělostřelecký granát. Následoval požár.
Natolik silný, že kvarteto zvonů se částečně roztavilo a zřítilo z věže. Dolů se sesunula i část věžní kupole. Dým byl viditelný desítky kilometrů od místa exploze.
Město na tři roky přišlo o část své dominanty, o její charakteristickou siluetu.
Nitranský hrad
Vzkříšení
Biskupství po válce přistoupilo k opravě věže a poškozené části katedrály. I s pomocí dalších finančních zdrojů se podařilo již v červnu 1948 vrátit katedrále původní podobu.
Ze čtveřice zvonů se nedochovalo téměř nic – s výjimkou plastického fragmentu v podobě tváře anděla, součásti výzdoby Podmanického zvonu z roku 1525.
Ještě v témže roce (1948) do věže putovaly tři nové zvony, čtvrtý je na původní počet doplnil v roce 2011.
Katedrála a muzeum
Kromě věže a jejích dějinných proměn je toho na hradě k vidění pochopitelně víc. K jednomu ze silných zážitků stačí sestoupit z věže a vejít do svatostánku.
„Bazilika svatého Jimrama je katedrála nejstaršího biskupství ve střední a východní Evropě, založená již v 11. století. Původně románský kostel, který papež Jan Pavel II. v roce 1998 obnovil v titulu baziliky, prošel gotickou a barokní přestavbou. V bazilice se nachází cenné relikviáře, včetně ostatků sv. Cyrila, a moderní umělecké díla jako vitráže a onyxový oltář,“ uvádí Wikipedie.
Pár kroků pod kostelem čeká na své návštěvníky Diecézní muzeum. Další pozoruhodný cíl. Klenotnice s přehlídkou liturgických předmětů používaných v katedrále při mších. Předměty jsou chronologicky seřazené od 15. století až do současnosti.
Návštěvník v muzeu spatří i předměty osobního charakteru spjaté s nitranskými sídelními biskupy. Například tři berle v centru expozice a biskupské insignie Jána Chryzostoma kardinála Korca či kalich a paténu, které Nitranské biskupství získalo darem od papeže Jana Pavla II. při jeho návštěvě Nitry v roce 1995.
Interiér katedrály
Interiér katedrály
Interiér katedrály
Knižní regály se tyčí deset metrů vysoko
Dvaadvacet metrů dlouhý, sedm metrů široký a deset metrů vysoký je interiér Diecézní knihovny. Nachází se v budově Velkého semináře v Samově ulici, jen pár kroků od hradního areálu. Zájemce o prohlídku tu vítají od června letošního roku.
Knižní fond se v Nitře vytvářel již ve 12. století, kdy se v katedrálním kostele začaly shromažďovat rukopisné kodexy. Jeden z významných počinů vedoucí až k finální podobě knihovny se udál na počátku 18. století. Ladislav Adam Erdödi přestěhoval knihovnu po svých předchůdcích do dvou místností ve věži výše zmíněného kostela.
Na rozhodující krok se pak čekalo dalšího zhruba půldruhého století, kdy se tehdejší nitranský biskup Augustín Krištof Mikuláš Štefan Roškováni rozhodl knihovnu přemístit do podstatně vhodnějších prostor Velkého semináře. V letech 1876-1879 nechal přestavět jedno z křídel objektu na knihovnu a umístil do ní kromě své sbírky (zhruba 19 tisíc svazků) i sbírky dalších biskupů a kanovníků.
V těsném sousedství Velkého semináře s Diecézní knihovnou, na náměstí nesoucím jeho jméno, stojí socha knížete Pribiny.
Uvádí se, že v době otevření (30. listopadu 1885) tvořilo knihovnu přes 36 tisíc svazků. V současnosti nádherné prostory bibliotéky, slovenské národní kulturní památky, střeží více než 66 tisíc svazků ve 44 jazycích.
Patří k nim i řada zajímavostí – např. Nitranský kodex, latinsky psaný evangeliář z roku 1083, který je nejstarším kodexem na území Slovenska; pětijazyčný slovník Antona Bernoláka z roku 1825, na jehož stránkách se poprvé připomíná slovenština; k vidění je podpis císaře Františka Josefa I. ze 7. září 1887 v návštěvní knize; nejmenší knihou je tu dílo o rozměrech 8 krát 5,5 cm vydané v roce 1628; největší naopak Atlas československých dějin (50 krát 43 cm) vydaný v roce 1965 v Praze; nejsilnější knihou jsou Zápisky z dějin polského sejmu (1659 stran) z roku 1557; nejtěžší knihou Neerlandia Catholika z 19. století – její hmotnost je zhruba devět kilogramů.
Zdroje:
Informační panely na hradě
