Tip na výlet: Od skal Vinořského parku k zázračně oživenému ctěnickému zámku

Architektonická perla zmíněné osady, součásti pražské Vinoře, bude cílem právě zahajované cesty, ovšem start nebude až přímo na místě, ale u sousedů v Satalicích. Jelikož brány zámku jsou otevřené celoročně (od čtvrtka do neděle), je nabízený tip využitelný v jakémkoliv ročním období.

Dobrou výchozí pozicí mohou určitě být Satalice, konkrétně autobusová zastávka Satalická obora v těsném sousedství kaple sv. Anny. Barokní budova v roce 1730 vyrostla na místě předchozí menší kaple, autorství je připisováno Ignáci Kiliánu Dientzenhoferovi.

Kapli necháváme za sebou a po červené turistické značce vstupujeme na území satalické přírodní památky Bažantnice. Založena byla přesně o padesát let později než výše zmíněná kaple, iniciátory kroku byli majitelé zámku v blízké Vinoři. Původně se jednalo o francouzský park, lokalita s řadou mohutných solitérních dubů a dalšími listnáči se už více než původnímu zadání podobá volné přírodě.

Trofejní skály?

Táhlá, zhruba půl kilometru dlouhá alej nasměruje turistu, mířícího po červené dál na sever, do přírodní rezervace Vinořský park. Mělké zalesněné údolí, kterým protéká Vinořský potok, se ochraně těší od roku 1982.

„Park zde vznikl jako oddechové místo pro majitele vinořského zámku v 18. století a byl jimi udržován až do konce 2. světové války,“ píše se v publikaci Přírodní památky, rezervace a parky. „Geomorfologicky zajímavé jsou přirozené výchozy pískovců se skalními římsami, lištami, místy s voštinami a železitými inkrustacemi (vložky železivce). Ve svislé skalní stěně upoutá návštěvníka řada výklenků – jedna velká nika a osm menších – vyhlášená archeologickou památkou. Prý jde o sedátka a úkryty pro lovce zvěře a divokých kachen na blízkém rybníce v době panských honů v 18. století.“

Na Mapách.cz se k témuž uvádí, že ve zmíněných výklencích vytesaných do skal šlechta při hromadných honech vystavovala své úlovky a trofeje.

Nejprve tvrz, později zámek

Z červené nyní odbočíme na žlutou, projdeme Vinoří a přes Ctěnický háj zamíříme do finále této cesty – k ctěnickému zámku. Na jeho počátku – což není nic výjimečného – bývala tvrz (první zmínka o ní pochází z roku 1372), jež se v zámek proměnila renesanční přestavbou v 16. století, aby zásah o dvě staletí později vtiskl objektu současnou podobu, a to ve stylu klasicizujícího baroka.

K výše zmíněné renesanční přestavbě tvrze dal popud Mikuláš Hrzán z Harasova (zřejmě kolem roku 1550), z té doby se dochovaly hospodářské budovy. Na zámku se vystřídala řada majitelů – mj. Hazmburkové, Valdštejnové, do roku 1803 panství patřilo Windischgrätzům – právě ti iniciovali barokní přestavbu. Jejím autorem byl pražský architekt Václav Špaček. Poté přišli na řadu další vlastníci – od roku 1849 až do konce druhé světové války byl zámek v rukou Schoellerů, poté byl zestátněn. Vlastníkem se stal Státní statek hl. m. Prahy.

Současným majitelem je Hlavní město Praha, které nechalo zámek kompletně zrekonstruovat. V roce 1995 byl objekt svěřen Pražské informační službě, od roku 2012 je areál v péči Muzea hlavního města Prahy.

Cechovní památky a historie řemesel

Historie Vinoře od pravěku do 20. století, dějiny ctěnického zámku, ale také historických řemesel – to vše se nabízí návštěvníkům ke zhlédnutí v zámeckých interiérech. A především: jak probíhalo zdejší „zmrtvýchvstání“ při rekonstrukci objektu na přelomu století.

„Po roce 1945 zůstal areál bez pravidelné údržby a na konci působení Státního statku Praha hrozil areálu kvůli naprosté devastaci zánik, jak dokumentují fotografie ze 70. a 80. let 20. století. V letech 1997–2004 probíhala celková obnova areálu, v expozici je fotodokumentace o postupu restaurování zámku, jsou zde malované prvky původních záklopových stropů z opravy krovu, vystaveny jsou nálezy keramiky a skla a také soubor kovářských a zámečnických prací,“ informují webové stránky Muzea hlavního města Prahy.

Úžasný výsledek je patrný na každém kroku – exteriéry zámeckého parku počínaje, interiéry konče. Těm dominuje rozsáhlá stálá expozice nazvaná Řemesla v pořádku. Jejím základem je jedna z nejrozsáhlejších sbírek cechovních památek na světě, již spravuje Muzeum hlavního města Prahy.

Expozice představuje společenský fenomén profesního sdružování řemeslníků do skupin, tzv. pořádků. „Termín pořádek, užívaný u nás v novověku, vyjadřoval jistotu, kterou řemeslníci díky síle svého sdružení měli, a zároveň dával najevo, že vše se děje v souladu s určitými pravidly. Totéž znamenalo i staroněmecké slovo cech, kterým řemeslnická sdružení označují historici od konce 19. století. Rozvoj pořádků neboli cechů souvisí se vznikem měst, neboť řemeslníci byli hlavními obyvateli vznikajících měst a jejich spolky přispívaly ke kultivaci celého prostředí,“ lze se dočíst na webu muzea.

K zásadním předmětům, jež v bohaté kolekci představuje ctěnická expozice, patřily mj. cechovní pokladny, v nichž se uchovávaly cenné listiny, privilegia, poplatky…; korouhve s cechovními znaky; ferule čili cechovní žezla.

„Z celkového počtu více než 600 kusů si návštěvník v expozici prohlédne přes 200 nejzajímavějších předmětů cechovní kolekce ze sbírek Muzea města Prahy doplněné o několik unikátních exponátů Moravské galerie v Brně,“ dodává muzejní web.

Zdroje:

Ctěnice (zámek) – Wikipedie

Zámek Ctěnice (Zámek) • Mapy.cz

Přírodní rezervace Vinořský park (Chráněné území) • Mapy.cz

Oficiální stránky Muzeum Prahy

Kolektiv autorů: Přírodní památky, rezervace a parky, Nakladatelství Olympia 2004