Článek
Právě taková místa budou cílem právě zahajované cesty, pro niž se startovním místem stala obec Zvole.
Poblíž zdejších dvou rybníků kdysi stával gotický kostel, později zbarokizovaný a nakonec – zbořený. Stalo se tak v roce 1875. Důvodem byl havarijní stav objektu. Ovšem svatostánek tu nakonec opět zaujal svou pozici a alespoň za krátkou zastávku rozhodně stojí. Zasvěcen je sv. Markétě a vyrostl nepříliš dlouho po destrukci původního kostela – konkrétně v letech 1892 až 1894. Jedná se o působivou novogotickou cihlovou stavbu s věží v západním průčelí, dílo Josefa Mockera.
Kostel sv. Markéty
Kousek za kostelem ve směru na západ silnici protíná žlutě značená turistická stezka. Odbočuju vpravo a nechám se vést až do jejího závěru. Pak totiž na scénu nastoupí červená barva a nabídne dvě možnosti – nejprve budu pokračovat v přímém směru, později se vrátím a vyzkouším druhou alternativu.
Přírodní rozhledna
V přímém směru mi už totiž zbývá necelý kilometr na vrchol kopce Homole (327 m n. m.), kolem něhož se rozkládá přírodní památka Zvolská homole, jeden z největších skalních masivů ve středních Čechách.
Od Zvole je terén jen mírně zvlněný, takřka rovinatý, ovšem k Vltavě se svažuje s nebývalou strmostí, téměř kolmo. Několik míst v blízkosti nejvyšší kóty slouží jako dokonalé přírodní rozhledny. Dole se rozkládá Vrané nad Vltavou, táhlý meandr naší národní řeky, na protějším břehu je vidět osadu Strnady, při pohledu vpravo žulový lom…
Informační tabule na trase
Další vyhlídka
„Chráněna jsou zde společenstva skalních srázů, skalních stepí a listnatých, převážně dubohabrových lesů…Roste zde řada chráněných rostlin, například prorostlík prutnatý, koniklec luční český, lomikámen vždyživý, kavyl Ivanův, jaterník podléška a další,“ uvádí Jana Jůzlová ve své publikaci Toulky kolem Prahy.
Údolím dolů, údolím vzhůru
Z vyhlídkových míst se vracím na počátek červené stezky – tentokrát se vydávám severním směrem. Čili místy prudkými serpentinami až na dno Ohrobeckého (Jarovského) údolí. Protéká jím nevelký potok, na jeho březích a na svazích nad ním svá místa zaujaly chaty. Od jarovské železniční zastávky ještě chvíli pokračuju po červené, a to až do okamžiku, kdy mě žlutá značka vybídne, abych odbočil do Károvského údolí. A zahájil pro změnu výstup.
V Károvském údolí
Údolí je to romantické, rovněž jím protéká potok, rovněž je velice hluboce zaříznuté do okolního terénu. Do cílové destinace tohoto výletu mi zbývá zdolat o něco větší převýšení, než jaké jsem v obráceném gardu absolvoval při sestupu předchozím údolím. K dávnému keltskému oppidu Závist – a stejnojmenné rozhledně – je to od Vltavy asi dva a půl kilometru. Obojí se nachází na vrcholu kopce Hradiště v nadmořské výšce 389 metrů.
Místo spjaté s Kelty
První keltské hradiště tu sice vyrostlo již v 6. století př. n. l., ale proslulou se stala až jeho novější verze vybudovaná o čtyři staletí později. „Oppidum bylo ohrazeno strmými sypanými valy s palisádou a zahrnovalo nejen tento kopec, ale i o čtyři metry nižší vrch Šance naproti přes údolí Břežanského potoka. Celková rozloha hradiště se uvádí 118 hektarů (podle jiných zdrojů až 170 hektarů), jeho opevnění dosahovalo délky devět kilometrů,“ popisuje areál Jana Jůzlová ve výše jmenované publikaci.
Rozhledna na vrcholu Hradiště
Jádrem oppida, jehož pozůstatky jsou od roku 1989 chráněny jako národní kulturní památka, byla akropole o rozloze zhruba 80 krát 90 metrů, v jejímž centru stála svatyně obehnaná hlubokým příkopem. Akropoli obklopovaly dřevěné domy a hospodářské objekty (stavby samotné akropole byly kamenné), odhaduje se, že v hradišti žilo asi 1500-3500 obyvatel.
V 1. století n. l. oppidum dobyli Germáni; užíváno bylo i mnohem později, archeologické nálezy dokládají slovanské osídlení od 7. století, nejpozdější „stopou“ je slovanské pohřebiště z první poloviny 10. století.
Dřevěná rozhledna
Na vrcholu jsem v březnovou sobotu nebyl ani náhodou sám. Několik desítek turistů se tu zajímalo o informační panely s keltskou historií, ale nejen o ně. V centru pozornosti je tu od roku 2021 rozhledna, dílo architekta Martina Rajniše. Tvoří ji tři dřevěné sloupy, mezi nimiž se vzhůru vine točité schodiště – a to do výšky 24 metrů (v té je vyhlídková plošina; celkově má rozhledna 32 metrů).
Pohled z rozhledny
Vyhlídka se nabízí vskutku impozantní. Na sever k Praze, na západ na Brdské Hřebeny (jejichž součástí z geomorfologického hlediska vrch Hradiště je) s nápadnou „věží“ vysílače Cukrák, na východ až k Dolním Břežanům.
Na úplný závěr jsem po žluté trase vedoucí mj. kolem Arcibiskupského altánu sestoupil do Zbraslavi. Do místa, které může posloužit nejen dopravně, ale i se stát námětem dalšího možného výletu na jednu z okrajových částí pražské metropole.
Zdroje:
Jana Jůzlová: Toulky kolem Prahy; Euromedia Group, edice Universum, 2024
Petr David, Ing. Věra Dobrovolná, Vladimír Soukup: Okolí Prahy; S & D, Praha, 2007
