Článek
V historickém centru, které postupný vývoj lokality ponechal na jihozápadním okraji města, se na nepříliš rozlehlém prostoru shlukla perfektní architektonická společnost: zmíněný zámek s parkem, sala terrena s Brokoffovými sochami, těsně za ní nepřehlédnutelná budova kostela Nejsvětější Trojice, pár kroků od ní štíhlá věž novorenesanční radnice shlížející na náměstí Dr. E. Beneše…
A v těsném sousedství zámku i kostela, v Chomutovské ulici, má své místo dům s nápisem: Muzeum hodin.
Ještě donedávna jsem jeho kouzelné interiéry neznal – a pokud jste na tom podobně, jako tip na výlet doporučuju (kromě dalších kláštereckých památek) právě toto království měřeného času.
450 skvostů
U vstupu nás vítá majitel soukromého muzea a zakladatel nemalé, vpravdě unikátní sbírky Václav Šimonovský. A směruje do první z místností, zcela zaplněných historickými, nejčastěji 200 až 300 let starými hodinami.
V jedné z místností Muzea hodin
Muzeum hodin
„Něco přes čtyři sta padesát,“ odpoví na dotaz, kolik že exemplářů lze v jeho muzeu spatřit v rámci prohlídky.
Dobové vitríny stálé expozice starožitných hodin z Česka i Evropy jsou plné důmyslných „obyvatel“ – nejmladší jsou z roku 1900, úplně nejstarší z roku 1580. K vidění tu mj. jsou: vodní hodiny z Holandska, Mystery hodiny z Prahy od Louise Hainze, strojky jdoucí na jedno natažení půldruhého roku, ale i malý orloj či hodiny s orchestrionem.
Ve čtyřech místnostech na občas až užaslé pohledy návštěvníků čekají rovněž hodiny porcelánové, kapesní hodinky, „časoměřiče“ v miniaturních velikostech…
Ve všech případech se jedná o exempláře originální – a zároveň funkční.
„Se sbíráním hodin jsem začal ve svých čtrnácti letech,“ zavzpomínal Václav Šimonovský. Společně se synem v tvorbě sbírky – ale také v opravách hodin apod. – dál pokračuje. Unikátní kolekce je tak i po 65 letech nadále „ve vývoji“.
Muzeum hodin
Během října bude možné Muzeum hodin navštívit od středy do neděle od 10 do 15 hodin. Další informace jsou k dispozici na webové stránce muzea.
Zámek a lázně u Ohře
Pár kroků od vstupu do hodinářského ráje si všímáme drobného průchodu a schůdků mířících dolů. Necháváme se vést a vzápětí se ocitáme v zámeckém areálu, konkrétně u sala terreny, architektonické perly z konce 17. století. Krášlí ji sochy od Jana Brokoffa – blízkou kašnu např. Triton z roku 1686.
Klášterecký zámek
Kašna a sala terrena před zámkem
Průčelí kostela Nejsvětější Trojice
Radnice
Každým dalším krokem jsme blíž a blíž řece Ohři, kterou tu levobřežně lemuje zámecká zahrada. Na říční hladině se zrcadlí zámek s tmavě cihlovou barvou fasády.
Zámecké nabídce vévodí okruh zaměřený na porcelán. Zcela logicky, protože město je spojováno s místní slavnou porcelánkou. I proto bylo v září 1953 na zámku otevřeno muzeum českého porcelánu.
V souvislosti s Kláštercem je třeba zmínit také zdejší areál lázní Evženie, který se podobně jako zámek nachází v těsné blízkosti řeky. Na okraji areálu stojí budova infocentra a stáčírna minerálních vod (Městský pramen a Klášterecká kyselka), vedle lázeňského domu Evženie má své místo stáčírna stejnojmenné minerálky.
Historie spjatá s minerální vodou, jejím využívání a pozdějším vznikem lázní sahá až do roku 1883. Místní občan Josef Ficker si tehdy všiml, že jeho studna obsahuje vodu s příjemnou nakyslou chutí. Analýza pak potvrdila, že jde o velice kvalitní minerálku.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: Krušné hory známé i neznámé; Euromedia Group, a. s., 2020
Informační panely na trase
https://www.muzeumhodin-kno.cz
