Tři dny v Krakově: Srdce města na čtyřech hektarech

„Rynek Glówny je nejkrásnější a největší náměstí Krakova, ale také největší středověké náměstí v Evropě,“ uvádí Grzegorz Gawryluk v publikaci Krakov – průvodce po symbolech, památkách a zajímavostech.

Citace naznačuje, že právě zahajovaná krakovská procházka se ve svém úvodu zaměří na historické centrum města. Na jeho čtyřhektarové srdce – náměstí má tvar čtverce o hraně mírně převyšující dvě stě metrů.

Cihlové opevnění

Pokud návštěvník zamíří do centra ze severu (například od hlavního nádraží), za vstupní bránu do Starého Města, v jehož středu se Hlavní náměstí nachází, může směle považovat Barbakan a Floriánskou bránu.

Barbakan se řadí k nejvzácnějším krakovským památkám, lidově se mu říká Rondel. Jedná se o „největší a nejlépe zachovalý evropský objekt obranné architektury tohoto typu“, lze se dočíst ve výše zmíněném průvodci.

Cihlový bastion má tvar kruhu s průměrem téměř 25 metrů; postaven byl v samém závěru 15. století – v letech 1498-1499. K technickým údajům doplňme informaci o více než tři metry tlustých zdech a 130 střeleckých otvorech rozmístěných na čtyřech úrovních.

Zvolená trasa pokračuje jižním směrem blízkou Floriánskou bránou z počátku 14. století (vysoká je 34 metrů). Vzápětí se naše čtyřčlenná skupina ocitá na stejnojmenné, tzn. Floriánské ulici, na dohled dalších architektonických pokladů.

A ještě více jich kolem sebe spatříme, až vstoupíme na území „hlavního rynku“.

Dvojvěžový skvost

Nejprve svou pozornost věnujeme skvostné sakrální památce, jedné z galerie krakovských architektonických perel, které si přívlastek „nejvýznamnější“ zaslouží bez jakékoliv diskuse. Mariánský kostel (Bazilika Nejsvětější Marie Panny) na sebe díky dvojici vysokých věží upozorňuje už z dálky – pozorovatele nadchne už při pohledu zvenčí, natož když příchozí přijme ve svém interiéru.

Řečeno naprosto střízlivě: jen co do kostela vstoupíme zadním, turistickým vchodem, nevycházíme z úžasu! Prostředí je až nečekaně rozlehlé – a zejména nebetyčně vysoké!

Svatostánek vznikl letech 1290-1300 na místě románského kostela (o jehož zkázu se „zasloužili“ Tataři) – jednalo se o stavbu raně gotickou se dvěma věžemi. V polovině 14. století dostal nynější podobu presbytář – a ke konci téhož století byl kostel přebudován v gotickou trojlodní baziliku. Když pak v 15. století byly kolem vnějších zdí bočních lodí přistavěny kaple, získal chrám vzhled příliš se nelišící od toho současného.

V interiéru ohromují díla z období baroka – v 18. století totiž nahradila původní gotické vybavení. Dojem zesiluje výmalba z konce 19. století provedená Janem Matejkou a jeho žáky. Hlavní loď má na výšku 28 metrů. Z mnoha vnitřních perel nelze opomenout pětidílný skříňový oltář – dílo německého řezbáře Wita Stwosze z let 1477-1489. Rozměry oltáře jsou 11 na 13 metrů.

Zvuk trubky se nese nad náměstím

Jak už jsem podotkl, rovněž zvenčí je na Mariánský kostel velice utěšený pohled. Dvojice věží se od sebe liší, nejen výškou.

Nižší vyrostla do výšky 69 metrů, slouží coby kostelní zvonice s pěticí středověkých zvonů.

Vyšší měří 82 metrů, zpočátku má čtvercový půdorys, poté ve výši devátého poschodí přechází do tvaru osmihranu. Vrchol zdobí gotická helmice z roku 1478, její osmibokou zašpičatělou jehlici ověnčuje zlacená mariánská koruna z roku 1666.

Právě z této věže se každou hodinu nese – postupně do čtyř světových stran – hlas trubky. V minulosti totiž na věži, jíž se říká Hejnalice, hlídkovala městská stráž a strážný hrával na trubku znělku zvanou hejnal – za úsvitu a při západu slunce jí dával znamení k otevření a uzavření městských bran. A také troubil na poplach v případě nebezpečí.

„Dnes je hejnal vytrubován každou hodinu a jeho melodie se vždy v polovině fráze utne na památku trubače, který byl ve středověku zabit šípem útočníka,“ píše Grzegorz Gawryluk ve své publikaci.

Úzké schodiště, vysoké schody

Nejen tato, ale i nedaleká Radniční věž, pozůstatek radnice z přelomu 13. a 14. století, si říká o pozornost. Sedmdesátimetrová věž byla postavena ve 14. století a její vstup hlídá dvojice kamenných lvů. Interiéry jsou pobočkou Muzea Krakov a hostí exponáty vztahující se k dějinám města. Což není jediná okolnost oslovující turistické návštěvníky.

Tou další je možnost vystoupat nahoru do věže a vychutnat si pohled téměř na celý Krakov. Jeho centrum máte pod sebou rozhodně jak na dlani.

Podotýkám – pro úplnost – že na vrchol štíhlé stavby vede velice úzké, příkré schodiště se schody poněkud nadstandardní výšky. Nicméně ke zdolání pochopitelně je.

Na kafe sem chodil Lenin

Přímo pod radniční věží, v centru rozlehlého náměstí se rozkládá objekt zvaný Sukiennice – další z charakteristických krakovských památek.

Ve 13. století se jednalo o dvě řady kamenných krámků rozdělených průchodem. Později se místo proměnilo v trojlodní budovu, ta v 19. století dostala finální podobu, bylo přistavěno neogotické podloubí. Dvě řady krámků nechybí ani dnes – a v nich záplava zboží, zejména suvenýrů a šperků; u druhého zmíněného sortimentu dominuje jako základní materiál jantar.

Přízemí této historické tržnice láká mj. do kavárny Noworolski. Bedekry neopomínají připomínat, že sem údajně na šálek kávy kdysi chodíval Lenin a někteří další revolucionáři.

Dříve než si tu kávu dopřejeme i my, ještě doplním, že na Hlavním náměstí stojí dále přinejmenším za povšimnutí drobný kostelík sv. Vojtěcha, románský objekt z 12. století, a před kavárnou Noworolski pomník národního básníka Adama Miczkievicze (1798-1855). Coby národní osobnost je uznáván nejen v Polsku (psal pouze polsky), ale také ve své rodné Litvě.

Zdroje:

Grzegorz Gawryluk: Krakov – průvodce po symbolech, památkách a zajímavostech; Wydawnictvo GAUSS, 2023 (překlad: BT Columbus)

Krakov – Wikipedie

Informační tabule na trase