Článek
Startujeme na říčním břehu v pražském Radotíně, u kostela sv. Petra a Pavla, původně gotické, v polovině 18. století zásadně zbarokizované stavbě (tehdy byla k původnímu presbytáři přistavěna barokní věž a chrámová loď). Odtud jdeme na sever. Po necelém kilometru opustíme městskou zástavbu a zamíříme do lesního porostu.
Cesta stále citelněji stoupá. Právě jsme vstoupili na území přírodní památky Radotínské skály. Lokalita je chráněna od roku 1988, zasloužil se o to odkrytý geologický profil dokumentující vývoj pražské prvohorní pánve.
Radotínské skály
Turisty sem lákají nejen samy skály a během vegetačního období i pestrá květena – „ve zdejší flóře bylo zjištěno na 600 druhů vyšších rostlin,“ lze se např. dočíst na stránkách publikace Přírodní památky, rezervace a parky. Lokalita nabízí také řadu působivých vyhlídkových míst. Dominuje jim pohled na zalesněné vrchy, vzdálené výspy pražské aglomerace – a z jedné i na blízkou radotínskou cementárnu.
Cementárna pod skalami
Přes Lochkov dál na sever
Cesta pokračuje – poblíž Lochkovského tunelu překonáváme Pražský okruh, vstupujeme do Lochkova, zde míjíme zámek, který vznikl přestavbou panského domu v předminulém století (dnes tu má sídlo mateřská škola), a míříme dál na sever. Ve směru ke Slivenci. Na okraji této městské části se dáme doprava a zdoláme zhruba kilometrovou vzdálenost, jež nás dělí od přírodní rezervace Homolka.
Táhlým zalesněným územím sestupujeme k ulici V Dolích, nad níž se zdvihají již z dálky dobře viditelné krasové „homole“. Název území je víc než výstižný.
V nejnižším místě, u zmíněné ulice, si za zastávku říká jedná technická památka. A to takzvaná Pacoldova vápenka, která tu podle návrhu profesora Jiřího Pacolda vyrostla ve druhé polovině 19. století. Nejen že tak vznikl provoz na zpracování zdejšího vápence – profesorův patentovaný nápad zjednodušil celý zpracovatelský proces s jakýmkoliv vápencem, již nebylo nutné výchozí surovinu pracně ručně třídit.
Pacoldova vápenka
Od dvojice šachtových pecí, jež byly v provozu do začátku 2. světové války (poté chátraly, zachránila je až rekonstrukce v letech 2004-2005), hledíme vysoko nad sebe, na vrcholky okolních konců včetně toho nejvyššího. Není ale zrovna nic složitého vrcholové kóty zdolat.
Stačí jít chvíli po silnici východním směrem (a současně s tím i po modře značené turistické trase), po zhruba čtyř stech metrech zabočit vlevo a po žluté se vydat do kopců. Po dalším asi čtvrt kilometru je žádoucí zabočit opět vlevo, tentokrát téměř vracečkou po neznačené cestě – a to již může návštěvník vkročit do náruče skalnatých vrchů této rezervace.
Přírodní rezervace Homolka
Brzy se mu po pravici odhalí táhlá odkrytá skalní stěna, její vrstvy, kde odborníci mohou opět podobně jako u Radotína studovat vývoj pražské prvohorní pánve. A ostatní příchozí se těšit z působivých výjevů… Čímž ovšem nabídka Homolky ještě zdaleka není u konce.
Vyhlídka z Homolky
Poté se po úzké stezce, vyslovené hřebenovce vydáme dál západním směrem. Brzy jsme na skvostné vyhlídce, kterou lze povýšit výstupem na nejvyšší kótu rezervace, na vrch Homolku, dosahující nadmořské výšky 302 metry.
O odstup od hladiny mořské v tomto případě jde pramálo, odměnou je zejména další, opravdu daleký výhled všemi směry. Z nevelkého vrcholu „homole“ je stejně tak dobře vidět na okolní lesy táhnoucí se směrem k Velké Chuchli, jako na metropoli v dálce až za Vltavou – ale např. i na Pacoldovu vápenku hluboko pod vrcholem Homolky.
Na nejvyšším místě přírodní rezervace
Cíl u Vltavy
Cestu zakončíme (jako jednu z možností) u sousedů v Chuchelském háji. Také tato část je zalesněna převážně dubohabrovými háji. Dříve než sestoupíme zpět do „civilizace“ k Vltavě zhruba v místech pod Barrandovskými skalami (a odtud dojedeme na Smíchovské nádraží, které je prostřednictvím autobusů dobrým startovacím místem i pro cestu do Radotína), můžeme učinit ještě pár zastávek.
Vhodnou je bezesporu kostel sv. Jana Nepomuckého na strmé skále mezi Velkou a Malou Chuchlí. Vyrostl tu v první polovině 18. století a obnoven byl v polovině století následujícího. Od kostela se nabízí další daleký výhled, zejména západním směrem.
Cestou dále mineme Zookoutek Malá Chuchle a v samém závěru kapli Panny Marie z 18. století, pod níž vyvěrá Mariánský pramen. Moc pěkná tečka na závěr výletu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Radot%C3%ADnsk%C3%A9_sk%C3%A1ly
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2085352&x=14.3706919&y=50.0148090&z=17
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2117550&x=14.3718720&y=50.0146642&z=18
Kolektiv autorů: Přírodní památky, rezervace a parky
