Článek
Úspěšný americký spisovatel sci-fi a novinář, nositel třech cen Hugo, jedné Nebuly a řady dalších ocenění, výše zmíněný výrok „vyprovokoval“ řadou děl, mezi nimiž má své pevné místo také Přestupní stanice.
Řeč je o Cliffordu D. Simakovi (1904-1988).
Příjmení naznačuje, že spisovatelův původ měl spojitost s českým prostředím. Dědeček z otcovy strany se ještě jmenoval Šimák a pocházel prý odněkud z okolí Prahy.
Osamělý Enoch Wallace
Veterán války Severu proti Jihu Enoch Wallace se coby literární hrdina vydal na cestu do společenství čtenářů v roce 1963.
To již měl autor za sebou celou plejádu děl – nejen vědecko-fantastických, ale i válečných, westernových a detektivních. Do žánru sci-fi vstoupil o tři desetiletí dřív povídkou The World of the Red Sun (1931; Svět rudého slunce).
Simak se sice nikdy nepovažoval za profesionálního spisovatele, ale za žurnalistu (což bylo povolání, kterému se věnoval celý svůj produktivní věk), přesto jeho bilance v žánru sci-fi je úctyhodná: tvoří ji tři desítky románů a 130 povídek.
Ke své tvorbě mimo jiné poznamenal: „Opakovaně jsem lidské bytosti stavěl do srovnání s nesmírností všudypřítomného času a prostoru. Zajímalo mne, kam bychom jako rasa mohli směřovat a co by mohlo být naším účelem a cílem v tomto univerzálním schématu – pokud máme nějaký cíl. Obecně věřím, že takový cíl máme a že snad je i důležitý.“ (Uvedeno na Wikicitátech)
Postupně se propracoval k osobitému stylu, který nechává plně zaznít i v Přestupní stanici. „Jeho velmi jednoduchý a vybroušený specifický styl mu vynesl označení pastoralista, protože hrdiny jeho knih bývají často obyčejní lidé z idylického venkova. Jeho typičtí mimozemšťané se chovají zdvořile a rádi se s hlavním hrdinou dají do řeči během procházky po kopcích,“ lze se dočíst na Wikipedii.
Právě zejména s takovými se výše zmíněný Enoch Wallace setkává při plnění svého úkolu. V 60. letech minulého století, kdy se děj Přestupní stanice odehrává, je hlavní hrdina více než 120letý chlapík, který nejen že je stále ještě na světě, ale – jak se nejen zdá – vůbec nestárne.
Má totiž opravdu zvláštní úděl, či spíše poslání. Vybrala si ho Galaktická centrála, zastřešující společenství mimozemských civilizací, a pověřila správcováním v přestupní mimoprostorové stanici na Zemi.
Na modré planetě se aktuálně schyluje k novému válečnému konfliktu, Enoch i díky znalostem z kontaktů se svými mimozemskými hosty tuší katastrofu – ale nejen to. Je totiž na něm (pouze na něm, o mimozemšťanech má povědomí pouze on), jestli přijme, nebo naopak odmítne návrh možné záchrany, která může nakonec být ještě horší variantou než hrozící konflikt.
Apel, který rovněž nestárne
S ohledem na ty, kteří román neznají – a chtěli by to změnit – nebudu prozrazovat dějové zápletky, v nichž důležitou roli hrají s vládou spojení pozorovatelé monitorující „podezřelého“ Enocha, někteří zneklidnění sousedé, galaktická duchovní síla či hluchoněmá Lucy, které nakonec připadne významná role. Natož abych snad odhalil finální rozuzlení.
V každém případě ale neznačím, že pokud kniha stárne, tak opravdu jen velice pozvolna, v některých ohledech pak vůbec. Chtělo by se říct – bohužel. Na mysli mám Simakův častý apel varující před zotročením moderní technikou, před rozpadem lidského společenství a před válečnou apokalypsou. Jelikož autor tyto „apely“ podává důmyslnou a čtivou formou, nevyznívají jako klišé…
Přestupní stanice je ročníkem narození knihou v takřka důchodcovském věku, což ale neznamená, že sehnatelná jen se štěstím v antikvariátech. V letošním roce ji vydala Euromedia Group, a. s v edici Laser coby další přírůstek do řady Mistrovská díla SF. A připomněla tak jedno z děl autora, který podle vyjádření kolegů a kamarádů byl vzácným člověkem plným opravdové lidskosti a přátelství.
Clifford D. Simak: Přestupní stanice; z anglického originálu Way Station vydaného nakladatelstvím Gollancz, Londýn 1964, přeložil Michal Prokop; grafická úprava obálky Michal Kuba. Vydala Euromedia Group, a. s., 2025.
Zdroje:
