Výrovka u Toušic se ve vodopád mění přímo pod barokním kamenným mostem

Zvláště když je – tak jako v závěru letošních mrazivých únorových dní – nazdoben ledovými útvary, místy připomínajími originální krajky.

Ale to vše je v tuto chvíli teprve před námi, protože od na výšku zhruba pětimetrové kaskády, kterou na krátkém úseku říčka Výrovka zdolává, nás dělí pět kilometrů. Na trasu vyrážíme ze Zásmuk.

Zámek a Šternberkové

Krásné ráno, azurová obloha bez jediného mráčku, zato plná zlatých slunečních šípů… Přesně tak vyhlížela únorová sobota v samém závěru arktického týdne. Tomu odpovídal i úvodní dojem z města na Kolínsku – zámek i sousední kostel byly nasvíceny naprosto dokonale. Přímo ukázkově.

Právě zámek, z původní gotické tvrze přebudovaný v polovině 16. století do nové podoby v renesančním střihu, a pseudorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který na počátku minulého století vyrostl na místě původního románského kostelíka, jsou hlavními dominantami města. Které je ovšem o dost starší než uvedené dvě stavby – první zmínky o Zásmukách pocházejí z roku 1285.

Ale zpět k zámku… S jeho dějinami i podobou úzce souvisí rok 1637, kdy se majiteli panství stali Šternberkové. Především se zasloužili o vzkříšení města zdevastovaného třicetiletou válkou. Jako nejvýznamnější majitel zámku z řad Šternberků je uváděn Adolf Vratislav (1627-1703), nejvyšší purkrabí království českého.

„Zámek přestavěl v raně barokním stylu a založil park, štěpnici, oboru a bažantnici,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky mezi Labem a Sázavou. „Nechal přestavět i hospodářské budovy s mohutnou věží a vstupním portálem s rodovým znakem Šternberků a Slavatů.“ Právě toto vstupní křídlo se zmíněnou hranolovou věží odděluje zámecký areál od Komenského náměstí.

Následovaly další stavební úpravy, poslední se uskutečnily na počátku 20. století. Poté následovaly kapitoly o poznání temnější… Od roku 1942 měl v zámku své sídlo archiv zbraní SS; po tříletém navrácení zámku Šternberkům po druhé světové válce přišlo znárodnění. A s ním devastace v hlavní roli s čs. armádou; byly zde umístěny sklady chemického vojska, v roce 1982 korunu vší zkáze nasadil požár.

Až deset let poté svitlo na pověstné lepší časy – zámek byl navrácen Dianě Franzisce Sternbergové a odstartovala dlouhá a náročná rekonstrukce…

Veřejnosti je zatím zpřístupněna expozice přibližující Zásmuky v proměnách času. Své brány letos otevře od 1. června.

Cesta na sever

Na Komenského náměstí, kde mj. padne do oka novogotická trafostanice z roku 1914 s městským znakem, se s městem loučíme – následovat bude cesta přímo na sever. Spolehlivou průvodkyní se stane žlutě značená turistická stezka.

Dříve než na ni vkročíme, osvěžme si v paměti, že v Zásmukách se v roce 1848 narodil kapelník a skladatel dechové hudby František Kmoch.

Žlutá trasa obkružuje severní okraj zásmucké bažantnice (jejím centrálním územím vede rovněž okružní naučná stezka), na trase zaujme řada majestátních dubů – mohutný je zejména Leopoldův dub, starý možná až 400 let, s obvodem kmene přes 600 centimetrů. Cestou vidíme i několik rybničních ploch.

To již vstupujeme na území Vlčího dolu, blížíme se k říčce Výrovce (jmen má tento vodní tok ovšem víc, lze říct že až překvapivě mnoho: Vavřinecký potok, Kouřimka, Plaňanka…). Pro nás zůstane Výrovkou a také několikakilometrovou společnicí. Hned na jižním okraji Vlčího dolu ji překonává první z dvojice barokních mostů.

Vybudovaný byl na konci 17. století. Přes v těchto místech ještě poměrně klidnou Výrovku se klene čtyřmi oblouky. Kamenné přemostění kdysi stálo na frekventované cestě, ale když o století později začala sloužit císařská silnice mezi Prahou a Kutnou Horou, přestalo to platit. Možná i právě proto se dílo vystavěné z ruly dochovalo v autentické podobě až do současnosti.

Žlutá trasa nevede přes most, ale pokračuje po pravém břehu Výrovky. Krásným lesním prostředím s dominujícími listnatými stromy, občas i kolem strmých skal. Až se ohlásí jarní čas, bude to tu ještě o něco kouzelnější, ovšem i nyní, v mrazivém únorovém dni cesta nepostrádá na půvabu. Voda ve spolupráci s mrazy vytvořila řadu pozoruhodných ledových artefaktů lemujících říčku.

Když se Výrovka rozeběhne

Mezi stromy už je vidět siluetu druhého mostu. Rovněž z konce 17. století. Kdysi býval součástí cesty ze Zásmuk do Kouřimi. Na rozdíl od mostu číslo jedna má pět oblouků a jeho součástí je navíc i kamenné zábradlí. V jeho nabídce je ale ještě jedna velice podstatná odlišnost. Výrazně dramatičtější přírodní scenérie.

Přímo pod mostem se stále ještě klidný tok Výrovky totiž nadechuje k mocnému zrychlení, přímo ke skoku a úprku; přinucen je k tomu přibližně pět metrů vysokou skalní kaskádou. Nejedná se tak o pravý vodopád, ovšem i tato přírodní forma, kdy se voda valí silně nakloněným kamenným korytem, do širší rodiny vodopádů patří.

Místu se říká Toušické prahy, populární je nejen mezi turisty, ale i vodáky. Když je vody ve Výrovce náležité množství, pak právě vodáci potok valící se po ortorulových plotnách s oblibou zdolávají.

Stejně jako není složité „druhý“ most najít, podobně snadno lze sestoupit až přímo ke spěchající vodě a zblízka sledovat její oživení. V únorovou sobotu se nejen vlnila na skalnatém podloží, ale i prodírala ledovými krustami a spoustou bílých ostrůvků. Až sem přijdete na jaře či v létě, spatříte značně jiný obraz. Neméně působivý. Vím to. Nebyl jsem tu poprvé.

Zdroje:

Jana Jůzlová: Toulky mezi Labem a Sázavou; Euromedia Group – edice Universum, 2023

Marek Podhorský: Středočeský kraj – průvodce na cesty; Freytag & Berndt, 2006

Zámek Zásmuky (Zámek) • Mapy.cz

Leopoldův dub (Významný strom) • Mapy.cz