Článek
Předchůdce žulového Klepce (v současnosti 358 m n. m.) se na zemský povrch prodral coby hlubinná vyvřelina před více než 300 miliony let. Tehdy to tu pochopitelně vyhlíželo podstatně jinak – a další proměny na sebe nenechaly „dlouho“ čekat (tedy pokud jsme schopni uvažovat řádově v desítkách milionů let).
Před nějakými 100 miliony let byl Klepec – dnes kopec mezi městy Úvaly a Český Brod – značně jiným útvarem; podle odborníků se mohlo v jeho případě jednat i o ostrov. Krajinu tehdy zalévalo druhohorní moře.
Následovaly další dlouhodobé procesy – zejména zvětrávání původně jednotných žulových bloků. V konečném důsledku z nich „povstaly“ kamenné útvary, které dnes svou neobvyklostí lákají k návštěvě.
Slouha…
...a co se tu o něm píše
Když kupříkladu stojíte před takřka ikonickým Slouhou (sedm metrů vysokým), stojíte před artefaktem, v němž lze vidět nahrbeného sloužícího (stejně jako z jistého úhlu i žraločí ploutev), který je vrcholovou partií žulového základu. Zkrátka před tím, co i po zvětrávání vytrvalo, zatímco neodolné části odplavila voda.
„Vyvřelina, která se zde nachází, je v závěrečné fázi vzniku rozsáhlého magnetického tělesa, kterým je Středočeský pluton. Tento pluton vznikal během prvohor. V třetihorách následovalo stejnoměrné uspořádání jednotlivých minerálů v hornině a intenzivní chemické zvětrávání a poté ve čtvrtohorách probíhal odnos zvětralin tzv. eroze, díky které dnes můžeme pozorovat tzv. kamenné stádo,“ popisuje proces vzniku tohoto místa text na Wikipedii.
Pastýř, co se opozdil
Přírodní památku Klepec tvoří dvě blízko sebe situované lokality. Zatímco „jednička“ se rozkládá na katastru Přišimas, „dvojka“ leží na území sousedních Tismic. Vyhlášeny byly v roce 1977, jejich součástí bývaly dva lomy, v nichž se těžila říčanská žula. Dnes tudy vede velice příjemná, žlutě značená turistická stezka a naučná stezka.
Slouha je od roku 1920 doplněn o pamětní desku
Přišimašskému Klepci jednoznačně dominují dvě místa: nejvyšší kóta celého vrchu a především – již zmíněný kamenný Slouha.
Podle pověsti se jednalo o pastýře, který jednoho dne jako obvykle vyhnal ovčí stádo, patřící selce z Limuz, na pastvu a dlouho se nevracel. Dokonce tak dlouho, že se postupně začalo stmívat…
Nespokojená majitelka měla zvolat cosi ve smyslu, ať třeba pastevec zkamení – což se záhy doopravdy vyplnilo… Druhý den lidé v kamenném útvaru poznali nebohého pastýře – a v menších kamenných artefaktech v jeho blízkosti i jeho ovčí svěřenkyně.
Pravda, celkové skutečné stáří Slouhy až nepředstavitelně převyšuje dobu, kdy na Zemi existují lidé i ovce, ale to nic neubírá pověsti na půvabu.
Doplňuji, že Slouha díky pamětní desce se čtrnácti jmény mužů, kteří padli během první světové války, slouží i jako Památník svobody. Deska byla nainstalována v roce 1920.
Alej mezi Klepcem I a Klepcem II
Mnohatunový kolos
Více pozoruhodných žulových útvarů je k vidění v tismické části přírodní památky. Například tzv. Stoh slámy (tři metry na výšku, osm metrů v průměru, odhadem o hmotnosti 432 tun), na němž je umístěna tabulka připomínající tábor lidu, který se tu uskutečnil v roce 1848.
V blízkosti „stohu“ zaujmou další útvary: Umyvadlo– a zejména Šplíchalův kočár a Obří záda.
Zrod Šplíchalova kočáru svérázně objasňuje další pověst. Podle ní se v jistý čas vracel domů z pole, které poblíž Klepce vlastnil, sedlák Šplíchal. Pocházel z Limuz. Právě zde, v blízkosti Stohu slámy, převrhl svůj kočár. Který – jak jinak – zkameněl a setrval tu k naší potěše dodnes.
Stoh slámy
Žulové objekty v jeho blízkosti
U Šplíchalova kočáru
Cizokrajný název
Za krátkou zastávku tu ještě stojí dvě nevelká jezírka (třetí mini plocha se jezernímu označení přece jen vzpouzí). Malebné je ovšem celé zdejší lesní prostředí – a to i v době vrcholícího podzimu, kdy listnáče už jen stěží drží poslední exempláře listí.
Na úplný závěr ještě připomenu, jak se to mělo s názvem Klepec. Zní sice docela česky, ale původ je cizokrajný – a s klepáním rozhodně nemá nic společného.
Na Wikipedii se lze dočíst: „Původ slova Klepec pochází z holandského slova klippe. Ve 14. století toto slovo převzali Němci a vznikl název Klëp (v jiných zdrojích jsem zaznamenal rovněž tvar Kläp), jehož překlad znamenal „svislé skály“.“
Stoh slámy v zajetí lesa
Přeju příjemné setkání s těmito skalami – jakož i výletní zážitky na dalších tuzemských přitažlivých místech. K nalezení je jich u nás dost.
Zdroje:
Jana Jůzlová: Toulky kolem Prahy; Euromedia Group, 2024
Informační tabule na trase
