Článek
Zatímco první název dává na vědomí, na jakém že toku se skákající voda jediné vodopádové lokality v Rychlebských horách nachází, druhý odkazuje na blízkou osadu, součást obce Skorošice. Jen o málo dál je to do známějšího města Žulová (o němž ještě bude řeč).
„Krajinářsky působivý a turisticky atraktivní přírodní výtvor byl zpřístupněn širší veřejnosti pomocí ve skále tesaných kamenných schodů a železného zábradlí již v 90. letech 19. století. V těsné blízkosti vodopádů prochází těleso lesní asfaltové cesty se značenou turistickou trasou,“ píše Martin Janoška v publikaci Nejkrásnější vodopády České republiky.
Po asfaltové cestě se právě ke zmíněnému místu se schody blížím. Provází mě modře značená turistická stezka. Ta brzy mizí v lesním porostu, mírně stoupá a celkem brzy návštěvníky přivádí na doslech šumícího Stříbrného potoka. Orientace je více než snadná.
Šedesátiletá přírodní památka
„Stříbrný potok prudce klesá do Stříbrného údolí a nad soutokem s Bučínským potokem se pyšní nádhernými vodopády, jež byly v roce 1965 prohlášeny za přírodní památku,“ popisuje lokalitu Pavel Macháček v publikaci Fenomén Rychlebské hory.
Most nad Bučínským potokem
Pod mostem se vody obou potoků setkávají.
Jsem na místě. Nejprve na mostě nad Bučínským potokem, který zdejší lokalitu podporuje svým vlastním vodopádem, od mostu je vzdálený asi tři sta metrů proti proudu. Vzápětí se ocitám na několika stanovištích, z nichž je spěchající a padající voda dobře viditelná. A pak již využívám dobrodiní vytesaných schodů a sestupuji až těsně pod asi tři metry vysoký, tzv. pravý vodopád (v takovém případě voda padá svisle bez kontaktu se skálou, popřípadě parabolou přes přirozený, převislý nebo svislý skalní stupeň v korytě toku, uvádí Martin Janoška).
Začátkem července byl potok a jeho vodopád až nečekaně plný vody, a proto náležitě energický. Poznámka ve výše zmíněné „vodopádové knize“, že tu má Stříbrný potok zpravidla dostatečné množství vody v kteroukoliv roční dobu, je evidentně platná.
Ještě jeden pohled na dolní část Nýznerovských vodopádů
O něco výš se valí vody hlavního vodopádového skoku.
K vidění je tu toho víc. Soutěska s vodopády, kaskádami a peřejemi je totiž zhruba 110 metrů dlouhá, v nejužších místech dva až pět metrů široká a na jejím úseku voda překonává výšku čtrnácti metrů. Na skalních stěnách v blízkosti vodopádu jsou patrné obří hrnce – vytvořila je eroze vířivého vodního proudu.
Kostel s hradní věží
V blízkosti přitažlivé lokality na Stříbrném potoce je k mání řada dalších dobrých důvodů k zastavení. V rámci této výpravy nabídnu zastávky dvě.
O Žulové již padla zmínka; město leží na úpatí Rychlebských hor a od vodopádů je dělí zhruba pětikilometrová vzdálenost. Do února 1948 bylo známé pod jménem Frýdberk.
V roce 1886 tu založili kamenickou mistrovskou školu, hlouběji v minulosti tu byly v provozu dvě sklárny, ale turistovu zvědavost zde dnes podněcuje jiný historický objekt. Jím je kostel sv. Josefa trůnící na skalnatém ostrohu. Respektive naprosto netradiční kostelní věž.
Věž kostela v Žulové
Svatostánek byl vystavěn v letech 1809-1810 a využita byla část hradu, přesněji to, co z něho do počátku 19. století zbylo. „Hrad postavili loupeživí rytíři z Wüstenhube roku 1290 a nazvali jej Frýdberg, Roku 1325 jej prodali pánům z rodu Haugvitzů. Protože také oni pokračovali v nepěkném řemesle svých předchůdců, byl hrad o deset let později vykoupen vratislavským biskupem a ten jej dával do zástavy různým pánům, kteří zabezpečovali v kraji klid a mír,“ uvádí autoři publikace Jeseníky – turistický průvodce.
Za třicetileté války hrad dobyli Švédové, a nejen to – pokusili se jej vyhodit do povětří. Což se ovšem ne zcela zdařilo. Ale i tak byl objekt silně poškozen a sloužil poté už jen jako pivovar a sklad obilí.
To již se blížil čas, kdy z hradních ruin povstal nový svatostánek – i s pozoruhodnou věží. Její horní část totiž vyrůstá z mohutné kamenné hradní věže.
Brána k sousedům
Třetí cíl tohoto putování se nachází 27 kilometrů jižně od Žulové, v Branné. Jelikož obec je v povědomí zapsána coby jedna ze vstupních bran do sousedních Jeseníků, sedí jí současný název jak ulitý. Ovšem až od roku 1947, předtím se celá staletí jmenovala Kolštejn, stejně jako zdejší gotický hrad a renesanční zámek. Základem pojmenování bylo německé Goldenstein (Zlatý kámen) a hornická minulost lokality.
Hrad vznikl na počátku 14. století, o dvě staletí později odstartovali jeho postupnou přeměnu v renesanční zámek Žerotínové. Tehdejší význam objektu dokládá fakt, že zde byl pro případ válečného ohrožení Olomouce plánován úkryt pro moravské zemské desky. Po třicetileté válce už zde sídlili pouze úředníci a význam sídla začal upadat.
Část zámeckého nádvoří
Věže v Branné
Navíc v letech 1770 a 1926 zámek těžce poškodily požáry. Po druhé světové válce se objekt musel smířit pouze s rolí skladu. Dnes je v soukromých rukou, postupně se mu vrací dávný lesk; poslední rekonstrukce objektu – jak uvádí webové stránky zámku – proběhla v roce 2013.
Co vše záchranné zásahy přinesly, mohou posoudit návštěvníci nejen při pohledu zvenčí, ale i v zámeckých interiérech. Prohlídky se konají kromě pondělků dvakrát denně: od 10 a 14 hodin.
To ale v Branné není vše, pozoruhodných památek je tu víc. A s nimi panorama plné věží. Dominuje mu renesanční kostel sv. Michaela z roku 1614 a v těsném sousedství stojící renesanční fojtství z roku 1600. Výsledný přitažlivý dojem místa dotváří také řada roubených staveb a kamenných soch.
Zdroje:
Martin Janoška: Nejkrásnější vodopády České republiky; Nakladatelství Academia, 2009
Pavel Macháček: Fenomén Rychlebské hory; CPress, 2023
Kolektiv autorů: Jeseníky – turistický průvodce; Kartografie Praha, 2004
