Tip na výlet: Ve stínu polabského lužního lesa se ukrývá nejníže položený český hrad Mydlovar

Ve stínu lužního lesa, takřka na dohled labského vodního toku v blízkosti středočeské Lysé nad Labem, zaujal svou pozici někdy ve 13. století – v pouhých 188 metrech nad mořem. A to ještě trůnil na asi dvacet metrů vysokém kopečku, pravděpodobně uměle navršeném.

Řeč je o hradu jménem Mydlovar (uvádí se i název Kostomlaty), respektive zřícenině, která se z něho dochovala až do současnosti.

Ostrý start v Ostré

Na příjemně situovaný zhruba osmikilometrový okruh se vydávám z obce Ostrá, kde se zpočátku napojuji na modře značenou turistickou stezku.

Kromě hradu je cílem i jeho okolní území: zvláště na jaře kouzelné prostředí přírodní rezervace Mydlovarský luh. Tvoří ji přirozené společenstvo lužního lesa (dubojilmový luh) a podmáčených olšin s tůněmi. A pak – jak jinak – voda. Její různé podoby.

Na mysli teď nemám český „veletok“, k němuž je to z Ostré necelý kilometr, ani jezero Ostrá, po jehož východním břehu v úvodu trasy kráčím. S cílovým územím, výše jmenovanou rezervací, je zejména spojen meandrující Farský potok a jeho tůně.

„Jako Farský potok se označuje odbočka říčky Vlkavy krátce před jejím ústím do Labe,“ píše Jana Jůzlová ve své publikaci Toulky Polabím. „Ve skutečnosti se však jedná o původní tok Vlkavy, a ještě dříve před regulací o původní tok samotného Labe, které obtékalo hrad Mydlovar (ten vlastně původně stál na levém břehu řeky, zatímco dnes ho najdeme na pravém).“

Ale teď jsem ještě asi dva kilometry před hradem. U lávky přes Budské rameno, které na mapě vyhlíží skoro jako záliv či minifjord vybíhající z Labe severovýchodním směrem. Odtud lze ke hradu pokračovat dál po modré a cestou načerpat informace z tabulí na naučné stezce – ale stejně tak je možné neznačenou cestičkou zaplout do nitra lužního lesa. (Což udělám i já. Po modré se naopak budu vracet a dokončím tak s její pomocí okružní výpravu.)

Cihlová rarita

Putování neznačenými stezkami od Budského ramena, přes Farský potok a dál pod korunami stromů shlížejících na sytě zelené lesní „přízemí“ je záležitostí kouzelnou, skoro by se chtělo říct: až očistnou. A navíc: orientačně snadnou.

Ke hradu se tak příchozí namísto od řeky a od východu dostane závěrečnou poměrně širokou lesní pěšinou od severu.

A pak se zastaví před v úvodu vzpomínaným asi dvacet metrů vysokým pahorkem. V té rovině je i při své zanedbatelné výšce přesto čímsi takřka mimořádným.

„Dvoudílný hrad vznikl v labských mokřinách mezi slepými rameny – částečně využíval k ochraně přírodní podmínky, na zbylých stranách byly vyhloubeny příkopy. Podle některých teorií právě materiál při kopání příkopů pak posloužil k navršení kopečku,“ uvádí autoři publikace Hrady bez ohrady.

Hrad, o němž první písemné zmínky v archivech pocházejí z roku 1223, není zvláštní jen svou nížinnou polohou. „Zajímavostí je použití pálených cihel, podobně jako u městských hradeb v nedalekém Nymburce,“ poznamenává Václav Kořán v příloze historického příběhu Tři bratři z Mydlovaru.

Zmíněnou knihu napsal Karel Sellner a vydal v roce 1934. Mezi čtenáře ji znovu vyslal v roce 2016 Václav Kořán (ve spolupráci s Ivanou Kvasničkovou), kdy ji vydal vlastním nákladem se souhlasem vnuka autora.

Ale teď zpět ke hradu – tedy k tomu, co z něho zbylo.

Ve druhé polovině 13. století se o vznik objektu zasadili páni z Kostomlat. „Pravděpodobně Sezema z Kostomlat, nebo jeho nástupce Mutin z Kostomlat dali podnět ke stavbě tohoto unikátního hradu s plášťovou zdí,“ lze se dočíst na jedné i informačních tabulí na naučné stezce.

Aktivní historie hradu (v průběhu času s několika majiteli, patřili k nim mj. páni z Častolovic, páni z Kunštátu i král Jiří z Poděbrad) se završila v roce 1561 – tehdy se již psalo o Mydlovaru jako o hradu pustém.

Na návrší toho nezbylo úplně mnoho. Po obvodu návštěvníka provázejí torza zdí, často tvořených cihlami. „Mydlovar je z větší části postavený z cihel, což je unikát, daný nedostatkem kamene v této části Polabí, i obecným trendem v tomto koutu – tady se zkrátka stavělo z cihel. Je jediným celocihelným hradem u nás,“ sděluje text v Hradech bez ohrady.

Ale i ty skromné zbytky mají svou poutavou atmosféru. Dovolují, aby vše chybějící si doplnila představivost návštěvníků. Navíc okolní prostředí je neméně významným důvodem, proč ke zbytkům hodně nízko umístěného hradu zacílit své kroky.

Zdroje:

Petr David, Vladimír Soukup: Hrady bez ohrady; S & D (Soukup & David), 2021

Jana Jůzlová: Toulky Polabím: Euromedia Group, 2019

Karel Sellner: Tři bratři z Mydlovaru (1. vydání 1934); vlastním nákladem vydal Václav Kořán, Kersko (2. vydání 2016)

Informační tabule na trase