Článek
Výprava vhodná v každém ročním období má svůj možný počátek ještě o něco dřív a blíž Praze. Konkrétně: dobrým výchozím místem mohou být Baně, část Zbraslavi, kam se lze nechat pohodlně dovézt městským autobusem od Smíchovského nádraží. Například. O finální volbě si pochopitelně rozhodne každý sám.
Když se tedy na okružní trasu vydáme ze zmíněných Baní, téměř nejseverovýchodnější výspy Brdských Hřebenů (pro přesnost: úplný okraj je o ještě o kousek dál, u pražské Točné), držíme se zpočátku červeně značené turistické trasy. Po asi dvousetmetrovém stoupání před sebou mezi stromy spatříme kapličku Panny Marie. Po dalším necelém půl kilometru stále ještě po červené odbočíme doprava, s pomocí přemostění překonáme silniční tah mířící k Jílovišti a dál na jihozápad a necháme se vést lesní stezkou souběžnou s touto komunikací.
Kaplička Panny Marie
Cesta je to sice takřka dokonale rovná, jen minimálně zvlněná, přesto se stále zřetelněji blížíme nejen k příštímu cíli, ale i k vrcholu nejvyššího kopce na trase. Po dvou kilometrech jsme na místě, na vrchu Kopanina (411 m n. m.). Určitě mnohem známější je pod jménem Cukrák – při jeho vyslovení navíc takřka každému v paměti automaticky naskočí, že tak se přece jmenuje známý televizní a rozhlasový vysílač.
Je to tak. Od roku 1961 tu stojí již z dálky viditelná stavba, věž vysoká 195 metrů, konstrukce s hmotností 2000 tun. Stavba vysílače začala v roce 1959, do provozu byla uvedena 26. listopadu 1961.
Cukrák
Sestup k Berounce
Od vysílače naše cesta pokračuje severozápadním směrem – až do osady Kazín se nám stane průvodkyní žlutě značená turistické stezka.
Zejména v úvodu klesá severní úbočí Kopaniny citelně dolů, k jedné ze dvou řek, mezi nimiž toto „horstvo“ trůní. Zatímco za zády a za vrcholovým hřebenem necháváme Vltavu, každým krokem se blížíme k Berounce. Procházíme příjemným lesním zátiším, po všech stránkách naprosto klidnou a uklidňující krajinou. Její charakter se mírně začne měnit až krátce před setkání se zmíněnou Berounkou.
To již naše kroky vedou na vyhlídkové místo (na řeku a Černošice-Mokropsy) na vrcholu rozlehlé, strmé skály, kde je na Mapách.cz uveden příslušný piktogram se sdělením: Pozůstatky hradu Kazín.
Mohlo sídlo Kazi být tady?
Pravěk a středověk – nic mezi
Pokud jsme ochotni brát vážně lidovou pověst, zpopularizovanou zejména ve Starých pověstech českých Aloise Jiráska, pak se pohybujeme v místech, kde Kazi, nejstarší dcera vojvody Kroka, měla mít své sídlo. Hradiště. Ostatně – Kazín s jejím jménem přece dokonale ladí!
A přece neladí… Na katastru osady Kazín, dnes součásti pražské městské části Lipence, nebylo totiž nalezeno nic, co by existenci dávného hypotetického sídla jakkoliv doložilo. Archeologické průzkumy naopak zkonstatovaly, že s mohutným skalním ostrohem (233 m n. m.) se pojí pouze pozůstatky pravěkého hradiště a středověkého hradu.
„Skála Kazín s převisem nízko nad Berounkou je romantická, ale žádné hradiště už se tam rozpoznat nedá. Aspoň tam mají velký nápis Kazín, aby nebylo pochyb,“ podotýká Jakub Pokorný v publikaci Kde jste ještě nebyli.
Nápis na skále
Kolem Tornáda k nápisu
K nápadnému bílému nápisu a zároveň na skalní římsu před ním se lze bez problémů dostat – byť hlavní nápis předchází ještě jeden a ten varovně sděluje, že tudy už turistická trasa nevede a že vstup je na vlastní nebezpečí. Návštěvník nejprve mine proslulou trampskou hospodu Tornádo, zabočí vlevo – a za chvilku je pod převisem. Jen pár metrů nad hladinou Berounky.
V tu chvíli je tak blízko a na dosah nejen sama skála, ale i nedaleké Údolí hvězd, kterým spěchá nenápadný Kazínský potok vstříc náruči řeky.
Pod skalním převisem
Sídlo bájné Kazi nad Berounkou sice dál zůstává „pohádkou“ (vždyť i ten název Kazín místu přiřklo až romantické devatenácté století), ale to lokalitě na kouzlu pranic neubírá. Takže i pro ni lze směle užít výrok, jenž opakovaně zazní ve filmu Na samotě u lesa: Ale je tady krásně!
P. S. Zpět do výchozího místa výletu není nezbytně nutné jít dosavadní trasou – po zhruba kilometru a půl po žluté lze využít jako zkratku jednu z neznačených cest přírodním parkem Hřebeny a na červenou se napojit po opětovném překonání čtyřproudé komunikace.
Zdroje:
Jakub Pokorný: Kde jste ještě nebyli – 107 netradičních míst v Praze a okolí, Universum 2024
