Tip na výlet: Z Božího Daru na vyhlídkovou Hadí horu a do čedičové Ryžovny

Právě toto nejvýše položené město v Česku (1028 m n. m.), čtvrté nejmenší (263 obyvatel, údaj z roku 2024), na dohled od nejvyšší čedičové kupy ve střední Evropě (Božídarský Špičák, 1115 m n. m.), se nám stane výchozím místem do několika cílových stanic v jeho okolí – ale nejen to.

Bylo by totiž škoda neprojít se ulicemi tohoto významného letoviska a centra turistického ruchu, jež se rozkládá na náhorní plošině v bezprostřední blízkosti německých hranic. Jen o něco dál je to na nejvyšší krušnohorskou horu Klínovec (1244 m n. m.).

V centru Božího Daru je nepřehlédnutelný kostel sv. Anny, zasvěcený patronce horníků – město totiž v roce 1533 založili saští horníci u bohatých nalezišť stříbra a cínu. Kostel je barokní, v roce 1722 nahradil původní renesanční, zničený v roce 1593 požárem.

Dominantou náměstí je radnice s šestibokou věžičkou, ve stylu pozdního klasicismu byla vybudována v polovině 19. století.

Ovšem možná úplně největšímu věhlasu se těší zdejší unikátní vánoční pošta. Právě Boží Dar je totiž jediné tuzemské město, odkud jsou dopisy doručovány přímo Ježíškovi. Což ale není vše: v roce 2007 tu byla otevřena Ježíškova cesta se dvěma okruhy se zastávkami a dětskými atrakcemi – první měří pět a půl kilometru, druhý téměř třináct.

Jak si nejspíš každý vzpomene, přinejmenším ještě o jedné známé lokalitě dosud nepadla zmínka. Na tu ale dojde řada až o něco později.

Hora spjatá s legendami

Boží Dar – Boží vyhlídka – skiareál Neklid… Takový se nabízí úvod cesty k cíli, který od první jmenované lokality dělí zhruba tříkilometrová vzdálenost. Ačkoliv se jedná o výborné vyhlídkové místo, paradoxně se nachází v nižší nadmořské výšce než výchozí Boží Dar.

Tím cílem je Hadí hora (941 m n. m.), k níž nás vede příjemným klesáním žlutě značená turistická stezka.

Název hory – pomineme-li, že se jí rovněž říká Kamenná nebo německy Grauenstein (Šedý kámen) – nezní po pravdě řečeno úplně povzbudivě. Na vině jsou dávné legendy, podle nichž místo odnepaměti nahánělo strach; dokonce tu býval vyhlášen zákaz pastvy dobytka; a naprosto „mimo zákon“ bylo vyskytovat se na hoře po setmění. Když k tomu připočteme zvěsti o bílé paní či kamenném zámku zříceném do nitra země pod tíhou kletby, je zřejmé, že před sebou rozhodně nemáme nějaký tuctový kopec.

To se potvrzuje ihned poté, co příchozí stane na horním okraji rozsáhlého, do údolí strmě klesajícího kamenného moře (tvoří je granitový porfyr s hojně zastoupeným křemenem). Jako by se v tu chvíli člověk ocitl na hraně vodopádu (či přesněji kamenopádu), jehož balvany se chystají vtrhnout do údolí.

Skvělý půlkruhový výhled rozevírá svou náruč, hluboko pod námi je zřetelně rozpoznatelná část Jáchymova, nad městem se po obou stranách vzpínají zalesněné vrchy, pohled míří do namodralé dálavy, až kamsi do panství sousedních Doupovských hor.

Po chodníku rašeliništěm

Z Hadí hory lze pokračovat dál na jih po žluté do Jáchymova, nebo po neznačených stezkách zamířit na východ ke Klínovci. My v tuto chvíli neuděláme ani jedno, ani druhé, protože se vrátíme do výchozího místa a zamíříme západním směrem. Po červené.

Další zastávkou splatíme výše naznačený „dluh“, na okraji městečka vstoupíme na povalový chodník a zavítáme na území Božídarského rašeliniště. Národní přírodní rezervace se rozkládá na téměř 930 hektarech, chrání „rozsáhlý komplex svahových rašelinišť a rašelinných horských luk, přecházejících ve vřesoviště, s typickou rašeliništní flórou i faunou včetně řady vzácných a ohrožených druhů; výskyt chladnomilných rostlin a živočichů svědčí o tom, že patří k nejchladnějším a nejvlhčím lokalitám v Čechách“ – uvádějí autoři publikace Krušné hory známé i neznámé.

Nejpřitažlivější částí rašeliniště vede tři kilometry dlouhá naučná stezka s tuctem informačních tabulí. Ze zástupců flóry zmiňme například porosty borovice blatky, trpasličí břízy, smrčiny, kleč, vřesoviště, vyskytuje se tu i masožravá rosnatka okrouhlolistá.

Rybník s černou vodou

Znovu se napojuji na červeně značenou stezku, po západním úbočí míjím Božídarský Špičák a krajinou zaplněnou lukami, a ještě mnohem víc lesním porostem se blížím – k Mrtvému rybníku.

Také tato vodní plocha na horním toku Bystřice patří na území Božídarského rašeliniště. Vodu rybníka rašelina zbarvila takřka až do černa – název ale vznikl podle domněnky, že v rybníku, který byl založen v 16. století pro potřeby okolních dolů, nežijí žádní živočichové.

Krajinou dolů a lomů

Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří byl – jak známo – v roce 2019 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Stalo se tak poté, co společný návrh podaly Česko a Německo. V okolí Božího Daru, blízkých Abertam a Horní Blatné je onou památkou UNESCO míněna hornická kulturní krajina.

Zmiňuji se o tom mj. proto, že čím víc se od Mrtvého rybníka blížím k Hřebečné, tím víc jsou patrné připomínky dávné důlní činnosti. U Hřebečné je to např. cínový důl Mauritius a jeho dvousetmetrová prohlídková štola Kryštof. Návštěvníky tu vítají od května do září.

O tři sta metrů dál severním směrem je další připomínkou jedna z řada propadlin – rovněž po cínovém dole – tzv. Schneppova pinka. Název získala po hostinci, který měl své stanoviště nedaleko.

K závěrečnému cíli této cesty jsou to odsud zhruba dva kilometry. Tím cílem je přírodní rezervace Ryžovna a stejnojmenná osada, část Božího Daru.

Ves asi šest kilometrů od Božího Daru vznikla v polovině 16. století, samostatnou obcí – tehdy s německým jménem Seifen – se stala až o tři staletí později, v roce 1849. „Dnes je její torzo jedním z nejopuštěnějších krušnohorských sídel. Hlavním důvodem vylidnění byl poválečný odsun německých obyvatel a drsné horské klima,“ lze se dočíst v publikaci Krušné hory známé i neznámé.

Existenci vesnice dnes připomíná kostel – ovšem nikoliv ten, který tu byl postaven v letech 1805-1807 (barokní kostel sv. Václava). I po vylidnění obce sice přežíval, ale v roce 1968 byl zbořen. V současnosti o svatyni vypovídá památník: pietní křížek, kamenná mohyla (z roku 2007) a informační tabule s maketou kostela.

Cestu – stále ještě v Ryžovně – zakončíme v přírodní rezervaci, konkrétně v jižní části území u čedičového lomu Hřebečná. Hornina, pozůstatek vulkanické činnosti před zhruba 35 až 17 miliony let, se tu pyšní dokonalou sloupcovou odlučností. Nádherné kamenné varhany.

Zdroje:

Petr David, Vladimír Soukup: Krušné hory známé i neznámé, Euromedia Group, a. s., edice Universum, 2020

Krušné hory – Wikipedie

Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště (Chráněné území) • Mapy.cz

Mrtvý rybník (Vodní plocha) • Mapy.cz

Ryžovna (přírodní rezervace) – Wikipedie

Ryžovna – Wikipedie