Článek
Jako jedno z vhodných míst k nástupu na zhruba jedenáctikilometrovou okružní trasu se nabízí město Dobřichovice. Městem protéká Berounka – a právě na jejím břehu v blízkosti silničního mostu z roku 1996 se návštěvník rád zastaví. Stojí tu zámek.
Brod přes řeku tu nejprve chránila tvrz, o níž se první zmínka objevila v roce 1420. Zámkem se stala v 16. století – předchozí objekt získal po roce 1505 velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou, Hynek Berka z Dubé, a nechal tu vystavět renesanční zámek. Současná podoba – pozdně barokní – je výsledkem stavebních úprav ve druhé polovině 18. století.
Lávka přes Berounku v Dobřichovicích
Zásah si vyžádaly okolnosti, konkrétně požár v roce 1779. Plameny tu tehdy ničivě neúřadovaly poprvé. První zkázu měli na svědomí Švédové, kteří za časů třicetileté války, v roce 1639, zámek vypálili. O dvacet let později lehly popelem téměř celé Dobřichovice. Po požáru ve zmíněném roce 1779 byl zámek během tří let obnoven – a proměnil se v barokním duchu. Navíc přibyla zámecká věž.
Byty i skladiště
Od roku 1994 má zámek staronového majitele, křižovníky. Navrácen jim tehdy byl ve velice zchátralém stavu, od roku 1948 totiž objekt zažíval krušné období spjaté s řadou velice problematických využití. Mimo jiné sloužil jako skladiště, jako obytný objekt, byl ve správě státního statku i jednotných zemědělských družstev…
„Rekonstrukce zámku trvala 10 let, nutné byly i opravy po velké povodni roku 2002. Od roku 2004 má zámek v dlouhodobém pronájmu město Dobřichovice – slouží jako kulturní a společenské centrum,“ píše se na Wikipedii.
Dobřichovický zámek
Zámecké interiéry hostí do 3. července fotografickou výstavu.
Povodně ostatně zámek potrápily mnohokrát – od počátku 18. století je jich evidováno více než dvacet. Uvádí se, že nejničivěji se projevily záplavy v roce 1872 – a pak právě v roce 2002.
Kulturní zaměření zámku každoročně dokládá plejáda akcí – v současné době mj. expozice v prvním patře. Výstavu fotografií – Viděno čtyřmi – tu zahájila vernisáž 5. června, potrvá do 3. července. Autory jsou Zuzana Terešová, Pavel Vidlář, Petr Vápeník a Carlos Sardá Vidal.
Na sever, ke hrádku
Po zeleně značené turistické stezce mířím na sever, k obci Karlík. Stezka zpočátku vede v těsném sousedství silnice, navíc je bohatě vyzdobená. Zmíněným úsekem je totiž tzv. Cesta mramoru. „Jedná se o kamennou alej… Sochy jsou dílem různých umělců, kteří se od roku 2003 účastní mezinárodního sochařského sympozia. Během měsíce opracovávají slivenecký mramor do podoby uměleckého díla,“ uvádí Ivan Klich v publikaci Výlety podél Berounky.
Monika Immrová: Odpočívadlo (2011). Jedno z děl na Cestě mramoru.
U barokního kostela sv. Martina a Prokopa v Karlíku opouštím zelenou trasu stáčející se doprava (později se budu po ní vracet do Dobřichovic) a pokračuji ve výpadu severním směrem. Brzy se napojuji na červeně značenou stezku a po krátkém stoupání jsem u objektu, který zejména proslavil Jaroslav Vrchlický ve své Noci na Karlštejně. Ano, jsem u hrádku Karlík, kde údajně měly přespávat ženy, protože těm bylo nocování na nedalekém hradu Karlštejn zapovězeno. Alespoň tak to zkomponoval Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české a Jaroslav Vrchlický rád použil.
„Pravda však byla zcela jiná,“ upozorňuje informační tabule pod hrádkem. „Hrad Karlík tvořil jeden z opěrných bodů mezi Prahou a Karlštejnem a ženy na Karlštejně samozřejmě přespávaly.“
Na cestě k hrádku Karlík
Zde hrádek stával.
Asi víc tu zaujme vyhlídka.
Hrad stával na ostrohu zvaném Hrádek. V čele nepříliš rozlehlého jádra stávala polygonální, možná věžovitá budova, další stavba měla své místo u hradby na jihozápadní straně.
Z objektu, který – jak se nejčastěji uvádí – měl založit Karel IV. v roce 1358, se toho dochovalo opravdu velice poskrovnu. Pár poskládaných kamenů… Takže hlavní potěšení – kromě spojitosti s pány Hájkem z Libočan a Vrchlickým – skýtá vyhlídka do Karlického údolí. Vyhloubil je Karlický potok, který se velice zdařile zakousl do místních vápenců a kyselých břidlic. Dojem dotvořily zejména suťové javořiny a stinné bučiny, které zaujaly pozice na příkrých svazích.
Na cestě ke Krásné stráni
České Středomoří
Po červené stoupám výš a výš, přibližuji se k Vonoklasům, ale před nimi se „vrhnu“ takřka střemhlav k jihu (po zelené a poté žluté). Blížím se do finále trasy – do hlavní role právě vstupuje přírodní památka Krásná stráň. Lokalita místy velice strmě padající do hlubin ve směru k údolí s Berounkou a s malebnými oblými vrchy Brdských Hřebenů v pozadí.
„Tato jihovýchodně orientovaná lesnatá stráň ve výšce 215-347 m n. m. o rozloze 20,2 hektaru je většinou pokryta dubovým a habrovým porostem s převahou dubu zimního a habru. Výjimečný je výskyt kyselomilných rostlin v kontrastu s typicky vápnomilnou květenou Českého krasu,“ uvádí Ivan Klich. „V dubech se daří našemu největšímu broukovi roháči obecnému. Tato oblast je často nazývána Středomořím ve středu Čech.“
Na Matyho vyhlídce
Karasova vyhlídka
Jedno z míst Středomoří ve středu Čech
Ráz území a vegetace dává dojmu za pravdu – a že pod svahem nejsou k mání mořské vlny, není úplně podstatné.
Útlá cestička kopíruje vrcholovou hranu stráně, každou chvíli je návštěvník odměněn dalekými výhledy. Zejména ze tří stanovišť: těmi jsou Vyhlídka pod dráty, Matyho vyhlídka a Karasova vyhlídka. K té posledně jmenované ještě patří jedna „vlastnost“ – slouží také jako startovací místo pro paragliding.
Zdroje:
Informační tabule na trase
Ivan Klich: Výlety podél Berounky; Euromedia Group, 2019
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dobřichovice_(zámek)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karlík_(hrad)
Mapy.com
