Hlavní obsah
Cestování

Pěšky po Maltě: V Tarxienu farmář vyoral kamenný poklad, u sousedů se pyšní Katedrálou Východu

Foto: Miroslav Šára

Zbytky dávných chrámů v Tarxienu

Pro milovníky pěší turistiky je Malta jednou z ideálních destinací. Většina cílů je v dosahu. Aby taky ne, když má ostrov na délku jen 27 kilometrů a na šířku asi polovinu této vzdálenosti.

Článek

Urbanizace tu sice postoupila velice odvážně, města občas natolik vzájemně prorůstají, až se někdy dokonce hovoří o „městském státu“. Ale až tak zlé to není, volné přírody ještě zbylo dost. A hlavně: silniční tahy velice často kopírují chodníky. Přičemž nebývá problém najít klidnější stezky a cestičky. Takže jdeme!

Ponor do hlubin času

Tentokrát se z Il-Gudji v blízkosti letiště (z místa našeho dočasného azylu) vypravíme do nepříliš vzdáleného Tarxienu, historického města s památkou nejvyšší kategorie. Zapsaná je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky

Ke krátké zastávce tu vybízí i pohled na místní kostel.

Řeč je o prehistorickém komplexu Tarxien Temples pocházejícím z období kolem roku 3400 př. n. l.

Máme za sebou necelé čtyři kilometry, jsme na místě. Vstupujeme do areálu, který pod rozsáhlým zastřešením střeží čtyři odlišné chrámové stavby. Již z odstupu ohromují jejich rozměrné kamenné bloky.

Lokalita se do světa živých lidí vrátila v roce 1913. „K objevu došlo poté, co místní farmář zmínil, že při orbě narazil na velké balvany,“ uvádí jeden z informačních panelů v areálu.

Vykopávky odstartovaly o dva roky později, v roce 1919 byly dokončeny. V roce 1936 byl na sousedním hřbitově objeven velký megalit – badatelům došlo, že komplex byl pravděpodobně mnohem větší, než zpočátku soudili.

Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky

Mezi kamennými svědky dávné historie

Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky
Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky

V současnosti jsou „trhliny a zlomy v megalitech opraveny speciální maltou, která nepoškozuje původní materiál; konzervační práce dál pokračují“, sděluje tentýž zdroj.

Co tu mohlo kdysi stát? Soudí se, že v pozdním neolitu zde v průběhu zhruba tisíce let vyrostly čtyři megalitické stavby. Nejprve skromné, ty nejvýchodnější, v závěru období vznikla velká šestipokojová centrální stavba.

„Ta během doby bronzové sloužila jako kremační hřbitov, zatímco na konci římského období o 2000 let později byla oblast přeměněna na zemědělská pole vybavená vodními kanály a cisternami,“ pročítáme další informace.

Chodník nás nejprve vede po obvodu naleziště, ale v závěru nás pouští mezi obrovské kamenné bloky. Přímo do centra stavby pět a půl tisíciletí staré.

Lokalitu mj. charakterizuje největší sbírka kamenných soch objevených na jakémkoliv neolitickém nalezišti na Maltě. Prehistorické umění reprezentují rovněž dekorativní předměty, spirálové a zvířecí reliéfy a také část obří lidské postavy.

Okolo katedrály

Pěší výprava pokračuje – míříme na jihovýchod k pobřeží nedalekého Marsaxlokku. Ke Středozemnímu moři je to od tarxienského naleziště zhruba sedm kilometrů.

Přibližně v polovině přesunu nás čeká zastávka. Na vině není úbytek sil, ale již z dálky viditelné věže svatostánku. Jsme ve městě Iż-Żejtun.

Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky

Táhlá ulice a na jejím konci kostel sv. Kateřiny

Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky
Foto: Miroslav Šára

Katedrála Východu

Kostel to není ledajaký – ne náhodou se mu říká „Katedrála Východu“. Zasvěcen je sv. Kateřině, v 17. století nahradil starší kostel, zasvěcený sv. Kateřině Alexandrijské. Skvělá ukázka maltské barokní architektury vznikla podle návrhu Lorenza Gafy.

„Základní kámen tohoto majestátního chrámu, jedné z nejkrásnějších památek barokního věku na Maltě, posvětil arcibiskup Cocco Palmieri 25. listopadu 1692, na svátek sv. Kateřiny,“ hlásí informační panel u kostela.

Nejen že se jedná o nepřehlédnutelnou dominantu města, ale dodnes je to plně funkční, živý kostel s každodenními bohoslužbami.

Poloostrov s vyhlídkami i elektrárnou

Silnice nás vyvedla z dvanáctitisícového města, jehož název pochází z arabského slova pro olivovník („zaytun“), postupně se tenčí, až nakonec stoupáme na návrší poloostrova Delimara úzkou prašnou stezkou.

Foto: Miroslava Součková - se souhlasem autorky

Pod námi je Marsaxlokk.

Západní stranu poloostrova obsadila velká elektrárna, ale i tak se jedná o turisticky vděčný cíl. Několik pevností v různém kvalitativním rozpoložení, vápencové útesy, olivovníky a další vegetace – a skvělé výhledy na širé moře i na zátoku, kterou v severní části obkroužila obec Marsaxlokk.

Do místa, kde jsme byli ubytováni, nám pak zbývalo posledních pět kilometrů – ale to už není reportážně zajímavé téma.

Zdroje:

Informační tabule a materiály na trase

https://cs.wikipedia.org/wiki/Malta

Mapy.com

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz