Polabské město zviditelnilo čtrnáct upírů, zdaleka ale nejen tím umí na sebe upozornit

Následující řádky budou sice zejména o turistické nabídce tohoto města na Labi a jeho blízkého okolí, ale i tak nelze mediálně proslulý archeologický výzkum úplně pominout. Bez ohledu na to, že jednoznačně jasná a jedině možná interpretace událostí kdesi z 10. až 11. století zůstane patrně navždy zahalena tajemstvím. Legenda ale dál žije…

Na odlehlém místě zvaném Mrchovláčka ve východní části města se v polovině minulého století začal těžit písek a již tehdy byly objeveny první hroby. V roce 1966 přišel rozhodující nález – to když majitel pozemku hloubil výkop pro vodovod a narazil na další kostrový hrob.

„Výzkum odkryl 11 hrobových jam se 14 jedinci,“ píše se v publikaci Byli v Čelákovicích upíři? vydané městským muzeem. „Na první pohled se nejednalo o obyčejné pohřebiště. Některé z koster ležely v poloze na břiše nebo na boku a neměly ani jednotnou orientaci… Naopak ležely v různých orientacích a superpozicích (překrývaly se), takže hroby působí neuspořádaně. A co víc, poloha rukou některých jedinců nasvědčovala možnému svázání a u tří koster ležela lebka mimo běžnou (anatomickou) polohu.“

Zmíněné odchylky a zvláštnosti začaly být interpretovány jako „protivampirické zásahy“ mající znemožnit mrtvému (takzvanému revenantovi) návrat mezi živé. „Středověký revenant se vůbec nepodobá naší zažité představě o upírovi. Především nesaje krev. Představa o vysávání krve je až novověká (17.-18. století) a současný obraz upíra má své kořeny v literárních ztvárněních 18. a 19. století.“ (Citace z publikace Byli v Čelákovicích upíři?) Revenant ve středověké představě každou noc vstával z hrobu, strašil lidi, vraždil a koho volal jménem, ten do několika dní zemřel.

Postupem doby přibyly nové hypotézy polemizující s názorem, že se v Čelákovicích jedná o hroby „upírů“, stanoviska pokoušející se vysvětlit, co mohlo být příčinou nezvyklého uložení ostatků (např. že čelákovický výzkum odkryl místo určené k pohřbívání vyloučených lidí, těch, kteří z různých důvodů nemohli být pochováni na řádném hřbitově; že na vině mohly být některé přirozené posmrtné změny a procesy při přeměně mrtvého do podoby kostry, jež studuje obor zvaný tafonomie atd.). Právě o tom všem je mj. i výše zmíněná muzejní publikace.

Tvrz a románský kostel

Před sídlem zmíněného muzea právě stojím, na vyvýšeném ostrohu nad Labem se dochovalo několik historických budov – a mezi nimi i patrová kamenná stavba s psaníčkovými sgrafity, zdejší tvrz. Její jádro tvoří budova, která tu vyrostla někdy okolo roku 1300 (z toho roku pochází i první písemná zmínka o Čelákovicích), koncem 15. století ji doplnilo severní křídlo a ve druhé polovině 16. století hospodářský objekt.

Její využití bylo různé: v roce 1547 tvrz zkonfiskoval král Ferdinand I. a začal ji pronajímat měšťanům a nižším šlechticům. Jiné využití měl objekt v letech 1788-1945 – sloužil jako hostinec. Sídlem Městského muzea v Čelákovicích se tvrz stala po rekonstrukci v letech 1974-1983. Další omlazovací kúra objektu v současnosti právě probíhá.

„Rekonstrukce čelákovické tvrze pokračuje i v roce 2025. Po celý rok 2025 bude proto přístupné pouze infocentrum s výstavou Tvrz-muzeum-artefakt. Dlouhodobá expozice je uzavřena, jejího otevření se dočkáme v roce 2026,“ uvádí web muzea. Zásadní rekonstrukční zásahy tak letos vstoupily do třetího roku.

Výstava v infocentru mj. návštěvníkům nabízí prostřednictvím desetiminutového videa pohled na předchozí dlouhodobou expozici, zaměřenou na polabskou přírodu, archeologii, historii tvrze, města i okolí.

Na rozlehlém ostrohu má tvrz dva bezprostřední sousedy: renesanční mlýn a románský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zvláště svatostánek – a za vhodného slunečního osvitu zejména – okamžitě padne do oka. Jednolodní stavba s masivní hranolovou věží si své místo střeží od konce 12. století. „Upravená byla v 16. století a v letech 1709-1712 doplněná o nový presbytář s trojicí apsid, sakristii a předsíň. Poblíž stojí pozdně barokní děkanství palácového typu z roku 1782,“ lze se dočíst v publikaci 777 kostelů, klášterů, kaplí.

Slepá labská ramena a tůně

Kromě upírské legendy a architektonických památek se tato středočeská lokalita může pochlubit jednou z nejpůsobivějších ukázek komplexu říčních ramen a tůní. V tomto konkrétním případě je řeč o slepých labských ramenech a soustavě tůní mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem. Právě tam je cíl přírodní části této cesty.

Pod kostelem vstoupíme na žlutě značenou turistickou stezku a té se držíme až do finále. Po lávce překonáme tuzemský veletok a brzy vkročíme na území osady Grado. Po další lávce pak překonáme v tuto chvíli zamrzlé stejnojmenné mrtvé říční rameno, které kopíruje dřívější labský tok. Na délku měří dva kilometry a rozkládá se na ploše 14 hektarů.

Žlutá se teď stáčí severovýchodním směrem, chodci se brzy ponoří do mírného přítmí lužního lesa, který i v mrazivé zimě má své kouzlo. Po zhruba čtyřkilometrové trase od čelákovického kostela dorazíme k výklenkové kapli sv. Václava. Současnou podobu získala ve třicátých letech 18. století, z obou stran ji střeží dvojice soch andělů.

Přes železniční trať pokračujeme po neznačené cestě směrem na jih. Ještě nějakých tři sta metrů a jsme u další z vodních ploch přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně. Tato dostala jméno Václavka, na délku má přes půl kilometru a podobně jako v případě Grada se jedná o mrtvé říční rameno v trase, kudy dříve teklo Labe. Totéž lze říci o poněkud členitější Homolce. K dalším větším tůním se tu řadí Byšičská tůň a Kozí chlup.

Území je chráněné od roku 1989, jméno dostalo podle doc. dr. Jaroslava Hrbáčka, DrSc., který tu prováděl hydrologické výzkumy.

Zdroje:

Dana Klírová – Pavlína Mašková: Byli v Čelákovicích upíři?; Městské muzeum v Čelákovicích, 2018

David Eisner – Jan Hergesell – Ivan Vaňousek: Tvrz v Čelákovicích; Městské muzeum v Čelákovicích, 2022

Petr David, Vladimír Soukup: 888 hradů, zámků, tvrzí; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002

Petr David, Vladimír Soukup: 777 kostelů, klášterů, kaplí; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002

Petr David, Vladimír Soukup: 666 přírodních krás České republiky; Kartografie Praha, 2003

Mapy.cz