Článek
Odvěkým imperativem nejen v každé civilizované společnosti, ale také u tzv. přírodních národů, jímž je slušné chování a úcta k cestujícím ve věku rodičů a prarodičů mladých. Pravda, autorka by mohla namítnout, že podle aktuálních průzkumů zdravotní stav a fyzická (leckdy i mentální) kondice mladých je v průměru výrazně horší než u seniorů, kteří nevyrůstali u počítačů a herních automatů, ale na hřišti, v sokolovně, v přírodě a venkovská chasa také vydatně protahovala těla při práci na zahradě či záhumenku, takže dnešní senioři v mládí získali každodenním pohybem fortelné základy pro celý další život. Uznávám, že v tomto ohledu jsou mladí oproti starým handicapováni, de facto je lze soucitně pokládat za generace invalidů. A jako by nestačilo, že 70% mladých zájemců o službu v armádě a u policie nezvládá běžné testy tělesné zdatnosti, které jejich tátové a dědové zvládali, aniž se zadýchali, k tělesné nedostatečnosti připočítejme, že 1) nemalá část z mladých je postižena tzv. digitální demencí, a 2) počínaje rokem 2000 poprvé v celé evoluci rodu Homo, probíhající přes dva miliony let, plynule dochází k regresi průměrného IQ populací na celé planetě, tedy ke zmenšování mozků a ke snižování inteligence, a to až o 5 bodů. I proto mladí se starými tak obtížně nacházejí společnou řeč, i proto si nerozumí – senioři vyrůstající s knihou v ruce mají neporovnatelně bohatší slovní zásobu a dokážou vyslovit i slyšet souvětí, aniž by na jeho konci nevěděli, co bylo na jeho začátku. A na závěr: mám za symptomatický projev nevychovanosti a sprostoty některých mladých, pro něž má autorka takové pochopení, skutečnost, že bez mrknutí oka přešla výrok, jímž svůj výklad uvodila: „Aby ses, bábo, nezbláznila,“ řekla juniorka seniorce v pražské tramvaji.“ A stojíme před otázkou, zda ono jurodivé tele s vizáží slečny nemá mamku a babičku? Anebo pochází ze zkumavky v reprodukční laboratoři či z inseminačního střediska pro skot? V každém případě by snad pomohlo alespoň trochu zmírnit animozitu, cynismus a drzost juniorů vůči seniorům tématickou výukou v hodinách biologie, ve kterých by učitelé žákům názorně vysvětlili, co se odehrává v organismu od narození až do smrti až na buněčné úrovni a jak se tělo i duše proměňují v závislosti na věku, ale zejména dětem připomínali, že mládí není zásluhou a stáří proviněním, a že mládí nikdo nemá na doživotí, byť v patnácti či ve dvaceti je těžko k uvěření, že ta hladká tvářička bez vrásek a pružné tělo neznající artrózu a revma relativně rychle zmizí, a že to, co pak z mladého supermana zůstane, sotva vyjde do schodů a bude vděčné za místo k sezení všude, kde by jinak muselo stát (resp. se hroutit). Co dodat? Snad jen to, že:
*
Tak jako mladí aktivní pohyb už neznají,
ani jejich výchova rodičům se nezdařila,
babičkám jako zlobivým psiskům spílají;
mnohá je ráda, že vnučka ji zatím nezabila.
