Článek
Sirotci oblohy (Orphans of the Sky) se sice v knižní podobě na trhu objevili v roce 1963, ovšem v jejich rodném listě figuruje více než o dvě desetiletí mladší datum. Týká se dvou na sebe navazujících novelet, z nichž se román skládá. První v časopise Astounding Science Fiction vyšla v květnu 1941 pod názvem Universe (Vesmír), druhá následovala v témže časopise o pět měsíců později (Common Sense / Zdravý rozum).
Myšlenka sice existovala již před Heinleinovým počinem, ale ten ji svým podáním ve vědeckofantastické literatuře ohromně zpopularizoval. O co že šlo? O jedno z prvních zpracování tématu vícegenerační lodi na cestě do hlubin vesmíru.
Bájná Cesta
„Joe-Jim – obě jeho poloviny – ztuhl překvapením. Jelikož jemu samotnému neleželo na srdci nic jiného než vlastní bezpečí a pohodlí, bylo pro něho velice obtížné pochopit, že pro Hugha, a snad i pro Billa Ertze, je hlavním smyslem navázat na započaté dílo jejich předků a dokončit dávno zapomenutou, polomystickou cestu k daleké Centauri.“
Původní plán počítal, že obří vesmírná loď dosáhne svého cíle v čase zhruba dvou generací účastníků letu, jenže plány občas inklinují k naprosto odlišné pointě. Přesně jako se nakonec stalo.
Vlivy vnějšího prostředí, rostoucí napětí uvnitř, vzpoura… Náhle jsou ve vesmírném plavidle dvě skupiny – lidé a mutanti – bojující mezi sebou… Generace se střídají, až si nakonec nikdo nevybavuje, co bylo posláním letu. Ostatně jakého letu – o lodi už se dávno nepřemýšlí jako o plavidle, je brána jako jediný existující svět. Ale nebude tomu tak napořád…
Autor – řazený mezi klasiky žánru, nositel mnoha významných ocenění – na scénu přivádí jistého Hugha Hoylanda, zvídavého jedince, který společně s několika dalšími kolegy z řad lidí i muťáků začíná pochybovat o dogmatech, jimiž se řídí společenství a jeho systém, hledá pravdu – a postupně odhaluje…
Víc s ohledem na ty, kteří knihu neznají a chtěli by se do ní začíst, neprozradím.
Sirotci našli následovníky
Jak už bylo řečeno výše, dílo velice zpopularizovalo téma multigenerační cesty ke hvězdám, inspirovalo další autory. Mj. Clifforda D. Simaka, který je použil v povídce Pokolení, které dosáhlo cíle(Target Generation, 1953), česky vyšlo také pod názvem Čtyřicáté pokolení.
Patrně nejznámějším z generačních hvězdných letů je román Nonstop vydaný v roce 1958; jeho autorem je britský spisovatel Brian Aldiss. Sirotci oblohy mu byli přímou inspirací, výsledkem je členitější i propracovanější dějový půdorys s poněkud odlišným finále. Nonstop se v češtině objevil v celkem pěti vydáních – poprvé v roce 1979 v Odeonu (pak ještě tamtéž o deset let později), poté dvakrát v nakladatelství Laser-books (2000 a 2008), páté vydání zařídilo nakladatelství Argo a Triton v roce 2018.
Robert A. Heinlein: SIROTCI OBLOHY. Z anglického originálu Orphans of the Sky, vydaného nakladatelstvím Berkley Books, New York v roce 1981, přeložil Jindřich Smékal. Vydal Radomír Suchánek – nakladatelství Návrat v roce 1993.
Zdroje:
