Článek
Do výčtu podobných se řadí také Příhrazské skály, lokalita v severozápadní části Chráněné krajinné oblasti Český ráj.
Jedním z magnetů této lokality je tradičně zřícenina skalního hradu Drábské světničky – na sedmi pískovcových blocích tu dřevěný strážní hrad vyrostl ve druhé třetině 13. století; do současnosti se dochovaly mj. dvě desítky prostor vytesaných ve skalách vysokých 15 a 40 metrů, zbytky chodeb a kaple s tesaným oltářem.
Místo je populární rovněž jako skvělá přírodní rozhledna, i když podobných míst je v okolí více než požehnaně. Jenže… „Z důvodu zajištění nezbytné ochrany a péče o památku a přípravy prací za účelem jejího dalšího zpřístupnění je vnitřní prohlídkový okruh zříceniny hradu Drábské světničky až do odvolání uzavřen,“ konstatuje např. text na Mapách.com.
Uzavírka trvá od roku 2021, ale neměla by již mít dlouhého trvání – skončit má letos v červnu. I před tímto datem jsou průchod areálem hradu po značené turistické stezce (červené, na niž se tu napojuje modrá) a prohlídka jeho okolí možné zcela bez problémů.
Na cestě ke skalám
Kamenné schody poblíž Drábských světniček
Jak se Český ráj stěhoval
Stejně tak je vhodné poznamenat, že ať se vydáte do skalnatého území východně od Mnichova Hradiště v čase uzavřených či naopak již otevřených Drábských světniček, naleznete tu na poměrně nevelké rozloze spoustu dalších mimořádných zákoutí. A pokud se k vám připojí chápavé počasí (jaké mě doprovázelo loni v létě), rádi tyto končiny znovuobjevíte (pokud sem nezavítáte úplně poprvé).
Název oblasti je velice přiléhavý. Původně se termín Český ráj užíval pro Litoměřicko, které dnes známe coby Zahradu Čech. Druhá polovina 19. století přinesla přesun pojmenování o nějakých pět desítek kilometrů východním směrem. Kdo s ním přišel jako první? Za autory bývají označováni hosté lázní Sedmihorky, první doložené užití názvu Český ráj se váže k redaktorovi a spisovateli Václavu Durychovi v roce 1886. Tehdy vlastním nákladem vydal knihu Z Českého ráje s podtitulem Cestopisné kresby.
Návštěvu Příhrazských skal, skalního města se 178 pískovcovými věžemi, jsem coby připomenutí kouzelné lokality i jako možný tip na výlet zahájil poblíž výše zmíněných Drábských světniček. Věděl jsem, že tentokrát kolem nich pouze projdu, ale zároveň mi bylo známo, že nepříliš daleko od nich narazím na další doklady dávných skalních hradů.
Skály u Klamorny
Na úvod Klamorna
Hradu právě s tímto jménem patřila úvodní zastávka. Protáhlý skalnatý ostroh býval osídlen již před pěti tisíci lety, ve druhé třetině 13. století tu vyrostl středověký strážní hrádek, z něhož se do našich časů dochovaly čtyři světničky, cisterna a základy větších staveb.
„Místo bylo přirozeně opevněno skalnatými srázy, jen od severovýchodu byla spojovací šíje přehrazena krátkým příčným valem s kamennou čelní zdí a dřevěnou konstrukcí,“ uvádí autoři publikace Český ráj – průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku.
Od Klamorny je to jen pár kroků na hranu skal s dalekými výhledy – podobných úchvatných přírodních rozhleden ten den potkám ještě mnohem víc…
Jak ve skalnaté lednici
Míjím nepřístupné Drábské světničky, abych po zhruba necelých třech kilometrech stanul na místě dalšího strážního hradu a stop dokumentujících jeho dávnou existenci. Ale to teprve přijde.
Trasa mě momentálně zavedla na jednu z mnoha částí táhlého vyhlídkového ochozu – těsně pode mnou vyrůstají oblé vrcholky skalních výchozů, za nimi se doširoka rozmachuje krajina se vzdálenými vrcholky a místy také s lesklými oky rybníků.
Cesta vinoucí se mezi stromy mě směruje k další kamenné kráse. Tentokrát bez vyhlídky. Duo skalních bloků se před příchozími nominuje do role nesmiřitelné terénní překážky. Naštěstí ne neoblomné.
U Studeného průchodu
Ještě pár kroků a stanul jsem před vstupem do Studeného průchodu. Kdo chce jít dál, nezbývá mu než vkročit do tísnivě úzké, 125 metrů dlouhé soutěsky se stěnami vysokými až 15 metrů. Ona „tísnivost“ má podobu skalních stěn vzdálených od sebe jeden až dva metry. Místy se mi dokonce zdá, že celý metr to nebude. I standardně rostlí jedinci se tu alespoň mírně natáčí bokem…
Soutěska dostala název podle faktu, že tu teplota ani v létě nepřesahuje 10 stupňů Celsia. S čímž mé červencové pocity naprosto souzněly. Opravdu – kvalitně pracující lednice.
Ve Studeném průchodu
Jako by se tu skalní bloky chtěly spojit…
Hrad i rozhledna
U Krásné vyhlídky (nebyl jsem tu ten den naposledy) opouštím nápovědu červeně značené turistické stezky a svěřuji se do opatrovnictví barvy modré. Ta mě po zhruba kilometru přivádí do lokality s dalším dávným skalním hradem.
Říká se tady tomu Staré Hrady (užívá se i označení Stará Hrada, což ostatně avizuje i informační tabule přímo na místě). Od 13. do 14.-15. století tu stával dřevěný hrad, takže na úzké skalní ostrožně toho po něm moc ani zbýt nemohlo. Pouze dva tesané příkopy (právě jimi prochází turistická stezka) a několik podobným způsobem tvarovaných objektů.
Zastávku tu tak ocení zejména milovníci dalekých výhledů. Dřevěná rampa vede jejich kroky až do nejvýše položeného místa na pískovcovém masivu. Vyhlídka je odtud – jak jinak – opět skvostná. Zejména severovýchodním směrem do krajiny zpočátku rovné jak stůl.
Během cesty ke Starým Hradům a jejich vyhlídce byl mezi stromy severním směrem mj. dobře viditelný rybník Žabakor. Rozkládá se na ploše 45 hektarů; i odsud z vrcholu skal je dobře patrné, že nad hladinu rybníka vystupuje několik ostrůvků.
Pohled na rybník Žabakor
Poslední metry na vyhlídku Staré Hrady…
...a jeden vzorek z její nabídky
Jeskyně? Ne, světnička
Blížím se k jedné ze vstupních bran do skal této části Českého ráje – k obci Příhrazy, po níž mají skály své jméno Odtud následuje ostrý výstup na skalní vrcholové partie, k novým výhledům na pískovcové věže tyčící se nad lesním porostem. Pozvolna se na této trase přibližuju ještě k jedněm pozůstatkům prastarého skalního hradu.
Vede mě k nim odbočka z modré trasy – v cíli tyto pozůstatky dostanou jméno Hynšta. Také v těchto místech kdysi stával hrad, zčásti byl vytesán do skalního bloku, zbytku jako stavební materiál posloužilo dřevo.
Hynšta
Pohled ze světničky
Dřevěné výtvory spolkl čas, ovšem jedna naprosto markantní připomínka hradní minulosti tu k vidění přesto je. Volně přístupná… Dlouhou vstupní chodbou lze vejít do prostoru, který tak trochu připomíná jeskyni. Jedná se ale o světničku vytesanou ve skále, s centrálním pilířem. V 17. století se zde ukrývali pronásledovaní stoupenci bratrské víry.
Vyhlídka na konečné
Závěr této okružní trasy patří místu, jímž jsem zprvu pouze prošel cestou od Studeného průchodu ke Starým Hradům. Mířím na Krásnou vyhlídku.
Nejen funkční osvěžovna je důvodem. Také zde, na severním okraji plošiny Mužského, se pochopitelně nachází to, co nepřehlédnutelně avizuje název. V tomto případě se nabízí pohled na údolí Jizery, ale i do větších dálav: až na Ještěd, Jizerské hory, Ralsko…
Pohled z Krásné vyhlídky
Ve skalách
Ve skalách
Trasa tohoto tipu na výlet – s příchodem jarního počasí a s probouzející se vegetací stále lákavější – právě dospěla do finále. Možná se přiřadí k „rajským“ cílům, z jejichž až hýřivě přepestré nabídky si vyberete i vy.
Šťastné cesty!
Zdroje:
Informační tabule na trase
https://cs.wikipedia.org/wiki/Český_ráj
https://cs.wikipedia.org/wiki//Příhrazské_skály
pratelepardubicka.cz/vaclav-durych-redaktor-a-spisovatel
Petr David, Vladimír Soukup: Český ráj – průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku; Nakladatelství S & D (Soukup & David, s.r.o.), 2003
Mapy.com
