Článek
Výchozí a zejména cílová destinace jsou v obecném povědomí známy jako turisticky zaslíbené. V Novém Kníně zve návštěvníky Muzeum zlata (brány otevře 1. dubna), v případě Dobříše si bezpochyby každý okamžitě vybaví zámek (do konce března má otevřeno od středy do neděle).
Mě ale tentokrát bude především zajímat to, co se nachází mezi oběma městy. Při pohledu na mapu se zdá, že v těch místech je pouze rozsáhlý les patřící k Dobříšské vrchovině. Co se asi skrývá pod korunami stromů? Pojďme si trasu vedoucí z Nového Knína zpočátku po žlutě značené turistické stezce projít.
Kocába a Lurdy
Jak už jsem poznamenal výše, o častý doprovod se na trase stará říčka Kocába – její pramen se nachází asi tři kilometry východně od centra Příbrami a závěrečné metry ve Štěchovicích, kde se vlévá do Vltavy. Zhruba osm kilometrů z celkových 48 absolvuje mezi Starou Hutí u Dobříše a Novým Knínem. Činí tak vesměs ve stínu hlubokého lesa.
Skalní kaple Lurdy
Po necelých třech kilometrech od centra Nového Knína činím první zastávku u skalní kaple Lurdy. Několik křížů, sošek, drobných plastik stráží mělký skalní výklenek. Přes úzkou cestu šumí a bublá Kocába, za ní se postupně v houstnoucím lesním porostu ztrácí úzké údolíčko.
Jeden z hamrů
Po dalším zhruba kilometru opouštím žlutou nápovědu, odbočuju vpravo na neznačenou cestu mířící západním směrem. Několik zákrutů a závěrečný sestup – po chvilce odloučení opět ke Kocábě. Ovšem nejen k té.
Na říčce kdysi existovalo více hamrů – jeden z nich vyrostl právě zde, v samém centru lesa v roce 1698. Na základě smlouvy se správou dobříšského panství tu začal fungovat hamr na výrobu plechu – nazýván byl Kuprhamr (Mědihamr), Nový hamr, a nakonec Blechhammer – čili po našem Plechhamr.
Plechhamr
Plechhamr
Počátkem 18. století byl objekt upraven na vodní mlýn, který se udržel v provozu až do roku 1931. Nejspíš by byl užitečný déle, jenže – vyhořel. Nikoliv nešťastnou náhodou. Vyšetřování odhalilo, že zkáza se udála po úmyslném zapálení, uvádí se, že pachatelem byl místní hajný. Stavby poté již nebyly obnoveny. Od poloviny šedesátých let minulého století se areál dočkal úplně jiného zaměření – stal se totiž součástí vojenského výcvikového prostoru.
Dnes tu zbyla romantická ruina mlýna, která – pokud jsou jí vlastní vzpomínky – si možná ještě vybaví koncerty dechových kapel, které se tu konaly od konce 19. století, taneční zábavy, ale třeba i ochotnická divadelní představení. Směřovalo sem hodně výletníků z blízkého i širšího okolí, včetně Prahy. Čas oponou trhnul… To ano, ale i dnes to místo u meandrů spěchající Kocáby stojí za návštěvu.
Kocába u bývalého mlýna
Měsíční vyhlídka
Odhadem šest set metrů jižně od mlýna na zájemce čeká další místo, které se hodí neminout. Jelikož terén zvolené trasy je zvlněný spíše méně než více, není v dosahu zrovna nadbytek přírodních rozhleden. K jedné výjimce se teď ovšem blížím.
Říká se jí poměrně poeticky: Měsíční vyhlídka. Úzká stezka vede příchozí až na samý kraj „útesu“, k prudkému svahu porostlému především doubravou, k několika ostrým skalním výčnělkům. A za nimi (či spíše pod nimi) – k ničím nerušenému pohledu do údolí, jímž protéká opakovaně se objevující i chvílemi mizící Kocába, teď ale skrytá v přítmí tvořeném zástupy jehličnanů i listnáčů (v polovině března ještě neolistěných).
Měsíční vyhlídka
Na vrcholu si lze odpočinout na lavicích, připraveno je tu i ohniště, o strom byla opřena sada prutů – chyběly jen buřty na jejich koncích. Za příjemného počasí vysloveně idylické místo.
Návštěva u Karla Čapka
Poslední zastávkou před Dobříší se již za chvíli stane Památník Karla Čapka Strž ve Staré Huti. Od Dobříše je to místo, co by kamenem dohodil (jak se říká; hod by to ovšem musel být více než dvoukilometrový).
Než tam dojdu, ještě párkrát mé oko potěší místy vysoce nápaditá Kocába. Zvláště opět na žluté stezce, krátce před jejím napojením na Naučnou stezku Karla Čapka – nejen že se tu kroutí ve spoustě meandrů, na jednom místě dokonce vytváří velice fotogenický mokřad se spoustou travnatých ostrůvků. Něco podobného spatřím ještě jednou, poblíž vodní plochy zvané Zájezek (zbytky náhonu tzv. Třetího hamru).
Kocába poblíž Staré Huti
Ale pak kolem mě les prořídne a brzy se přede mnou se mezi stromy objeví světlé stavení s oranžovou střešní krytinou. Brzy stojím před památníkem.
Objekt zřizovaný Středočeským krajem se nachází v historickém areálu, v němž byla v předminulém století zpracovávána železná ruda. „Po první světové válce získal nemovitost od Colloredo-Mannsfeldů správce jejich panství Václav Palivec, který dal v roce 1935 empírový dům jako svatební dar do doživotního užívání Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové,“ píše se v propagačním materiálu o Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. V dalších třech letech se spisovatel věnoval úpravám domu a zahrady.
Památník Karla Čapka
„Rok 1937 přál pracím na domě i v zahradě na Strži. Čapek zde trávil mnohem více času, do Prahy jezdil jen v nezbytných případech… Soustředil se na práce v podkroví. Už v roce 1936 objednal kulatinu, latě a dubová prkna na jeho obložení… Usiloval o zajištění pohodlí každému, kdo se na Strži hodlal zdržet delší dobu. Svědčí o tom fakt, že v každém patře venkovského domu zřizuje koupelnu s toaletou. Toto pravidlo neopomněl ani v podkroví, kde připravoval pokoje pro hosty,“ uvádí Tereza Todorová v publikaci Karel Čapek na Strži.
Vznikala tu i Čapkova známá literární díla – mj. Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. O tom všem a spoustě dalších životních osudů vypráví rozsáhlá expozice – podkrovní samostatná část je věnována novináři a spisovateli Ferdinandu Peroutkovi.
K návštěvníků promlouvá bohatá plejáda vystavených exponátů, dobových dokumentů, fotografií, ale i myšlenek Karla Čapka. Například tato: Svět, jejž zaplavuje tato nemoc, se velmi podobá světu, ve kterém žijeme my; je to svět horečného zbrojení, kolísající na rozhraní války a míru, ohrožovaný dynamitem států usilujících o úspěch, expanzi a ovládání druhých národů. Na těchto dvou premisách stojí divadelní hra nazvaná Bílá nemoc.
Dobříšský zámek
Cíl v Dobříši
Poslední necelé tři kilometry – a jsem v Dobříši. V cíli této trasy. Ještě stihnu zaregistrovat zdejší hrad Vargač a o něco víc se podívat na nedaleký rokokový zámek. Krátce nahlédnu i na jeho nádvoří, ale opravdu jen ve zrychleném módu – blíží se totiž čtvrtá hodina odpolední a zámek už za pár minut zavře své brány.
Tak někdy příště.
Zdroje:
Expozice a propagační materiály Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše
Tereza Todorová: Karel Čapek na Strži; Památník Karla Čapka, 2014
