Článek
Dokládá to nejen celé rozsáhlé území o délce 130 kilometrů a průměrné šířce 40 kilometrů, ale i jeho podstatně menší část rozkládající se mezi Božím Darem a Kláštercem nad Ohří – včetně navazujícího podhůří, jež přechází do sousedních Doupovských hor.
Jen co je tu hradů v různém stupni zřícenosti – ve směru od západu k východu: pozůstatky hradního sídla Freudenstein v Jáchymově, nedaleko Stráže nad Ohří lesy obklopený Hauenštejn, na výrazných kopcích trůnící Himlštejn, Šumburk a Egerberk či nad obcí Perštejn v lesní vegetaci skrytý stejnojmenný hrad.
Do výčtu architektonických cílů dále mj. patří novogotický zámek v Klášterci nad Ohří, zámecký areál včetně Paláce princů v Ostrově nad Ohří… Ale také technické památky. K jedné z nich povede tato cesta – a také k jedné zaniklé obci a ke dvojici přitažlivých míst, jež formovala sama příroda bez zásahu člověka.
Cestou na Hadí horu, na horizontu Klínovec
Na vrchol hory, přesto z kopce dolů
Přírodní zákoutí s malebnými údolími i majestátními rozhledovými vrchy jsou na horách zcela jednoznačně v hlavní roli. Zvláště když se pohybujete v té části pohoří, jemuž dominuje hora úplně nejvyšší (zde Klínovec se svými 1244 metry nadmořské výšky). Krušnohorského „krále“ budu tentokrát ovšem pozorovat pouze z dálky, na seznamu mám totiž dva kopce o něco méně zakotvené v obecném povědomí, nikoliv ale méně žádoucí.
Z nejvýše položeného města v Česku, z Božího Daru (1028 m n. m.) se vydávám přímo na jih; do krajiny, jež svými „vlnami“ mírně konkuruje Klínovci, ale i tak zůstává v podřízeném postavení. Dokonce je to tak, že na jednu z kvalitních přírodních rozhleden jdu v součtu všech terénních nerovností z kopce. Žlutě značená turistická stezka mě totiž z Božího Daru vede na vrchol Hadí hory – to znamená do výšky „pouze“ 941 metrů nad mořem.
K jejímu vrcholu, který z poloviny tvoří impozantní kamenné moře, se neblížím poprvé. Ačkoliv bedekry Hadí horu buď úplně opomíjejí, nebo jí věnují pouze stručné zmínky, já si ji oblíbil. Jak se opětovně ukáže, nikoliv pouze já – pokaždé na jejím vrcholu zastihnu návštěvníka, který byl ten den rychlejší.
Dole v údolí leží Jáchymov.
Kamenné moře na vrcholu Hadí hory
Název hory, které se rovněž říká Kamenná nebo německy Grauenstein (Šedý kámen), může působit až zneklidňujícím dojmem. Na vině jsou dávné legendy – podle nich místo odjakživa nahánělo strach, takže tu dokonce býval vyhlášen zákaz pastvy dobytka; naprosto nepřípustné pak bylo vyskytovat se na hoře po setmění. Když k tomu připočteme zvěsti o bílé paní či kamenném zámku zříceném do nitra země pod tíhou kletby, je zřejmé, že jsem právě vstoupil na území nikoliv tuctového kopce.
Legendy jsou ovšem jen jedna strana mince – tou podstatnější je to, co zde člověk vnímá a vidí. Stojím na horním okraji rozsáhlého, do údolí klesajícího kamenného moře (tvoří je granitový porfyr s hojně zastoupeným křemenem). Skvělý půlkruhový výhled rozevírá svou náruč, hluboko pode mnou je vidět část Jáchymova, nad ním se po obou stranách vzpínají zalesněné vrchy, pohled míří do namodralé dálavy, až kamsi do panství sousedních Doupovských hor. Po nočním dešti jsou vzdálené údolní partie, kterými protéká řeka Ohře, pod příkrovem oparu – skoro jak v mracích.
Ozvěny neklidného času
Vhodným výchozím místem k dalšímu cíli na této trase je Loučná pod Klínovcem, zejména její část Háj. Měním nejen místo, ale i tematiku – na řadě je zaniklá osada Königsmühle.
Travnaté návrší nad bývalou osadou Königsmühle
Jeden z objektů zaniklé osady
Plastiky dotvářejí atmosféru místa.
Aktuálně se toho změnilo víc – lesy na chvíli ustoupily do pozadí, dříve než se k nim znovu přiblížím, zdolávám táhlý zatravněný vrch s občasnými solitérními stromy. Z nejvyššího místa vidím, že k okraji lesa v nejnižších partiích táhlého údolí už to není daleko. Právě tam je druhá zastávka na trase.
Pod prameništěm Černé vody, na severní výspě přírodní rezervace Horská louka u Háje, v 915 metrech nad mořem, připomínají bývalou osadu už jen ruiny půltuctu domů. Většinou se jedná o zbytky kamenných obvodových zdí, v jednom případě lze ovšem i nahlédnout do interiéru. Působivé místo dotváří řada dřevěných plastik a volně vystavených artefaktů – ostatně každoročně se tu koná setkání řezbářů, hudebníků a dalších umělců. Osada zanikla v 50. letech minulého století, šest desítek obyvatel muselo po roce 1945 odejít…
Není to hradní ruina, ale torzo vápenky
Stále ještě v Háji u Loučné pod Klínovcem, jen o necelé tři kilometry severním směrem, stojí pozoruhodná technická památka. Zdálky může tak trochu připomínat hrad, ale jedná se o bývalou vápenku.
Torzo vápenky z první poloviny 19. století
Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem
Poblíž silnice do blízkého městysu Kovářská vyrostla před polovinou předminulého století a v provozu byla do roku 1924, pak ještě částečně fungovala do 30. let minulého století. A ještě jeden letopočet připomenu: v roce 2020 byla završena částečná rekonstrukce objektu.
„Z vápenky se do současné doby částečně dochovaly především dvě polygonální šachtové pece s obdobnou konstrukcí, postavené z režného kamene a struskových tvárnic. Dochována je rovněž část nájezdové rampy, která sloužila k navážení suroviny do pece,“ uvádí Michal Urban v informačním materiálu.
Tak trochu stolová hora
Vracím se na jih, zhruba necelé tři kilometry jihovýchodně od Loučné pod Klínovcem se vypíná další vyhlídková hora, na jejíž vrchol se rád vracím. „Jedna z nejzajímavějších krušnohorských hor s plochým, ale výrazným skalnatým vrcholkem, vystupujícím do výšky 1097 metrů nad mořem,“ popisují lokalitu autoři publikace Krušné hory známé i neznámé. Řeč je o Meluzíně.
Její vrchol je poměrně rozlehlý, tvoří ho dvojvrcholová skalka, celkově se jedná o skalnatý hřbet, dlouhý přibližně 700 metrů a široký čtvrt kilometru. V dosahu nejvyšších partií „roste“ ze země spousta dalších skal a balvanů. A úplně nahoře navíc socha Meluzíny, jež je dílem Pavla Vítka, výtvarníka a spisovatele.
Na vrcholu Meluzíny
Výhled směrem ke Klínovci
Vyhlídka z kopce, který díky svému plochému temeni má až charakter stolové hory, je báječná. Rozlehlé lesní partie, další vrchy, na horizontu Klínovec s nápadnou telekomunikační věží – vzdušnou čarou je to odtud na „střechu“ Krušných hor asi jen dva a půl kilometru západním směrem.
Nejen Klínovec je dalším možným cílem a skvělým vyhlídkovým místem – taková je například i bližší Křížová hora (1025 m n. m., od Meluzíny vzdušnou čarou vzdálená necelý kilometr východním směrem). V podobné vzdálenosti opačným směrem se do terénu noří Pytlácká rokle a v ní nevelký vodopád napájený vodou Plavenského potoka. Jelikož jeho voda hučí vedle turisticky frekventované trasy (vhodné i pro cyklisty), je přístup k vodopádu více než snadný.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: Krušné hory známé i neznámé; Euromedia Group, a. s., 2020
Michal Urban: Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem; Herausgeber/Publisher, Ústecký kraj
Informační tabule na trase
Vlastní text
