Přelet nad tímto centrem Poděbrad lehce zvládne i dítě. Náměstí je celé z lega

Právě si užíváme „letecký“ pohled, jsme ochotni uvěřit, že se vznášíme nad Jiřího náměstím, a ona to není žádná nepravda; plujeme nad střechami domů, suneme se až nad královu jezdeckou sochu stojící před vstupní branou do zámku. Není ale od věci podotknout, že se nad námi neklene nebe, nýbrž strop. Strop muzea.

Konkrétně se jedná o Museum of Bricks na zmíněném poděbradském náměstí. V jeho prostorách jsme se právě zastavili u jednoho z rozměrnějších exponátů. Takže když se jakoby vznášíme nad zdejším hlavním náměstí, je to pravda pravdoucí – s dovětkem, že pod sebou v tu chvíli máme centrum města kompletně postavené – z lega.

Dodejme, že poděbradské muzeum návštěvníkům představuje přes 1000 originálních modelů složených ze stavebnice Lego.

Největší na světě

„K vidění jsou nové i historické modely stavebnice. K dispozici je hrací zóna, kde si můžete postavit vlastní model podle své fantazie… Navštivte pět muzeí, ve kterých na ploše více než 1000 metrů čtverečních najdete největší soukromou sbírku Lego na světě,“ hlásá text na webu muzea.

Sběratel Miloš Křeček postupně shromáždil 9000 exponátů složených asi z 10 milionů dílků. Sbírku nakonec rozdělil do pěti poboček: kromě Poděbrad jsou v provozu v Praze, Kutné Hoře, Špindlerově Mlýně a v Hatích u Znojma.

Prohlídku umí ocenit i dospělí, ale ještě víc pohladí dětskou duši. Malí návštěvníci si tu nejen prohlížejí vitríny s nejrůznějšími artefakty a hrdiny spousty příběhů, ale i plní úkoly. Případně – jak už zaznělo výše – se pouští do tvorby na základě vlastních námětů.

Králův památník

Pokračujeme v poděbradské cestě. Jen pár kroků od muzea má své letité stanoviště zámek, nelze jej minout. A ani není důvod. Takže nyní podnikněme malý výpad proti proudu času.

Ocitáme se v areálu zámku, jehož současná podoba ve stylu klasicistního baroka nás posouvá do poloviny 18. století. Stavba svým původem je pochopitelně letitější. Nejstarší části téměř o půl tisíciletí; navíc se soudí, že základy mohly být položeny již ve 40. letech 13. století. Na skalním ostrohu nad řekou totiž nejprve stál vodní hrad, který si nechal postavit král Přemysl Otakar II.

V minulosti dále setrváme, ovšem nyní v hodně „mladé“. To když nahlédneme do Památníku krále Jiřího, do jeho rodné síně. Interiéry této části zámku, v sousedství hradní kaple, se otevřou začátkem dubna, takže coby pozvánku využijeme dřívější zkušenost. Konkrétně loňskou.

„Staré popisy zámku i zpráva rožmberského kronikáře Břežana (z níž patrně vyšel také František Palacký) daly vzniknout tradici, že se Jiří z Poděbrad narodil právě zde, na starobylém rodovém sídle,“ uvádí Jana Hrabětová v publikaci Poděbradský zámek – Památník krále Jiřího.

„Ačkoliv je v různých pramenech z pozdějších dob jako jeho rodiště uváděn např. Kunštát, Bouzov, Litice, Horažďovice či Hořovice, umístění jeho kolébky do Poděbrad vzhledem k dobovým souvislostem není úplně vyloučené. Zatím se totiž nenašel hodnověrný a jednoznačný pramen, který by definitivně rozřešil otázku Jiřího rodiště,“ pokračuje text.

V hradní kapli byla v roce 1964 otevřena stálá expozice připomínající 500. výročí mírových snah krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1464 vystoupil s návrhem na organizaci křesťanských států, která podle jeho představ měla zabezpečit trvalý mír v Evropě jinou cestou než válkou. Jiřího vize se sice nenaplnila, ale i tak si návrh získal v pozdějších dobách v očích historiků značný respekt.

K nahlédnutí tu jsou kopie dokumentů se vztahem k zahraniční politice českého krále Jiřího, modely státnických pečetí, text Mírové unie z roku 1464, mírová smlouva s francouzským králem Ludvíkem XI. a řada dalších exponátů.

Kromě toho lze sestoupit do hradního sklepa, který se představuje ve stavu ze 14. století. Návštěvníci tu mj. spatří kamenné koule používané k odstřelování hradu za husitských válek, barokní sochu sv. Floriána z 18. století, ale třeba i tzv. monoxyly, lodě vydlabané z jednoho kusu dubového dřeva. Jejich stáří se odhaduje na tisíc let.

Podél Labe

Sestupujeme od zámku k řece. V přístavišti už se řadí zástup zájemců o plavbu výletní lodí po Labi. Okružní plavby nabízejí cestu mezi Poděbrady a soutokem Labem s Cidlinou, nebo s otočkou v Kovanicích u Nymburka.

Vodní výpravu si necháváme na příště, na trase podél Labem si momentálně vychutnáváme dary březnového slunce. Blížíme se ke Kubovým sadům a tím pádem i k Pomníku Ludvíka Kuby od akademické sochařky a malířky Zuzany Čížkové. Na zhotovení keramických květin oslovila poděbradského akademického sochaře Davida Exnera a kotvení i okolí pomníku projektoval poděbradský architekt inženýr Ivan Sobotka. Samotný reliéfní motiv byl volně inspirovaný pohlednicí, vytvořenou pro město Poděbrady folkloristou a výtvarníkem Ludvíkem Kubou.

Mezi stromy je už dobře vidět štíhlou věž kostela Povýšení sv. Kříže, od sadů na pravém labském břehu je to ke svatostánku nějakých sto padesát metrů.

V jádru se jedná o dílo gotické (dochoval se presbytář pocházející z poloviny 14. století), zažilo ovšem řadu přestaveb. Nejvýrazněji se na jeho podobě podepsala přestavba v letech 1552-1565 – chrámová loď byla rozčleněna v síňové trojlodí a zaklenuta pozdně gotickou klenbou. Do interiéru nahlížíme přes mříž prosklených vstupních dveří.

Dvakrát lázeňským parkem

Poděbrady mají v zásobě další vítané cíle: mj. Polabské muzeum (jeho expozice seznamují návštěvníky s pravěkem, středověkými dějinami a přírodou Poděbradska, část expozice se věnuje historii lázeňství; muzeum s výjimkou pondělků je otevřeno denně od 9 do 17 hodin), řadu vil či Havířský kostelík a Zvoničku.

Při této cestě nás už ovšem čekala pouze procházka lázeňským parkem. Opakovaná. Jelikož jsme do města přijeli vlakem, cestu kolem lázeňských domů, kolem soch rozesetých po parku a pochopitelně i kolem proslulých květinových hodin (park ozvláštňují již od roku 1936) jsme si užili dvakrát.

V myšlenkách jsme se ještě jednou vrátili do zámeckého areálu. Nedaleko vstupu je totiž místo, kde poprvé vytryskl minerální pramen. Stalo se tak v roce 1904.

„K objevu léčivé poděbradské vody došlo vlastně omylem,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky Polabím. „Hledala se totiž pitná voda pro potřeby knížecího pivovaru. Na pozvání knížete Hohenlohe sem přijel věhlasný německý proutkař Karl von Bülow, který za nejvhodnější označil místo na druhém zámeckém nádvoří. Vrtalo se až do hloubky 96 metrů, dokud nevytryskl pramen, který se však k běžnému pití nehodil, protože měl vysoký obsah uhličitanů.“

Brzy se ale ukázalo, že objevená voda má léčivé účinky. Zejména v meziválečném období pak došlo k zásadnímu rozvoji lázní, jež se specializují na léčbu nemocí srdce a oběhového systému.

Zdroje:

Poděbrady – turistický průvodce; vydalo Městské kulturní centrum Poděbrady, 2019

Jana Hrabětová: Poděbradský zámek – Památník krále Jiřího; Polabské muzeum v Poděbradech, 2002

https://museumofbricks.cz/muzeum/podebrady

Jana Jůzlová: Toulky Polabím; Euromedia Group, 2019

Mapy.com