Článek
A přesto to člověka baví… Bylo tomu tak i v případě Novohradských hor, jejich české části. Až vystoupám na vrchol Kamence, budu „jen“ 1072 metrů nad mořem. A v obklopení stromů a chladné žuly. Přesto plný – nejspíš mylného – pocitu, že teď jsem se podstatě tohoto pohoří kdovíjak moc přiblížil.
Ale to teprve přijde, teď jsem ještě na začátku nepříliš dlouhé cesty s nikterak mimořádným převýšením, v místě, které pro nezasvěcené má takřka zavádějící název: startuji v Pohoří na Šumavě.
Žádný úřední omyl
„Nakonec i tady bývala kdysi Šumava. Název „Pohoří na Šumavě“ není chybným úsudkem pražského úředníka, když hledal český název pro horské městečko Buchers, zdejší lidé se jako Šumaváci vnímali. Termín Novohradské hory je poměrně nový…“ píše Jan Štifter ve své knize Za tichem – Novohradské hory.
Kostel v Pohoří na Šumavě
Pohoří na Šumavě o sobě v písemné podobě dalo poprvé vědět v roce 1524. Bývaly doby, kdy se dokonce jednalo o městečko, ale to už je dávno pryč… Stejně jako jeho předchozí názvy. Zelený Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku věnovaný Novohradským horám uvádí: „Původně se jmenovalo jinak – Buchers, Puchers, Puchéř, Půhoř či Půchoří; dnešní název (poněkud matoucí, i když geograficky jsou i Novohradské hory součástí Šumavské hornatiny) byl úředně zaveden až v roce 1923.“
Nejen svatostánek
Do obecného povědomí toto místo vstoupilo zejména díky místnímu svatostánku. Pozdně barokní kostel Panny Marie Dobré rady tu na místě starší dřevěné kaple vyrostl na konci 18. století. Po druhé světové válce, odsunu a vyprázdnění vesnice začal nezadržitelně chátrat. A pak přišel rok 1999 – hlavní kostelní loď i věž se zřítily. Totální zkáza nepostihla pouze presbytář, který dodnes slouží různým kulturním a společenským akcím.
Kostel v Pohoří na Šumavě
Nejen postupně k životu navracený svatostánek je důvodem, proč toho místo navštívit. Tím dalším je okolní krásná příroda tohoto pohoří. O němž výše zmíněný Jan Štifter ve své knize poznamenal:
„Novohradské hory jsou kraj zalitý tichem. Odlehlým, trochu zapomenutým koutem, který po čtyři desetiletí protínala hradba mezi Západem a Východem… Novohradské hory nikdy nepřišly o svou duši a své duše, tohle pohraničí ani zdaleka nepřipomíná jiné periferní regiony… Tady u nás je pořád ještě možné putovat celý den a nenarazit na otevřený kiosek, s lidmi se tu někde ještě pořád nepočítá…“
V interiéru kostela
Nejen lesy se tu táhnou do dáli, zaujmou i vodní plochy. Jako třeba ta asi dva kilometry severozápadním směrem (u silničky mířící k Pohorské Vsi) – za zastávku tu stojí Pohořský rybník. Vodní nádrž, jíž se říká také Jiřická, byla vybudována pro usnadnění plavby dřeva na Malši a Černé v polovině 18. století. Vodou ji zásobí Pohořský potok.
Pohořský rybník
A na závěr subjektivního výčtu připojuji fakt, že Pohoří na Šumavě je ideální výchozí místo pro výpravu na nejvyšší vrchol české části Novohradských hor.
Vzhůru na Kamenec
Po zeleně značené turistické stezce je to na vrchol Kamence (1072 m n. m.) zhruba pět kilometrů. Převýšení není ani trochu dramatické, spíš naopak: startuji totiž v nadmořské výšce 910 metrů.
Na začátku trasy na nejvyšší místo české části Novohradských hor
Stezka se vlní loukami, lesem a mezi postupně narůstajícími bloky balvanů – a pak náhle v tom nejvyšším místě doopravdy jsem. Na Kamenci. Výhled z této „velehory“ se sice nenabízí žádný, jsem v obklopení mohutných skalních hradeb, mrazových srubů a balvanů z granodioritu (hlubinná vyvřelá hornina se značným množstvím křemene, blízká žule). Navíc to, co dalo vrcholu jméno, přerůstá les.
Na vrcholu Kamence
Na vrcholu Kamence
Něco málo přes půl kilometru je to odsud ke státní hranici s Rakouskem, stále ještě po zelené. Ještě před Rakouskem jsou na české straně patrné nenápadné stopy dávné civilizace. Konkrétně se jedná o rozvaliny bývalého hostince, torza jeho obvodových zdí. Kdysi se prý jednalo o místo, kde se rádi scházeli pašeráci.
Ruiny bývalého hostince
Od hranice po červené, k níž se o něco později přidá modrá, lze pokračovat k rakouským sousedům (k vidění se např. nabízí blízký soukromý zámecký komplex Rosenhof a dvě působivé vodní plochy – Horní a Dolní Rosenhofský rybník; Oberer a Unterer Rosenhofer Teich), a nebo na Kamenci udělat čelem vzad a po zelené se vrátit do Pohoří na Šumavě.
Zdroje:
Jan Štifter: Za tichem – Novohradské hory, Motto 2024
Petr David, Ing. Věra Dobrovolná, Vladimír Soukup: Novohradské hory – Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku, S&D 2008
