Článek
Právě v tomto čase začíná přitažlivá pouť, kterou návštěvníkům od roku 2018 servíruje Středočeské muzeum v Roztokách. Činí tak prostřednictvím stálé expozice nazvané Archevita – stopami věků. Pomyslná cílová stanice se tu nachází poblíž roku 1000, tedy na sklonku raného středověku.
Ocitli jsme se v areálu zdejšího zámku, přesněji v té jeho části, která v minulosti sloužila jako stodola zámeckého hospodářského dvora. Právě zde je v prostoru o dvou podlažích instalována zmíněná expozice. Do její náruče každého příchozího přivádí část neolitického domu. První, nikoliv poslední zdejší věrná rekonstrukce pravěkého obydlí.
Zámek v Roztokách
Demolici zažehnalo muzeum
„První písemná zmínka o Roztokách je z roku 1233, území Roztok však bylo nepřetržitě osídleno již od doby kamenné,“ píše Jana Jůzlová v publikaci Toulky kolem Prahy. Což se zaměřením expozice, do níž jsme před pár okamžiky vstoupili, naprosto ladí.
Historicky vzato jedná se o významnou lokalitu. Součástí Roztok je dnes mj. i sousední Žalov, na jehož území se nachází významné hradiště Levý Hradec. O něm a blízkém okolí jsme psali v srpnu:
Památek je v Roztokách víc, Za nejvýznamnější se považuje zámek. Stojí na místě, kde ve 13. století vyrostla vodní tvrz. O století později byla přestavěna. Zámek měl řadu majitelů, v letech 1623 až 1803 jimi byli Lichtenštejnové – provedli řadu úprav objektu. Zásahy následovaly i v 19. století, kdy se prostory u zámku proměnily v anglický park.
Na zámeckém nádvoří
V zámeckém areálu
Následovalo – jak to může dosvědčit celá plejáda dalších tuzemských památek – problematické 20. století. Zámek začal chátrat, po roce 1948 se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Záchranou se stalo založení Okresního vlastivědného muzea (dnes Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy). Odstartovaly rekonstrukční práce a již o čtyři roky později bylo muzeum zpřístupněno.
Expozic je tu v současnosti k vidění víc (mj. o způsobu života správce zámku či venkovské šlechty), my si ovšem na začátku října vybrali právě Archevitu, a tudíž prohlídku pozoruhodné stodoly (bývalé).
Mezi poklady
Období pravěku až raného středověku přibližují nejen výše zmíněné rekonstrukce obydlí v měřítku 1:1, ale i ukázky řemeslných postupů, repliky nástrojů, holografické projekce, videomapping…
Vstup do expozice
Rekonstrukce pravěkého obydlí
V době kamenné; expozice v přízemí
V přízemí se návštěvník může cítit jako v technologicky oživlém skanzenu; když vystoupá do prvního patra, ocitne se v galerii s plejádou nejvýznamnějších předmětů archeologické sbírky muzea. K dispozici jsou i interaktivní dotykové obrazovky, které doplňují informace a povyšují výsledný dojem.
Jak už bylo řečeno, procházka Archevitou startuje v neolitu, mladší době kamenné. Následuje eneolit, pozdní doba kamenná (4400 – 2300 př. n. l.), doba bronzová (2300 – 800 př. n. l.), doba železná (800 – 50/30 př. n. l.; zhruba ve druhé polovině tohoto období se na scéně objevují první historicky zaznamenaní obyvatelé Evropy – Keltové), doba římská (50/30 př. n. l. – 400 n. l.; na našem území se poprvé objevují mince), doba stěhování národů (400 – 550/600 n. l.), až nakonec prostřednictvím stovek exponátů, hraných scén, infokiosků apod. vplouváme do raného středověku.
Na trase expozice Archevita - stopami věků
Pohled do části umístěné v prvním patře
Kromě přísunu informací je na trase možné rovněž absolvovat kvízy, což ocení nejen dospělí, ale i dětští návštěvníci. Můžeme to směle tvrdit, protože záležitost vysoce ohodnotil náš sedmiletý doprovod. Mladý muž vyzkoušel takřka kompletní nabídku a byl spokojený. Aby taky ne, když ve většině případů stroj stoprocentně přemohl.
Do Suchdola podle skal
Jak už bylo poznamenáno, zámek má ve svém repertoáru i další expozice – v místech severně od Prahy se ale nabízí také setkání s přitažlivými, místy až dramatickými přírodními končinami. Takové člověk nemůže minout, pokud se např. vydá z Roztok do Prahy, konkrétně když své kroky nasměruje k pražské části Suchdol.
V takovém případě se vítanou průvodkyní stane modře značená turistická stezka, která těsně míjí místní vlakovou stanici a tím pádem i zámecký areál v jejím sousedství. Zmíněná modrá je totožná s trasou Naučné stezky Roztocký háj – Tiché údolí.
Strmé stěny nad Únětickým potokem
Příjemná cesta prochází stejnojmennou přírodní rezervací, kopíruje trasu Únětického potoka, kolem něhož postupně narůstají stále strmější skály. Nedaleko obce Únětice nás modrá odbočka z téže barvy může zavést na vrchol Holého vrchu. Vyplatí se to, protože poblíž vrcholové kóty v nadmořské výšce 296 metrů se příchozím nabízí Alšova vyhlídka. Obec máme pod sebou jak na dlani – a kromě toho i blízké okolí.
Na Alšově vyhlídce
Po sestupu z vrchu se kousek vrátíme zpět a modrou značku vyměníme za zelenou. Po zhruba dvou stech metrech lze zažít další z řady vyhlídkových míst – to již jsme na buližníkovém hřebeni Kozích hřbetů. Pražský Suchdol už je sice na dohled, přesto se ocitáme v až překvapivě „divoké“ končině. (Ostatně takových je kolem Prahy k nalezení víc.)
Skalnatá lokalita má na délku zhruba osm set metrů. Její vrcholové partie jsou ostře řezané, což ovšem neznamená, že by se na ně nedalo bez obtíží vystoupat. Přírodní rozhledny tu jsou opravdu vydařené. S vyhlídkou na jedné straně na suchdolský okraj městské zástavby, na straně druhé již do středních Čech, konkrétně na obec Únětice a její blízké okolí.
Na Kozích hřbetech
V roce 1928 vstoupila tato lokalita významně do historie – byl tu nalezen bronzový poklad: šest dýk s příslušenstvím. Odborníci zmíněný nález hodnotí jako jeden z nejvýznamnějších ze starší doby bronzové ve střední Evropě.
Z čehož zcela jasně vyplývá, že dávná historie provází tento výlet od začátku až do konce.
P. S. Právě absolvovaná trasa severně od metropole se jako možný tip nabízí v každém ročním období. Přírodní část je přístupná pochopitelně celoročně – a Archevita rovněž (kromě pondělků a úterků).
Zdroje:
Informační panely expozice
https://www.archevita.cz/
Jana Jůzlová: Toulky kolem Prahy; Euromedia Group, 2024
Mapy.com
