Článek
Babiš ještě nezačal a už se nám stýská po Fialovi? Autor si nejspíše dělá srandu, protože ani mně, ani nikomu z mé rodiny, ba ani nikomu z našeho širšího okolí se po Fialovi a jeho partě nestýská. Anonymní autor (patrně z obavy, aby nebyl fyzicky inzultován, pokud by přiznal svou identitu) si osobuje fiktivní právo mluvit ne-li za všechny, tedy alespoň za většinu. Jako kdyby až do včerejška nežil na naší planetě, ale přicestoval k nám v létajícím talíři odkudsi z Andromedy, odkud není příliš vidět na to, co se na Zemi děje. Jen tak lze vysvětlit jeho chválu Petra Fialy, protože nemůže jinak, pokud čerpal informace z médií, zejména veřejnoprávních, která po celé roky Petra Fialu podporovala (a činí tak dodnes), adorovala (činí tak stále i po prohraných volbách a navzdory žalostným výsledkům jeho vládnutí) a současně dehonestují vítěznou opozici, zejména hnutí ANO a především Babiše, protože své zpravodajství a publicistiku zcela zakládají na partě novinářů (nebo ,,novinářů“?), kteří jsou bezvýhradně a nekriticky oddáni všemu, co reprezentují Fiala a spol.- tedy zmrtvělým idejím, které Česko, potažmo celou Evropu, přivedly do marasmu, v jakém se dnes topíme. O autorově mimozemském původu svědčí jeho zpočátku pravdivé, ve druhé polovině nesmyslné tvrzení, že vláda i premiér dlouhodobě patřili mezi nejméně populární představitele po roce 1989, což ale prý neznamená, že by veřejnost považovala jejich kroky za špatné, spíš že se s nimi nikdy neztotožnila. To jako fakt? Lze se neztotožnit s vládou, jestliže hodnotíme její kroky jako správné? Mám za to, že neztotožnění se s čímkoli a s kýmkoli je vždy podmíněno nesouhlasem a nesouhlas logicky pramení z názoru, že cosi je špatně.
Autor horko těžko shledává argumenty k vyslovení pochvaly Petra Fialy a jeho vlády, přestože mu v tomto vcelku zbytečném úsilí (připomínám, že už máme po volbách a karty jsou rozdány) jsou média velmi nápomocna. A tak za hlavní příčinu porážky fialové koalice (tzv. průšvih) pokládá její chabou komunikaci. I v tomto ohledu se však mýlí, protože lidé už apriori politikům nedůvěřují, takže cokoli budou kvákat, chápou jako snahu o oblbování voličů sliby, které jsou stejně málo reálné jako kolonizace Marsu ukrajinskými osadníky do příštích Vánoc. Autor stejně jako ostatní příznivci dosluhující vládní koalice nepochopil, že lidé, poučení pětatřiceti lety drsného a nereformovatelného kapitalismu, se na rozdíl od časů Sametové revoluce už nenaletí na ušlechtilé fráze, například o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, nebo o tom, že volná ruka trhu zajistí národu prosperitu, blahobyt a trvalé snižování cen všeho. Každá vládní partaj a vláda jako celek totiž předváděla po celé čtyři roky co umí a neumí, čeho je schopna a co nezvládá, jakou politiku pokládá za správnou v praxi, jaké osobnosti vybrala ze svého středu s tím, že lepší už nemá, jak je na tom s morálkou, s respektem k právu a jak se dokáže vypořádat s kriminálními kauzami, kterých se uměla vyvarovat, ale především lidé na vlastní kůži zjišťují, jak se jim pod končící vládou žije, zda lépe, stejně nebo hůře, a tak si dokážou realisticky představit, jak by na tom byli, kdyby se končící vláda stala po volbách vládou příští. Jinými slovy, Fialova vládní koalice nemohla žádným způsobem, leda snad božím zázrakem, pár týdnů před volbami změnit rozhodnutí podstatné části voličů nedat jí podruhé šanci, protože lidé měli důvod k obavě, že to co předváděla po celé čtyři roky, by prováděla další čtyři roky. A z té představy jde mráz po zádech: 43% lidí žije na hranici chudoby a společnost dál setrvale chudne, polovina populace je postižena psychickými problémy, 45% žáků a studentů trpí depresemi, politikům důvěřuje sotva 13% občanů, lidé nevěří státu a v jeho instituce, mladí lidé nezakládají rodiny, neboť před sebou nevidí nadějné perspektivy, porodnost proto klesla na nejnižší úroveň od časů Marie Terezie, což je jedním z následků katastrofálního nedostatku bytů a astronomických cen těch, které ještě jsou (dnes je dokončováno cca 25 tisíc bytů ročně, za komunistů až 400 tisíc!). Vezmu do ruky dnešní noviny a čtu hned na titulní straně: ,,Stále více dětí nemá na oběd ve škole!“ A následuje text: ,,Příjemců peněz z programu Obědy pro děti přibylo meziročně o 15%…Nejde o žádné desetitisícové výdaje, přesto pro stále větší množství rodičů je problémem zaplatit svým dětem školní obědy. Lidí, kteří nemají na jídlo pro děti ve školních jídelnách rapidně přibývá, a to zejména v Praze a paradoxně mezi rodiči střední třídy. V Praze žádá o pomoc s placením obědů oproti loňskému roku o 20% rodičů více, v Ústeckém kraji o 16,4% více než vloni a v Olomouckém kraji o téměř 15% více. A důvod? Zhoršující se finanční situace rodin a rostoucí životní náklady. Do programu Obědy pro děti je už zapojeno 1150 škol a jídelen po celé republice… ,,Nárůst odráží skutečnost, že rodin s neuspokojivou finanční situací přibývá a to zejména následkem drahoty a zvyšování životních nákladů,“ konstatuje Barbora Nejedlá, hlavní koordinátorka projektu. ,,Inspirací by nám mohlo být Slovensko, kde všichni školáci dostávají obědy zdarma.“
Pro normální lidi je mnohem důležitějším kritériem pro hodnocení kvality nejen jednotlivých politiků a partají, ale také celého politicko-ekonomického systému, jejich aktuální životní situace, stabilita pozitivních poměrů ve státě, v němž je jim souzeno žít a myslíce na děti a vnoučata také reálné perspektivy bližší než desítky let, tedy blíž než za horizontem jejich bytí. Proč? Protože většina lidí žije tady a teď, nikoli až někdy v budoucnosti, takže například sliby politiků, že během jednoho volebního období zajistí výstavbu desítek tisíc bytů a budou-li zvoleni ještě příště, republiku promění v jedno velké staveniště, i kdyby kvůli tomu měli zplanýrovat poslední zbytky přírody a orné půdy. Resumé: autor působící pod krycím jménem ,,Hříchy společnosti“ by se měl urychleně vrátit na svou domovskou planetu, protože se ocitl v pozemské realitě, která ho může snadno připravit o rozum a vystavit ostré konfrontaci s obyvateli Česka, kteří vědí dobře proč volili ty, které volili a proč nedali hlasy těm, které nevolili. Takže mám pro autora informaci, která ho jistě nepotěší, ale je mnohem blíže pravdě než jeho tvrzení, že národu se začíná stýskat po Fialovi. Jistě, nelze popřít, že nemalou část národa přemáhá stesk, ale není to stýskání po Fialovi, nýbrž po Československu před listopadem 89´. Což je podobné jako v sousedním Německu, v němž obyvatelstvo východní části země přemáhá stesk po NDR, a to nikoli z ideologických, nýbrž z ryze racionálních a pragmatických důvodů – podle průzkumů respondenti na životě v NDR oceňují tehdejší bezpečí, sociální jistoty, ale také to, že lidé k sobě měli blíž, atmosféra ve společnosti byla vlídnější, společnost nebyla rozkastována podle majetkových poměrů, stát vynakládal ohromné prostředky na zajištění optimálních podmínek pro rodiče s dětmi, pořízení bytu bylo mnohem snadnější a především nesrovnatelně levnější, atd. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Marné lidem vykládat že skvěle se jim žije,
jak na tom jsou přece lidé sami nejlépe vědí,
skvělá statistika špatnou realitu sotva skryje;
když jde o chudé politici jiným směrem hledí.
*
Fiala zasluhuje ze všech nejhorší hodnocení,
národu se žije hůře než když dřímal v opozici,
holt, politologovi rozumět politice dáno není,
zvlášť když jen Ukrajiny měl plnou makovici.
