Článek
Copak Ríša ani po opakovaném přečetní své agitky nepochopil jak jalovým je jeho apel, abychom se pokusili našim dětem a vnukům nezničit jejich budoucnost? A nechápe to co my ostatní, rodiče a prarodiče, víme najisto? Totiž přirozený proces dospívání, zrání a stárnutí, v jehož průběhu a finále nikdo nezastává tytéž názory jaké míval v pubertě? Náctiletý studentík, který si užívá výhod a pohodlí rodičovské péče, jenž dosud nepoznal co je to práce a starost o vlastní živobytí, který nemá zodpovědnost za vlastní rodinu a nemusí zajistit vhodné podmínky pro správný vývoj svých dětí, zkrátka stvoření bez životních zkušeností, s mozkem dozrávajícím až v osmadvaceti až třiceti letech, může být bezstarostným radikálem a bude volit aniž by se staral o to koho volí a proč by mu měl dát svůj hlas. Ale ona ho ta preferenční bezstarostnost přejde jen co bude vyplivnut vzdělávacím systémem do praktického života, diskotéky, párty a šukání přestanou být hlavní náplní jeho existence, až zjistí, že bez kapesného od rodičů si už pervitin a marjánku nekoupí, a bude muset makat, aby se uživil, zaplatil složenky, koupil si boty alespoň v bazaru a když bude chtít holku odpoledne pozvat do mekáče, bude si muset ráno odříci snídani, jinak by hamburger nezaplatil. Takže přirozeným vývojem dospěje do stádia, kdy se začne zajímat o sociální politiku a bude brát na milost levicové partaje, protože pravice by ho nechala napospas osudu, který v kapitalismu nebývá k plebsu nijak milosrdný. Připouštím, že sedmnáctiletá primadona může pociťovat jakési mlhavé sympatie k Fialovi a k jeho neoliberální partě, ale až mu bude třicet, nevynechá příležitost, aby si mohl na předvolebních mítincích potřást rukama lídrů levice nebo si pořídit společný snímek s osmdesátiletým, trojnásobným premiérem Andrejem Babišem. V jurodivém věku většina touží bořit vše co vytvořili předkové, jakmile dospějí, hledí udržet to co je, protože začínat od nuly znamená zestárnout a umřít na nule. K ostatním tvrzením autora je zbytečné se vyjadřovat, protože jakýkoli, třeba i excelentně sofistikovaný dialog s politrukem vždy končí zjištěním, že je natolik pevně zabetonován ve svých dogmatech, že jím nepohne žádný argument, žádný důkaz opaku toho, co si myslí a prohlašuje. Takže mohu skončit ujištěním, že junioři se nemusejí obávat zničení budoucnosti politiky, jimž Ríša nemůže přijít na slušné jméno, protože už dnes je od základu ničena politiky, kteří nám dosud vládnou a jež Ríša bůhví proč pokládá za garanty demokracie a kterým tleská za jejich muniční iniciativu. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Kdo jiné obviňuje ze šíření nenávisti,
ale sám nenávidí až mu z huby teče žluč,
kdo myslí si že špínou co čisté je čistí,
zaslouží jediné: předčasné volby nebo puč.
