Tip na výlet: S králem Jiřím lodí po Labi ke Slavníkovcům a do Nymburka

Pod dohledem krále Jiřího z Poděbrad, který bez ohledu na časovou vzdálenost bezmála šesti staletí tu tak nějak pořád je, sestupujeme od jeho zámku dolů k řece. K Labi. Ke zdejšímu přístavišti. Protože již záhy společně s dalšími „vyvolenými“ vstoupíme na palubu lodi, nesoucí jméno známého českého panovníka čili krále Jiřího, a vydáme se na půlhodinovou plavbu.

Od května do září denně v pěti startovacích časech (bližší informace na webu Pruhu Polabí) se loď se zájemci vydává do dvou zhruba stejně vzdálených destinací. Buď k soutoku Labe s Cidlinou u Libice nad Cidlinou– nebo přesně na opačnou stranu do Nymburka. Tentokrát jsme se usadili na horní palubě směřující proti labskému proudu, tzn. k soutoku s řekou Cidlinou.

Dvojice svatých Slavníkovců

Pohlazením po duši je sama cesta říčním plavidlem, stejně tak návštěva místa, kde se menší řeka dobrovolně stává součástí té větší. Je pak na každém účastníkovi, jestli tu nějakou dobu setrvá, nebo se loďmo vzápětí začne navracet do místa startu.

Pokud patříte ke skupině turistů, kteří se chtějí s místem i jeho bližším okolím trochu víc seznámit, nerozhodli jste se ani trochu mylně. Protože – jak známo – celkem nedaleko od tohoto přístaviště se rozkládá areál slavníkovského hradiště. Čili místo, kde se lidem zalíbilo pobývat již v pradávné době bronzové a které do širšího povědomí vložilo vyvraždění rodu Slavníkovců.

Areál se nachází na západním okraji obce Libice nad Cidlinou, od parkoviště lodí jsou to sem necelé dva kilometry. K vidění tu jsou základy paláce z přemyslovského období, kostela (chrámu) ze slavníkovské éry a vstupní brány – odkryl je archeologický průzkum z druhé poloviny minulého století.

Hradiště tu vzniklo na rozhraní 8. a 9. století a v polovině 10. století se stalo centrem velice vlivného knížectví. Pod vládou Slavníkovců se sjednotily severovýchodní a jižní Čechy. Ve vrcholném období měla Libice styky s celou tehdejší kulturní Evropou.

Areál dnes „střeží“ dva nevlastní bratři v podobě bronzového sousoší vytvořeném Marií a Vojtěchem Adamcovými. Stojí tu svatý Vojtěch a svatý Radim.

„Trval bys na svém rozhodnutí jít na pohanský sever, vstříc mučednické smrti, kdybys věděl, že právě ta tě tam čeká?“ Starší z obou bratrů, druhý pražský biskup a misionář sv. Vojtěch, otázku pochopitelně nezodpoví. Hledí kamsi za nás, mlčí souhlasně, jistě že by šel – možná to cítil jako povinnost i jako jedinou svou možnost… Misijní cesta mezi pohanské Prusy nakonec byla jeho poutí poslední– o život na severu přišel 23. dubna 997.

Známe to z dějepisu. Přemyslovci versus Slavníkovci. „Východ a jih země, tedy takřka celá poloviny dnešních Čech, podlehne přímé vládě Přemyslovců až poté, kdy se definitivně rozhodne, že se Čechy budou jmenovat Čechy, a nikoliv Charvátsko… Na severovýchodě a východě země totiž žije početný a v průběhu 9. století sílící kmen Charvátů… Na světle dějin se objeví v čele s rodem Slavníkovců, s rodem o nic méně významným, než jsou Přemyslovci v sousedství,“ uvádí Petr Hora-Hořejš v publikaci Toulky českou minulostí 1.

Pointa je neméně známá: 28. září 995 rostoucí rozpory obou rodů vyvrcholily vyvražděním všech přítomných Slavníkovců, včetně žen a dětí; přežili pouze Soběslav, nová hlava rodu a libický vladař (tou dobou vojensky pomáhal německému císaři Otovi III.), a právě Vojtěch a Radim, kteří tou dobou pobývali v cizině.

Dodejme, že Radim (před 970-1006) byl roku 999 vysvěcen v Římě na biskupa a o rok později se stal prvním arcibiskupem v polském Hnězdně. Ostatky obou bratrů byly v roce 1039 za panování knížete Břetislava I. převezeny do Prahy.

Nymburk a pozoruhodná věž kostela

Pokud se z Poděbrad rozhodnete naopak pro cestu po proudu Labe, královské plavidlo vás vysadí v Nymburce. Což je rovněž turisticky vděčná lokalita.

Město, kde své dětské roky mj. prožil spisovatel Bohumil Hrabal (věnuje se mu stálá expozice Vlastivědného muzea), má v nabídce několik zcela zásadních, lze říci nepřehlédnutelných dominant.

Jednou z nich je gotický kostel sv. Jiljí. Svatostánek na dnešním Kostelním náměstí vyrostl v letech 1280-1380, jedná se tak o stavbu, která začala vznikat krátce po založení města králem Přemyslem Otakarem II. Přesněji pět let poté, protože většinový názor soudí, že se vznikem města se pojí rok 1275.

Kostel zasvěcený sv. Jiljí (mnich a poustevník, jeden z oblíbených středověkých světců) byl postaven v gotickém slohu technikou tzv. holandského režného zdiva. Hned na první pohled zaujme věží, stojící viditelně mimo osu chrámu.

Je to tím, že svatostánek míval původně věže dvě – červenou cihlovou a bílou z pískovcových kvádrů. Jenže prvně jmenovaná několikrát vyhořela, a nakonec musela být zbourána. Pískovcová vytrvala do současnosti, svou nynější podobu získala ve druhé polovině 18. století. Rovněž interiér je z „mladší doby“ – převážně je barokní.

Cihlová gotika

Zástupcem tzv. cihlové gotiky (svým původem ze severu Německa) je v Nymburce nejen kostel, ale i pás hradeb. Podobně jako chrám také městské opevnění bylo vybudováno na konci 13. století, cihly nahradily kámen – toho tu byl tehdy naprostý nedostatek.

Zpočátku město obepínal dvojitý pás hradeb se dvěma příkopy (zachovaly se coby Malé a Velké Valy), součástí byl rovněž přemyslovský hrad. Hradby dosahovaly až osmimetrové výšky, z hlavní hradební zdi vystupovaly objemné čtyřhranné bašty – bývalo jich téměř pět desítek, dochoval se půltucet. Hradby byly totiž nejen vážně poškozeny za třicetileté války, a poté i ničivým požárem v roce 1838; v průběhu 19. století byly postupně rozebírány, aby uvolnily místo novým komunikacím.

Dochovaná část opevnění se šesti věžemi byla na začátku minulého století (v letech 1905-1909) upravena architektem Ludvíkem Láblerem do romantizující podoby. Právě panorama této části hradeb – včetně věže nedalekého kostela – se stalo symbolem města.

K běžnému pití ne

Až se budete Nymburkem procházet, zjistíte, že pozoruhodných objektů a zákoutí je tu víc – ale nyní ve finále této cesty pozornost přeneseme k městu, kde jsme na královu loď nastoupili. Také v Poděbradech je nabídka velice pestrá – muzea, kostely, parky, sady… A pochopitelně lázně a zámek, o němž padla zmínka již v úvodu tohoto textu.

„K objevu léčivé poděbradské vody došlo vlastně omylem,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky Polabím. „Hledala se totiž pitná voda pro potřeby knížecího pivovaru. Na pozvání knížete Hohenlohe sem přijel věhlasný německý proutkař Karl von Bülow, který za nejvhodnější označil místo na druhém zámeckém nádvoří. Vrtalo se až do hloubky 96 metrů, dokud nevytryskl pramen, který se však k běžnému pití nehodil, protože měl vysoký obsah uhličitanů.“

Brzy se ale ukázalo, že objevená voda má léčivé účinky. Zejména v meziválečném období pak došlo k zásadnímu rozvoji lázní– ty se specializují na léčbu nemocí srdce a oběhového systému.

Srdcím a vůbec dobrým pocitům tu může sloužit nejen léčivá voda, ale i prostředí v lázeňském areálu. Park s proslulými květinovými hodinami (o pozornost se tu hlásí od roku 1936) zaujme i řadou plastik.

U krále nad řekou

Nedaleko vstupu do zámeckého areálu je ono místo, kde poprvé vytryskl výše zmíněný minerální pramen. Stalo se tak v roce 1904. Lázně nás tak svým počátkem nasměrovaly tam, odkud nás v úvodu „pozoroval“ panovník.

Současná podoba zámku ve stylu klasicistního baroka pochází z poloviny 18. století. Stavba svým původem je ale letitější. Nejstarší části téměř o půl tisíciletí; navíc se soudí, že základy mohly být položeny již ve 40. letech 13. století. Na skalním ostrohu nad řekou totiž nejprve stál vodní hrad, který si nechal postavit král Přemysl Otakar II.

K návštěvě v zámeckém areálu zve Památník krále Jiřího, včetně jeho rodné síně. „Staré popisy zámku i zpráva rožmberského kronikáře Břežana (z níž patrně vyšel také František Palacký) daly vzniknout tradici, že se Jiří z Poděbrad narodil právě zde, na starobylém rodovém sídle,“ uvádí Jana Hrabětová v publikaci Poděbradský zámek – Památník krále Jiřího. „Ačkoliv je v různých pramenech z pozdějších dob jako jeho rodiště uváděn např. Kunštát, Bouzov, Litice, Horažďovice či Hořovice, umístění jeho kolébky do Poděbrad vzhledem k dobovým souvislostem není úplně vyloučené. Zatím se totiž nenašel hodnověrný a jednoznačný pramen, který by definitivně rozřešil otázku Jiřího rodiště.“

V hradní kapli byla v roce 1964 otevřena stálá expozice připomínající 500. výročí mírových snah krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1464 vystoupil s návrhem na organizaci křesťanských států, která podle jeho představ měla zabezpečit trvalý mír v Evropě jinou cestou než válkou. Jiřího vize se sice nenaplnila, ale i tak si návrh získal v pozdějších dobách v očích historiků značný respekt.

Zdroje:

Informační tabule na trase

Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí 1; Bonus Press, 1993

Jana Jůzlová: Toulky Polabím; Euromedia Group, 2019

Jana Hrabětová: Poděbradský zámek – Památník krále Jiřího; Polabské muzeum v Poděbradech, 2002

Vlastní text

Mapy.com