Článek
Takový je ve stručnosti popis cesty jednou z pražských divočin. Ale teď podrobněji.
Na Modřanskou rokli jsem jedno březnové dopoledne turisticky zaútočil na jejím východním konci, u jižního okraje městské části Praha-Libuš. Krátký, v závěru strmý sestup po zeleně značené stezce a brzy jsem se ocitl v nejnižších partiích, jimiž protéká Libušský potok. Jeho tok zde sice na chvíli jakoby zklidní retenční nádrž Libušská, ale je to jen zdání. Vody potoka se neúnavně derou západním směrem, a já je následuji. To již jsem ovšem zelenou trasu vyměnil za modrou.
Nad Modřanskou roklí
Libušský potok
Zmíněný vodní tok společně s Písnickým potokem vytváří v oblasti mezi Písnicí a Modřany osy poměrně rozlehlé přírodní památky Modřanská rokle – v roce 1988 byla vyhlášena na ploše 124 hektarů. Byl to především Libušský potok a jeho vody, kdo tu rozbrázdil starohorní břidlice a slepence a vymodeloval úzké táhlé údolí, svažující se k pravému vltavskému břehu.
„Je zajímavé, že ačkoliv ještě kolem roku 1900 bylo údolí bezlesé a využívalo se jako pastviny, nyní je převážně zalesněno,“ uvádí autoři publikace Přírodní památky, rezervace a parky. „Lesní porosty nejsou příliš kvalitní – mj. smrk, borovice, akát. Naproti tomu jasanu se daří dobře a jeho výskyt zde je v souladu s přírodními poměry.“
Vzhůru na vyhlídky
Modřanská rokle je jedním z příkladů, kdy jen pár kroků od pražských sídlišť jsou k nalezení příjemná přírodní zákoutí, do jejichž náruče vliv okolní civilizace proniká jen velice mírně, místy téměř neznatelně.
Nejen potok se svými peřejemi v kamenném korytě a okolní skalní výchozy proterozoických slepenců, jejich stáří se odhaduje na více než 600 milionů let, tu jsou v hlavní roli. O slovo se hlásí také místa lákající dalekými výhledy.
Skály na trase
Vyhlídka nad roklí
Asi po půl kilometru od retenční nádrže na chvíli opouštím modrou značku a zahajuji výstup nad pravý potoční břeh. Brzy procházím poměrně hustým lesním porostem, kde nad jehličnany bezpečně, skoro až drtivě vítězí akát. Ale o ten v tuto chvíli nejde. Po nějakých tři sta metrech chůze se ocitám na dvou stanovištích, odkud je jižním směrem vidět opravdu daleko.
Rozhledna na náměstí
Pokračuji po cestě na dně rokle a po zhruba kilometru a půl jsem na jižním okraji Modřan. Až do finále mě dál povede modrá turistická značka (takže s orientací je to při této vycházce opravdu hodně snadné), ale v Modřanech učiním ještě jednu odbočku.
Míjím rybník zvaný Lipina, založený v roce 2018 na místě do té doby zanedbaného území, a blížím se k Sofijskému náměstí. Přesněji řečeno – k nevysoké ocelové, světle žlutě natřené konstrukci. K rozhledně Sofie.
Rybník Lipina
Rozhledna Sofie
Volně přístupná vyhlídková konstrukce tu byla vybudována při rekonstrukci náměstí v roce 2020. Na úplném vrchu je instalována (nevlaje, protože je z pevného materiálu) vlajka Prahy 12, o něco níže se nachází vyhlídková plošina, na niž vede šestatřicet schodů. V provozním řádu se uvádí, že „maximální počet osob na vyhlídce je tři osoby, míněno na schodišti i na vyhlídkové podestě“.
Pár pohledů na náměstí, radnici, obytné komplexy a sídliště (na hodně vzdáleném horizontu v jihozápadním směru rozeznávám vrchol vysílače Cukrák) a jdu dál.
Křížová cesta u kostela
Na řadě je modřanský kostel Nanebevzetí Panny Marie a křížová cesta v jeho bezprostřední blízkosti. Od ulice Na Havránce se blížím k areálu Na Zvonici. Nejprve mě – zcela logicky – vítá barokní zděná zvonice, která na svém místě stojí od poloviny 18. století.
Jak se dovídám z informačního panelu, svou pozici nezískala náhodou, ale po zralé úvaze – z nejvyššího místa starých Modřan se hlas zvonů mohl rozléhat skutečně do daleka. Současnou podobu zvonice dostala v roce 1754 při rozsáhlých úpravách kostela, nahradila svou předchůdkyni, která skončila v rozvalinách.
Zvonice a kostel
Jedno ze čtrnácti zastavení křížové cesty
Jak jsem již podotkl, u kostela má svůj počátek křížová cesta, jejích čtrnáct zastavení. „Nápad obohatit revitalizovaný Areál Na Zvonici se zrodil v hlavě Milady Vernerové, ředitelky Farní charity Praha 4 – Modřany. Hlavním mottem zde však nemělo být jen utrpení, ale také naděje, zkrátka „Křížová cesta pro 21. století“,“ lze se dočíst na informačním panelu.
Na základě farní ankety byl vybrán návrh sochaře Miroslava Beščece ve stylu smírčích křížů. Autor je zhotovil z mrákotínské žuly a každý opatřil symboly přibližujícími proces od Kristova odsouzení přes jeho ukřižování až po uložení do hrobu.
Nádrže zmizely i zůstaly
Dál po modré se blížím do finále této cesty. Nejprve jsem došel na pravý vltavský břeh a poté se vydal proti proudu řeky. K severnímu okraji lagun – přírodní památce Komořanské a modřanské tůně – je to zhruba kilometr.
Místo je to kouzelné. Neokázale tajemné. Jakoby do blízkosti národní řeky přesazené z úplně jiných končin. A přitom s velice prozaickým počátkem – to co dnes připomíná laguny v sevření lužního porostu, bývalo v 19. století protipovodňovými nádržemi. Život je ale změna – a to i v takovémto případě.
Laguny u Vltavy
Přírodní památka Komořanské a modřanské tůně
Lužní, nivní porost, rákosovité trávy, stojaté vody, některé tůně pokryté žabincem (lidový název pro okřehek menší), „páteřní“ trasa kopírující vltavský břeh, řada tenčích cestiček ztrácejících se ve vegetaci… Uvádí se, že lokalita je domovem mj. skokana skřehotavého, užovky podplamaté, potápky roháče…
Přírodní památka byla založena 1. listopadu 2014, rozkládá se na ploše 13 hektarů.
Zdroje:
Kolektiv autorů: Přírodní památky, rezervace a parky; Nakladatelství Olympia, 2004
Petr David, Vladimír Soukup: 666 přírodních krás České republiky; Kartografie Praha, 2003
Informační tabule na trase
