Tam, kde Krčín hledí na svůj Svět. Na procházce jarní Třeboní

Jarně naladěné starobylé město, jedna z perel nejen v rámci jižních Čech, je pastva pro oči i balzám na duši. Opakovaně jsme si to uvědomili v nedávných dubnových dnech, kdy jsme zavítali do města, jehož český název (vedle německého Wittingau, Vítkův luh) se poprvé objevil v roce 1366. Odvozen byl od „vytříbení“ lesa.

Když zde totiž někdy v polovině 12. století vznikal dvorec či trhová osada, okolní pohraniční hvozd, u stezky z Uher do Bavor, byl téměř neproniknutelný. Navíc plný bažin…

Na břehu malého moře

Kde malou procházku městskou památkovou rezervací (od roku 1975), místem proslulým rybářstvím, ale i lázeňstvím, začít?

Možností se nabízí celá řada – např. u vstupů do historického centra, které střeží kvartet stále funkčních bran: jimi jsou brány Budějovická, Hradecká, Svinenská a Novohradská.

Jsou součástí městských hradeb, z nichž se do současnosti dochovaly jen části. V kompletní podobě ve 14. století nahradily původní palisády a příkopy. V letech 1525-1527 vzniklo opevnění pozdně gotické – a vydrželo do konce 19. století. Tehdy ale jeho význam natolik poklesl, že bylo zčásti zbořeno.

Do srdce města za chvilku vstoupíme Novohradskou a poté Svinenskou bránou – ale to teprve přijde. Protože momentálně stojíme na břehu Světa. Jednoho ze 460 rybníků, jimiž Třeboňsko disponuje.

Svět, jedno z regionálních malých moří, má rozlohu 215 hektarů – je tak sedmým největším rybníkem na Třeboňsku. V letech 1571-1573 byl vybudován Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan (1535-1604). A to přímo pod třeboňskými hradbami.

Z historické paměti vyplývá, že s rybníkem byly zpočátku problémy – prosakoval; dokonce se zdálo, že se jej nepodaří dokončit. I proto se mu začalo říkat Nevděk.

Jenže nakonec se vše v dobré obrátilo, projekt se podařilo zrealizovat – což se ostatně projevilo i přejmenováním. Z Nevděku se tak stal Svět.

Jakub Krčín mohl být na své dílo i v tomto případě hrdý – a vlastně stále ještě být může. Hladinu plochy, jejíž vody slouží pro chov ryb i pro rekreaci, totiž dál bedlivě pozoruje z břehu, dnes už jen ve své sošné podobě – zato v nadživotní velikosti.

Od zámku k radniční rozhledně

Výše zmíněnými dvěma branami vcházíme do nejpřitažlivějších partií města. Ani ne půl kilometru je to k zámku – další z „povinných“ zastávek. Do konce května jsou zámecké brány, jak mj. referují Mapy.com, veřejnosti otevřené denně (kromě pondělků) od 11 do 14 hodin.

Na místě původního panského sídla a hrádku zámek vznikl ve 14. století. V roce 1562 (po požáru) získal renesanční podobu. O čtvrt století později zde pod ochranou Viléma z Rožmberka dlely a bádaly takové osobnosti, jakými byli alchymisté John Dee a Edward Kelley.

Významně se tu zapsalo jméno posledního Rožmberka – Petra Voka. V letech 1599-1611 zámek významně upravil a také rozšířil, 6. listopadu 1611 pak právě na třeboňském zámku ho dostihla smrt.

V letech 1660-1939 byl objekt sídlem Schwarzenbergů, v roce 1940 zámek zabralo gestapo, za dalších sedm let byl zestátněn…

Zámek pochopitelně umí zaujmout nejen historickými poznámkami. Pohledy vábí svou siluetou a neméně sgrafity, jež zdobí většinu fasád. Dodejme, že dvoupatrová čtyřkřídlá budova s třípatrovou hranolovou věží je značně rozlehlá – v jejím nitru lze počítat zhruba 120 místností.

Dříve než se od zámku přesuneme dál, bude vhodné připomenout, že v části objektu je umístěn archiv. Který rozhodně není ledajaký.

„Patří k nejvýznamnějších u nás,“ konstatují autoři publikace Jižní Čechy – Česko všemi smysly, „a není divu, že z třeboňského archivu čerpali přední čeští historikové – Bohuslav Balbín, Gelasius Dobner, František Palacký. Některé z listin byly údajně využity při mírové konferenci po 1. světové válce k definitivnímu vymezení státních hranic. Archiv obsahuje fondy z let 1216-1659 a je prohlášen za národní kulturní památku.“

Na hlavní čili Masarykovo náměstí je to od zámku coby kamenem dohodil. Nebo jen o trochu víc. V každém případě těch zhruba sto metrů je z hlediska turistického hodně blízké sousedství.

K vidění a kochání je toho na náměstí opravdu dost. Uprostřed protáhlé plochy (náměstí původně vzniklo při dálkové komunikaci z Českých Budějovic do Jindřichova Hradce) už zdálky na sebe upozorňuje Mariánský sloup, barokní dílo z roku 1780 (zhotovené Leopoldem Huberem). Zdobí jej plastiky Panny Marie, sv. Vojtěcha, sv. Alžběty a sv. Petra.

Ještě více dominantní je zde stará renesanční radnice. Od roku 1638 je její součástí 31 metrů vysoká čtyřboká věž s arkádovým ochozem. Pro turistu je cenná nejen coby fotogenický objekt, ale i svou doplňkovou funkcí. Slouží totiž jako rozhledna. Vyhlídka na město i blízké okolí je z ní naprosto úžasná.

Ovšem úchvatné dojmy nabízí i putování dole pod věží. Například při pohledu na měšťanské domy. Jako o nejcennějším měšťanském objektu na náměstí se hovoří o domu U bílého koníčka z roku 1544. Opatřen je loubím, bohatě členěnou atikou ukončenou věžičkami a cimbuřím.

Klášterní svatostánek

Ještě dlouho by se dalo putovat zákoutími tohoto nevelkého, zážitkově ovšem velice bohatého města. Pro tentokrát jsme naši procházku završili u klášterního kostela zasvěceného Panně Marii Královně a sv. Jiljí. U stavby ve stylu vrcholné gotiky. Ve 14. století byl objekt augustiniány přestavěn na klášterní kostel, původní stavba byla ale o století starší, doložena je již v roce 1280.

V sousedství stojící augustiniánský klášter má v „rodném listě“ jako údaj o svém vzniku uveden rok 1367. „Z původní stavby se částečně zachovala budova opatství s kaplí sv. Vincence a ambit s freskami,“ uvádí autoři výše zmíněné jihočeské publikace. „Jinak byl areál upraven v pozdní renesanci, a především barokně v 17. a 18. století.“

Ještě jedno malé nahlédnutí do interiéru svatostánku – a případné třeboňské pokračování až zase někdy příště. Protože ani touto návštěvou se platnost v úvodu načrtnuté návratové definice nijak nesnížila.

Zdroje:

Petr David, Petr David ml., Petr Ludvík, Vladimír Soukup: Jižní Čechy – Česko všemi smysly; Nakladatelství S & D, 2013

Informační tabule na trase

Mapy.com