Článek
„Proti umělé inteligenci jsme my lidé byli jako balvany. Naše jednání, rozhodování bylo proti tomu, co se dělo ve světě umělých inteligencí, jako geologické procesy. Zoufale pomalí, zoufale zaostalí. Člověk nikdy nepřekonal Boha, pokud kdy existoval. Ale to, co jsme stvořili, nás překonalo víc, než jsme si kdy uměli představit, a hlavně způsobem, který jsme jen těžko dokázali rekonstruovat,“ konstatuje hlavní hrdina příběhu nazvaného Syndikát.
Autor Leoš Kyša se nejčastěji ke čtenářům vydává coby své alter ego František Kotleta a nabízí akční sci-fi a fantasy. Počínaje rokem 2023 ale učinil tři výjimky a tituly vydal pod svým jménem. Fantazie v nich sice opět nápaditě i poučeně zapracovala, ale „tohle není sci-fi, tohle je příběh, co se stane“, upozorňuje autor na přebalu Syndikátu.
Trojici děl publikovaných pod občanským jménem odstartoval v roce 2023 detektivní příběh Sudetenland. Detektivka ne zcela „běžná“. Odehrává se na Bruntálsku, odkud Kyša pochází, ovšem v alternativní realitě, v níž nedošlo k poválečnému odsunu Němců. Bylo to něco o dost jiného než romány od Kotlety, ale podobně jako „kotletovská“ díla i tato kniha vzbudila více než příznivý čtenářský ohlas.
V roce 2024 následoval Syndikát a v letošním roce Nástupci s podtitulem Zápisky ze světa gerontokracie. Obě díla – bez ohledu na autorovo upozornění – mohou sci-fi připomínat, ale tím hlavním a nejpřitažlivějším na obou textech nejsou představy, jaké to jednou v daleké budoucnosti bude, ale literární, bezmála zpravodajské sdělení, jaké to být začíná. Možná už právě dnes.
Osamocení stvořitelé
V Syndikátu Kyša přichází s predikcí, kam až může směřovat vývoj umělé inteligence. Představu demonstruje na příběhu dvou podnikatelů (vyvíjejí drony pro zemědělce), kteří se stanou obětí finančního podvodu. Brzy se ukáže, že ne příliš obvyklého. Zdaleka nejen kvůli své netrpělivosti a finančně tíživé situaci se sami pouští do vyšetřování.
Kyša jako obvykle vystavěl gradující děj, zápletku na úrovni, příběh nabízí akční – ovšem nejen to. V podtónu zaznívají obavy, pochybnosti… Jistá tíseň se vznáší nad hlavami nejen obou hrdinů románu, ale obecně i nad stvořiteli, o nichž se Kyša zmínil ve výše uvedené citaci. Pocit úspěšného progresu může být klamný, předčasný, nejen jim může mj. hrozit nepředvídaná samota. Vyautování. Co jsme stvořili, nás překonalo víc, než jsme si kdy uměli představit…
Při četbě – byť se žánrově jedná o svižnou detektivku – se mi chvílemi dokonce zdálo, jako bych se ponořil do do světa kafkovských příběhů a jeho hrdinů s pocity vyřazenosti a izolace. Tentokrát v upravené verzi šité na míru jednadvacátému století.
Rok 2060
Právě tehdy se odehrávají v letošním roce vydaní Nástupci. V budoucnosti tudíž nepříliš vzdálené. O jednoznačné sci-fi se rovněž nejedná. Na základě analýzy dat a předvídání vývoje dospěl Kyša k obrazu české společnosti ve výše zmíněném roce. Výsledkem je čtivá – i (opět) znepokojivá prognóza.
Svět, ve kterém se o slovo zkouší přihlásit Nástupci (název politické strany), je světem starých. Dětí se rodí málo, čas dožití se prodlužuje, mladí si o svých snech mohou nechat pouze zdát, péče o starší je hlavním posláním, stále dokonalejší a propracovanější umělé inteligenci je třeba asistovat – ale nestačí to. Lidí v produktivním věku je prostě málo. Chystá se (dlouho utajované) přelomové řešení.
Narůstající konflikt má stále zřetelnější obrysy: na jedné straně „staří“ a jejich snaha nic neměnit, zakonzervovat poměry; na straně druhé „mladí“ s probouzejícím se pocitem, že smyl jejich života musí být přece v něčem diametrálně jiném…
Promyšlený děj, propracované postavy, překvapivé i logické vyústění příběhu – nic z toho nechybí. Na jeden z rozdílů oproti své předchozí tvorbě ale upozorňuje sám autor ve Slovu na závěr.
„Možná vás zklamalo, že není (kniha Nástupci) tak akční. Že nemá tak zběsilé tempo a vystřelí se v ní jen jednou. Uvědomuji si to, ale tenhle příběh, který jsem chtěl vyprávět, je prostě jiný, než jste ode mě zvyklí. Je o mladých lidech v době, kdy budu stařec, pokud tedy budu ještě vůbec žít. Je o tom, co bude s jejich životy a sny.“
Ano, v románu zazní výstřel jen jednou, ale to nic neubírá na podpovrchové dramatičnosti textu. Na jeho naléhavosti. Dobře načrtnutý obraz let příštích podepřený uvěřitelnými motivacemi dokáže být stejně razantní jako výstřel.
Dvě knihy, dva možné obrazy blízké a ještě bližší budoucnosti. Možná vše bude nakonec trochu (či ještě víc) jinak, připouští i sám autor. I s tímto vědomím lze brát oba tituly nejen jako čtivý čtenářský pokrm, ale i svého druhu předpověď. Která možná doopravdy míří až zatraceně blízko ke středu terče.
O autorovi
Leoš Kyša se narodil v Bruntále (1979), studoval v Opavě, roky se věnoval novinařině coby reportér. Je iniciátorem a koordinátorem Paranormální výzvy – projektu Českého klubu skeptiků Sisyfos. Natočil film o astrofyzikovi Jiřím Grygarovi, dlouhodobě se věnuje popularizaci vědy. Kromě toho, že píše sci-fi a fantasy, vyučuje literární tvorbu na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze a multimediální techniky na Slezské univerzitě v Opavě.
Leoš Kyša: SYNDIKÁT; vydal Dobrovský s.r.o., edice Vendeta, 2024; obálka: Daniel Pocar
Leoš Kyša: NÁSTUPCI – Zápisky ze světa gerontokracie; vydal Dobrovský s.r.o., edice Vendeta, 2026; ilustrace na obálce: Jakub Wagner, grafická úprava obálky: Daniel Pocar
