Zručský zámek: Dvojitý Nepomucký, arabština na stropě a točité schodiště klesající k minibazénku

Tři táhlé říční meandry a nad nimi území, na kterém se v období vrcholného středověku zrodilo panství, o němž první písemná zmínka pochází z roku 1328. Zhruba v té době byl na strmé skále na pravém břehu Sázavy založen hrad, který byl o dvě staletí později přestavěn na renesanční zámek a na konci 19. století upraven novogoticky.

„Prvním majitelem a zároveň stavitelem hradu byl Heřman ze Zruče. Od roku 1334 vlastnili panství na Zruči více než 200 let Kolowraté. V roce 1553 kupuje od Kolowratů Zruč Jiří Kalenic z Kalenic. Za Kaleniců vzkvétala Zruč natolik, že byla za vlády Ferdinanda Habsburského v roce 1561 povýšena na městečko. Rodový erb Kaleniců (stříbrné buvolí rohy na červeném štítě) převzalo město Zruč nad Sázavou a používá ho jako svůj městský znak dodnes,“ uvádí webové stránky zámku.

Po schodech až na vrchol věže

Ve své současné podobě působí zámek nejen romanticky, ale i vysloveně slavnostně. Trůní v srdci rozlehlého areálu, k němuž patří krásný zámecký park se sochami a altány. Slunce v poslední srpnový den vzorně spolupracovalo, takže dojem byl prvotřídní. A nezměnilo se to ani po vstupu do zámeckých interiérů.

Nabídka je bohatá – kromě Velkého okruhu, který si s přítelkyní vybíráme, se nabízí Malý okruh, výstup na Kolowratskou věž, návštěva Vodáckého muzea a další expozice a možnosti (Příběh řeky Sázavy, Svět kostiček a panenek, Od verpánku k Baťovi, Zábavná stezka Miloty Kolowrata, Naučná stezka zámeckým parkem a Dětské dopravní hřiště).

S dalšími třemi desítkami zájemců stoupáme po schodech, brzy po dalších, a nakonec i po těch nejvrcholovějších – to když se v závěru prohlídky ocitáme nahoře v zámecké věži. A kocháme se pohledem na zámecké střechy, část parku a města, na Sázavu, ale také na železniční koleje, jejichž krátký úsek spoluvytváří zvláštně překřížené pražce… Ale to teprve přijde.

Teď jsme ještě na začátku prohlídkové trasy, v úvodu cesty, kdy se před námi začnou nejen objevovat jednotlivé sály, pracovny, salony a chodby, ale i odvíjet mnohdy zářivé, ale nejednou i méně vlídné dějiny spojené s právě navštíveným objektem.

Orchestrion a další unikáty

Takže se seznamujeme s proměnami sídla, k nimž nejmohutnějším impulsem byl – jak se lze dočíst na zámeckém webu – „černý letopočet“ roku 1781, kdy zámek vyhořel.

„Byla zničena renesanční výzdoba interiérů, veškerý mobiliář a také archív. O zásadní přestavbu do dnešní podoby se zasloužil rod Schebků. Roku 1885 koupil zručský velkostatek i se zámkem stavitel železnic Jan Schebek (zemřel 1889) přezdívaný také „Král železnic“. Jeho syn Adolf Schebek nechal zámek v letech 1892-1894 přestavět v pseudogotickém stylu. Přestavbu zadal tehdy známému architektovi Janu Vejrychovi. Dominantou interiéru se stal rytířský sál (dnešní Zelená jídelna) spojený nově postaveným mostkem přímo se zámeckým parkem,“ cituji webovou stránku.

Ve zmíněné jídelně se potkáváme s jednou ze zdejších zajímavostí: jí je stále funkční (což nám je vzápětí demonstrováno) orchestrion z roku 1885. Zní velice zvučně.

Míříme dál, postupně se před námi otevírají Dámský salon, Zrcadlový sál, Maurská knihovna; netradiční záležitostí je, že každá místnost se pyšní jiným slohem, takže vstupujeme do interiérů s prvky barokními, secesními, ale například i antickými.

V „maurském interiéru“ se naše pohledy upírají mj. na ornamentálně zdobený strop, při jehož okrajích – po nápovědě – opravdu rozeznáváme nápis, který by mohl být tvořen arabským písmem. Je tomu tak, ale celkově se prý nejedná o žádné smysluplné sdělení. Jen řada slov. Takže účel je spíš dekorativní.

K dalšímu pozoruhodnému místu sestupujeme z téhož sálu točitým schodištěm – cílem je zámecká koupelna s nevšedním začleněním vany do podlahy, či spíše v podlaze zapuštěným maličkým bazénkem. Ani to se hned tak nevidí.

V závěru exkurze se na chvíli zastavujeme v zámecké kapli, jíž dominuje oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého. Ani ten není úplně obvyklé podoby. Protože – jak nám napovídá průvodce – kromě hlavní postavy je na obraze ještě jeden sv. Jan Nepomucký. Ten je v pozadí díla právě svrháván z pražského Karlova mostu do Vltavy.

Pražce pozorované z výšin

Jak už jsem se zmínil, nejvýše jsme se při prohlídce dostali do zámecké věže, odkud jsme – z výšky 36 metrů – pozorovali areál pod námi i starou zručskou zástavbu. Pod námi se táhlo jedno ze schebkovských děl – železnice (nejlépe viditelná z balkonu ještě pod věží). Bez nápovědy bychom si toho možná nevšimli, ale takto to bylo rázem jasné: zvláštní pražce. Ty jsou totiž na krátkém úseku ponechány v původní podobě, či spíše poloze. To znamená překřížené. Což byl – jak vysvětlil průvodce – dobrý nápad, který ještě lépe eliminoval vliv teplotních rozdílů.

Tři etapy rekonstrukce

Po roce 1989 byl zámek v rámci restitučních nároků vrácen potomkům rodiny Schebků. V roce 2003 město Zruč nad Sázavou zámek i park odkoupilo.

„Od roku 2006 až do roku 2015 proběhly tři etapy rekonstrukce zámeckých budov, parku, přilehlých budov i hospodářských stavení v nynějším Zručském dvoře. Zrekonstruován byl i dobový nábytek, který se dochoval po Schebcích, zapůjčeny zpět byly i původní obrazy a další artefakty v interiérech zámku,“ uvádí zámecký web.

V současnosti – kromě prohlídkové trasy v jižním křídle – je zámek sídlem radnice a zámecké galerie. Výše zmíněná stezka rytíře Miloty z Kolowrat vede hradním příkopem, bývalá sýpka hostí Příběh řeky Sázavy a ve Zručském dvoře (bývalém hospodářském stavení Schebků) sídlí Vodácké muzeum. Poblíž zámku stojí ještě jedna „rozhledna“ – tou je dvacet metrů vysoká Kolowratská věž. Kdysi sloužila jako hláska hradní stráže i jako skladiště zbraní.

Historie spjatá s Baťou

V závěru se nelze nezmínit o obuvnické historii, již máme s tímto městem u Sázavy spojenou. „Firmou Baťa byla 24. března 1939 podepsána smlouva o výrobě obuvi. Prvním sortimentem, vycházejícím z bran zručského Baťova závodu, byla mužská a dámská obuv. A za války to byla tzv. bagančata, pracovní obuv na dřevěných podešvích,“ informuje Wikipedie.

Po druhé světové válce se továrna přejmenovala na Sázavan Zruč, n. p. (1953), zaměřila se na dětskou obuv prodávanou po celém světě. „Původní Baťovy plány s městem byly takové, že se Zruč bude rovnat velikostí i produkcí bot jeho zlínské továrně. Ve Zruči mělo stát letiště, nemocnice i vysoké školy. Po příchodu Němců v roce 1939 se plány nemohly uskutečnit a po znárodnění po roce 1945 nebyl tento záměr dále rozvíjen,“ dodává text na Wikipedii.

Na závěr

V Posázaví je lákavých cílů více, to je věc naprosto známá. Takže až do této oblasti zavítáte, budete si mít z čeho vybírat. Dovolím si v té souvislosti připomenout, že zručský zámek je jednou z možností. A to více než vhodnou.

Zdroje:

Informační panely na trase

O zámku - Zámek Zruč nad Sázavou

Zruč nad Sázavou – Wikipedie

Petr David, Vladimír Soukup: 888 hradů, zámků, tvrzí České republiky; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002