Tip na výlet: Na cestách vinicemi, největším vřesovištěm a skalami vysoko nad Dyjí

Jedinečný fenomén, který je pro toto území typický až ojedinělý, výstižně charakterizuje citace z publikace Národní parky a chráněné krajinné oblasti: „V případě NP Podyjí je to nejzachovalejší, nezalidněný a člověkem téměř nedotčený asi 40 km dlouhý úsek místy 100-200 m hluboko zaříznutého říčního údolí, jaký bychom jinde ve středu Evropy marně hledali.“

Putování malebnou – a místy také značně dramatickou krajinou – zahájíme v Popicích, obci, která se nachází necelých pět kilometrů jihozápadně od Znojma (je jednou z jeho částí). Místo je mimo jiné známé coby rodiště Charlese Sealsfielda, je tu i jeho muzeum. Se jménem tohoto spisovatele se během naší výpravy setkáme ještě na jednom místě, stane se tak vysoko nad řekou Dyjí.

Ale to teprve přijde…

Rekordní vřesoviště

Jen pomyslných pár kroků západně od Popic – a severně od vinařské obce Havraníky – se rozkládá Havranické vřesoviště. Na jednom z konců tříkilometrové naučné stezky, která část vřesoviště obkružuje, stojí od počátku 19. století kaple Panny Marie Bolestné, jeden z dobrých orientačních bodů. Dnešní utěšená podoba objektu se váže k roku 1993, kdy se uskutečnila jeho rekonstrukce.

Poutník těmito končinami záhy zjistí, že kaplí a kapliček je na trase i v dohledových vzdálenostech od cest a stezek mnohem víc. A rovněž si dost možná uvědomí, jak k této krajině bytostně patří – podobně jako místy až nedozírné, vlnící se plochy vinic. Ale zpět k vřesovišti.

„Bývalé pastviny porůstají keříčky vřesu, vidíme tu izolované skalky, žokovité balvany, drobné skalní mísy a hřiby. Lokalita je domovem teplomilných rostlin a živočichů. Žijí zde ještěrky, poletují motýli. Dlouhý by byl výčet zajímavé květeny. Rád dávám růže – tady divoce rostou některé opravdu vzácné jako růže bedrníkolistá, keltská či vinná,“ popisují toto místo řádky v publikaci Jižní Morava známá i neznámá autorů Petra Davida a Vladimíra Soukupa.

Se svými 150 hektary rozlohy se jedná o největší vřesoviště na území tohoto národního parku. Vzniklo poté, co zde byly vykáceny původní doubravy – a také s přispěním několikasetleté pastvy dobytka.

Vyhlídka nad řekou

V dosahu této části Podyjí je celá řada možných turistických cílů – v tuto chvíli zvolíme cestu po neznačených cestách a poté po zelené stezce přímo na sever. Vinice a louky postupně střídají doubravy, a poté cosi na způsob skalnatých útesů na řekou Dyjí. Míříme na jednu ze zdejších skvostných vyhlídek – na Sealsfieldův kámen.

Jak název dává na vědomí, podruhé se setkáváme se jménem nejvýznamnějšího popického rodáka, který byl nejen spisovatelem a žurnalistou, ale i cestovatelem. Dostal se mimo jiné i na jihozápad Spojených států, sledoval zde život osadníků a indiánů.

„Charles Sealsfield vlastním jménem Karl Anton Postl či Carl Anton Postl byl rakouský a americký spisovatel, původem z Moravy,“ lze se dočíst na Wikipedii. Žil v letech 1793 až 1864. „Mezi jeho nejzásadnější díla patří Spojené státy americké, jaké jsou a fiktivní cestopis Rakousko, jaké je.“

Pohled do hlubin na zákrut Dyje a okolní vrchy z vrcholu skály, kterou Sealsfield s oblibou navštěvoval, je vskutku impozantní. Cestovatel si své zamilované místo v rodném kraji vybral opravdu dobře.

Pod pozorovateli prudce k řece klesá velice příkrá žulová skalní stěna, téměř na protějším břehu, jen při pohledu mírně vpravo, zdraví návštěvníky další skvělé vyhlídkové místo – Králův stolec, vlevo od něj je patrný ostrý zářez Mločího údolí.

Kolem rezervace exmoorských koní

Další postup se bude odvíjet od již připomenuté vinařské obce Havraníky – od ní se vydáme po červeně značené turistické stezce západním směrem.

Po zhruba půlkilometrovém přesunu odbočíme vlevo na trasu zelenou. Vede po západním úbočím vrchu Staré vinice (339 m n. m.), rozlehlé okolí nejvyšší kóty slouží jako pastevní rezervace exmoorských koní (užívá se i název keltský pony, jedná se o divoké plemeno koně domácího původem z anglického Somersetu a Devonu, název mu dala blata Exmoor v jihozápadní Anglii).

Devět mlýnů a Šobes

Pokračujeme po zelené, kolem dalších vinic a míříme k mlýnům. Přesněji k Devíti mlýnům. Což je další vynikající vyhlídkové místo, trůnící na skalisku vysoko nad Dyjí. Vidět jsou odsud ovšem nejen říční meandry, ale i další z cílů na této trase. Vinice Šobes.

K té jsem pokračoval obchvatem – nejprve na jih po zelené kolem Fládnitzkého vřesoviště, poté „vracečkou“ po žluté zpět k Dyji. Tentokrát strmě dolů, až k úrovni její hladiny. Tu zde dovoluje překonat tzv. Šobeská lávka – a pak už to k prastaré a věhlasné vinici na jižním svahu skalnatého ostrohu nad Dyjí není daleko; něco přes půl kilometru do kopce.

Traduje se, že první vinnou révu tu měli vysadit již římští legionáři. „Víno z této vinice putovalo na stoly českých knížat a králů, nechybělo ani na císařském stole ve Vídni,“ uvádí autoři publikace Jižní Morava známá i neznámá. „Vinici Šobes považují mnozí odborníci za nejlepší u nás a možná i ve střední Evropě.“

Za což může i zdejší specifické mikroklima. Zkrátka a dobře: Ryzlinku rýnskému, Rulandskému bílému, Rulandskému šedému či Ryzlinku vlašskému se tu evidentně líbí. Líbí a daří.

Finále u kapličky

Opravdu hodnotných a přitažlivých cílů je v oblasti takříkajíc nepočítaně. Ať již budeme pokračovat dál na západ ke vzdálenějšímu Vranovu nad Dyjí, nebo na opačnou stranu k podstatně bližšímu Znojmu. Ale to již jsou jiné kapitoly.

Právě absolvovanou výpravu zakončíme v Hnanicích, či lépe řečeno: severně nad Hnanicemi, u výklenkové kaple sv. Václava. Je odsud báječný výhled na vesnici pod námi, na nedaleký Šatov, na vzdálené rakouské území.

A obrazně řečeno: také do dalších míst, která stojí za návštěvu. Tady i jinde. Výběr nechám na vás. Šťastné cesty!

Zdroje:

Petr David, Vladimír Soukup: Jižní Morava známá i neznámá – Znojemsko a Pálava; Euromedia Group – edice Universum, 2024

Kolektiv autorů: Národní parky a chráněné krajinné oblasti; Nakladatelství Olympia, 2003

Národní park Podyjí – Wikipedie

Rodný dům Charlese Sealsfielda (Muzeum) • Mapy.cz