Článek
Nějak tak mi to řekla. Či spíše – říct mohla. V areálu vysoko nad Vltavou, s pohledem upřeným na některé z pražských dominant – hradem počínaje, Petřínem konče. A taky mohla dodat: „Víc ti toho nepovím. Určitě ne víc, než co sepsal pan Jirásek.“
Nelze si nepřipomenout to málem historicky se tvářící sdělení: Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohražuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž stavíte, Prahou…
Alespoň tak to, jak je známo, zaznamenal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, v kapitole Libušina proroctví.
Rotunda sv. Martina
Jenže… Vyšehrad je zhruba jen o sto let mladší než Pražský hrad (ten byl založen ve druhé polovině 9. století) a sídlem přemyslovského knížecího rodu být nemohl (mezi ním a Libušinou přítomností zví mezera čítající přinejmenším dvě staletí; bájní Přemyslovci sídlili na Levém Hradci, prokazatelně starším i než sám Pražský hrad).
Ostatně ani první český kronikář Kosmas příběh s Libuší na Vyšehrad neumístil. To až Přibík Pulkava z Radenína žijící za vlády Karla IV. přišel s tímto překvapivým „odhalením“. Což se silně zalíbilo dalšímu kronikáři, Václavu Hájkovi z Libočan, a oslovilo i Jiráska.
Fiktivní Libuše, jež mě během putování vyšehradským areálem oslovila, nic víc už ovšem nesděluje. Jen se tajemně usmívá – skoro jak jiná dáma, jíž popularitu věčnou zajistil její ceněný portrét…
Průčelí baziliky
Od rotundy k bazilice
K Vyšehradu se s oblibou míří od stejnojmenné stanice metra, nejsem výjimkou. Původní podoba areálu, založeného – jak soudí archeologové – v 10. století vzala o pět staletí později zcela za své; během husitských válek byl Vyšehrad v podstatě srovnán se zemí. Za Habsburků, v období baroka, bylo toto území proměněno v rozsáhlou pevnost, chráněnou dvojitým opevněním.
Táborská brána slouží jako velice frekventované vstupní místo, ulicí V Pevnosti to není daleko k okázalé Leopoldově bráně a poté k nejstarší zdejší dochované památce – k rotundě sv. Martina. Některé zdroje uvádí, že pochází z již zmíněného 10. století, jiné její vznik posouvají až do éry krále Vratislava II. za rok 1070.
Na jednom z vyšehradských vyhlídkových míst
Spousta návštěvníků odtud míří na násep nad rotundu, trasa po hradbách totiž nabízí opravdu skvělé vyhlídky. Věže Nového Města, Starého Města, Malé Strany, Hrad a Petřín, pod tím vody vltavské – myslím, že by se tu Libuši líbilo. A dost možná, že někdy na přelomu 7. a 8. století už byla schopná spatřit právě to, co my dnes.
U sv. Petra a Pavla
Bran, bašt a dalších architektonických perel je tu nepřeberně, na řadě je teď ovšem nejnápadnější, protože svými věžemi i do dálky na sebe upozorňující objekt. Bazilika sv. Petra a Pavla. Původně románský svatostánek prošel celou řadou přestaveb, naposledy v 80. letech 19. století podle projektů Josefa Mockera a Františka Mikše, a to v novogotickém stylu.
Interiér baziliky
V sousedství baziliky se rozkládá hřbitov, známý jako místo posledního odpočinku významných osobností našeho národa. „O realizaci myšlenky založení tohoto národního hřbitova se zasloužil historik František Palacký a vlastenecký kněz Václav Štulc, který v roce 1862 inicioval uložení ostatků Boženy Němcové právě sem,“ uvádí Vladimír Liška v publikaci Naše hrady v části věnované Vyšehradu.
Z opačné strany je k vidění sad s Myslbekovými sochami inspirovanými starými českými pověstmi. Potkáte se tu mj. se sousošími Ctirad a Šárka či Přemysl a Libuše. Původně stály na Palackého mostě, jenže v únoru 1945 je poničilo bombardování, až nakonec skončily právě v sousedství vyšehradské baziliky.
Myslbekovo sousoší Záboj a Slavoj
Dříve než procházku zakončím na vyhlídce u vinice u Starého purkrabství, ještě krátce zvu do gotického sklepení. Kdysi nad ním stál jeden z paláců postavených za vlády Karla IV., v roce 1420 byl ovšem zbořen husitskými vojsky. Místo dávného skladiště zásob dnes podzemní prostory slouží jako interiér se stálou expozicí věnovanou historickým podobám Vyšehradu.
Gotické sklepení
Bylo to tady?
Jsem na vyhlídce poblíž sklepení a bašty sv. Václava – a také vysoko nad vyšehradským tunelem. Zatímco u bašty je výhled směrem ke Hradu, odsud pohled klouže po vinici a nechává se unášet lesklou stuhou Vltavy…
Bylo to snad tady? Nebo o kousek dál? Odkud kněžna Libuše zahlédla podobu příští Prahy, příštího města, jež se mělo teprve zrodit… Těžko říct. Přemítám o tom a soudím, že vlastně není úplně zlé, když některé otázky zůstávají bez odpovědí, dál zahalené příkrovem času.
Zdroje:
Vladislav Dudák: Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran (str. 55-60)
Vladimír Liška: Naše hrady (str. 370-375)
Alois Jirásek: Staré pověsti české
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=2521357&x=14.4183963&y=50.0636837&z=18
