Jak jsme se v katedrále ve Vallettě potkali s Caravaggiem

Dříve než nás autobus vysadí na náměstí Pjazza Tritoni, odkud je to docela blízko ke dvojici hlavních architektonických skvostů města, jako by mírně změníme téma. Ale ne tak docela.

Med a útočiště

Proč se Malta jmenuje právě Malta. Většinou se otevřeně konstatuje, že původ názvu je nejistý.

Nejčastěji se nabízí jeho řecký původ, a to ze slova meličili med. Řekové ostrov označovali jako Melite – což česky může být ve významu „med“ nebo „sladký jako med“. Med se tu produkoval a dosud dál vyrábí dost jedinečný – na svědomí jej má endemický druh včel.

Ostrý střih a přesun k Féničanům. Fénické pojmenování Meleth značí „útočiště“ či „přístav“. Mělo by to údajně odkazovat na zdejší množství zátok a zálivů.

Obojí zní duchaplně – i po našich soukromých zkušenostech. Jeden ze zálivů u Valletty loďmo překonáme – a dojem z města (nejen toho hlavního) bude jednoznačně sladký. Ale nepředbíhejme…

Na Maltě je i pěšky vše blízko. Třeba jeskyně, která dokládá, že po ostrově běhávali trpasličí sloni

Oživlá katedrála

Jsme na místě. Míjíme obří kašnu s trojicí Tritonů, mořských poslů, a dokonale přímou ulicí Triq ir-Repubblikakráčíme ke stavitelskému zázraku z druhé poloviny 16. století.

Prodíráme se houstnoucím davem, i v tom všem ruchu zaslechneme italsky zpívajícího muže, pak se řadíme do fronty před žádanou památkou – a než na nás dojde řada, můžeme si připomenout onen dávný nečekaný triumf Malťanů, který se do historie zapsal před 461 lety.

Maltézský řád johanitů získal ostrov v roce 1530 – vedl jej tehdy velmistr Philipp Villiers de L´Isle-Adam. Úkol zněl tehdy jasně: chránit Evropu před Osmany.

„Roku 1565 se po čtyřměsíčním velkém obležení za cenu obrovských ztrát podařilo odrazit vojska osmanského sultána Sulejmana I. Nečekané vítězství nad pětinásobnou přesilou je dodnes zdrojem maltské národní hrdosti,“ lze se dočíst na Wikipedii. „Ostrov byl po této válce téměř zničen, a tak velmistr Jean Parisot de La Valette nechal vystavět nové město Valletta.“

Netrvalo dlouho a v letech 1573-1578 mladé město obohatil konventní kostel, pozdější konkatedrála sv. Jana. Stavba původně navržená Girolamem Cassarem byla v 17. století bohatě přestavěna Mattiou Pretim.

Zvenčí svatostánek nepůsobí mimořádně, ale po vstupu do jeho interiérů se návštěvníci ocitají v úžasném světě. Barokní prostor hlavní lodě je jedním slovem ohromující. Stejně tak hlavní oltář ze zlata, stříbra, bronzu – a drahých kamenů.

Nezvyklá je tu už sama podlaha. Zaplňuje ji spousta erbů a symbolů – pod nimi jsou hrobky čtyř stovek rytířů.

A když už si návštěvník myslí, že pojal všechnu tu pompézní krásu – přijde v závěru vstup do oratoře. Té vévodí obraz Stětí sv. Jana Křtitele (1608) od malíře Caravaggia (1571-1610; vlastním jménem Michelangelo Merisi).

Stoupáme po schodech vzhůru, do míst, kde autor i jeho obraz ožívá v nesčetných variacích, zobrazeních, informacích; kde vnímavý divák absorbuje detaily, jež mu při úvodním pohledu na dílo unikly… Mistrovská práce si podobně mistrovskou prezentaci rozhodně zaslouží.

Pár kroků k velmistrům

Ani ne dvousetmetrový přesun a opět stojíme v zástupu čekajících. Tentokrát u vchodu do Paláce velmistrů. Úvod patří bedlivé prohlídce příchozích, zažívají kontrolu jak na letišti… Inu, že by dnes byl svět výrazně bezpečnější než v době vzniku paláce (16. století; dostavěn byl v roce 1574) bude nejspíš tvrdit jen málokdo.

Rozlehlá budova byla původně postavena pro johanitské rytíře; postupně sloužila mj. jako domov velmistra, nejvyššího představeného řádu maltézských rytířů (johanitů), jako sídlo guvernéra, parlamentu, dnes tu má své zázemí Kancelář maltského prezidenta.

Konečně jsme se dostali dovnitř a vpluli do majestátních interiérů. Spousty interiérů…

Úvodní dojem: monumentální sály, předlouhé chodby s bohatou výzdobou a – ohromující množství plechových a kovových artefaktů. Ty návštěvníky doslova zahltí ve zbrojnici Palace Armoury, kde míjíme úctyhodný zástup prosklených vitrín s historickými zbraněmi a rytířskou zbrojí. Plátová brnění, helmy, štíty, meče, kopí, děla, muškety… Uvádí se, že k vidění je tu více než pět tisícovek vojenských předmětů.

Expozice ve své současné podobě je stále ještě poměrně nová – po rekonstrukci byla otevřena v lednu 2024. Sály jsou pochopitelně zaplněny nejen předměty vojenskými, ale také např. tapisériemi, malbami, portréty velmistrů, sochami…

Kouzelný poloostrov

Nejen výše zmíněné dva zásadní objekty úspěšně a přitažlivě reprezentují maltskou metropoli. Je třeba projít se jejími uličkami, obejít celý (nebo část) poloostrova, na němž se město rozkládá, nechat se okouzlit skvělými výhledy.

Na moře, na ostře modrou vodu zálivu a za ním na trojici měst (Three Cities), která se vyjímají opravdu parádně. Zejména nejcennější z nich – Birgu.

Birgu je místo vysloveně ikonické, protože právě odsud maltézští rytíři vzdorovali osmanským Turkům v roce 1565. Jejich činy a výsledné vítězství se promítly do druhého názvu tohoto města: Vittoriosa.

Pokud by vás toto místo a jeho památky zlákaly k návštěvě, pak vězte, že stačí ve Vallettě nasednout na trajekt a během pár minut u Tří měst přistát.

Zdroje:

Informační tabule a materiály na trase

https://cs.wikipedia.org/wiki/Malta

Mapy.com