Článek
Minulý týden se konaly studentské volby do Poslanecké sněmovny. Studenti středních škol v nich měli možnost vybírat ze stran kandidujících do Poslanecké sněmovny stejně jako v reálných volbách. Voleb se zúčastnilo 637 škol, konkrétně 271 gymnázií, 285 středních odborných škol a 81 učilišť. A volit mohli studenti starší 15 let, kteří celkem odevzdali 90 820 platných hlasů.
Jak to dopadlo? Celkově zvítězila koalice SPOLU se ziskem 20,60 %, na druhém místě skončili Piráti s 19,70 % a na třetím místě STAN s 18,02 %. S odstupem na čtvrtém místě byli Motoristé s 12,64 % a na páté místě hnutí ANO se ziskem 9,67 %. Nikdo další by se do Sněmovny dle hlasování studentů nedostal. Zcela propadlo Stačilo! se ziskem 2,94 % a SPD s 2,87 %.
A co hlasování podle typů škol? Patrně netřeba zdůrazňovat, že nejžádanějšími středoškolskými vzdělávacími ústavy jsou u nás gymnázia. Přijímají žáky s nejlepším prospěchem a předpokladem vysokoškolského studia, učí zde nejlepší učitelé, a je zde nejvýraznější převis poptávky uchazečů. A ruku na srdce maminky a tatínkové, kdo z vás by nechtěl mít potomka na gymnáziu, ideálně na nějakém tom prestižním pražském?
Jak dopadlo hlasování na gymnáziích? 1. STAN 26,99 %, 2. SPOLU 26,56 %, 3. Piráti 22,30 % a 4. Motoristé 6,72 %. Nikdo další by se do Sněmovny dle hlasování gymnazistů nedostal. Hnutí ANO na pátém místě získalo jen 4 %, a Stačilo! s SPD kolem 2 % stejně jako ve výsledcích za všechny typy školy. Za zmínku stojí snad ještě šesté místo hnutí Generace s 2,58 %.
V celkových výsledcích tak u studentů pohodlnou většinou vítězí vládní strany a Piráti, přičemž u gymnazistů získaly dokonce ústavní většinu. SPD i Stačilo! absolutně propadly a skončily dokonce i pod 3 % hranicí nutnou pro vyplácení stálého státního příspěvku na činnost strany. Hnutí ANO by v celkových výsledcích skončilo jako bezvýznamná opoziční strana, u gymnazistů pak úplně mimo Sněmovnu. Nejsilnější antiliberální stranou by u studentů byli Motoristé, jejichž zisky by však ani při spolupráci s ANO na žádný podíl na moci nestačily.
Jak je možné, že studenti středních škol volili tak diametrálně odlišně od dosavadních volební průzkumů mezi dospělými? Voliči autoritářské opozice patrně odvětí, že nedostatkem životních zkušeností. Opravdu? A k čemu nám ty životní zkušenosti jsou, když se z nich absolutně neumíme poučit? Preference proruských stran v předvolebních průzkumech je do očí bijícím příkladem.
Skutečné důvody výsledku studentských voleb jsou mnohem komplexnější. Studenti jsou díky každodennímu vědomostnímu a mentálnímu tréninku ve výuce mnohem kompetentnější v práci s informacemi než průměrný „dospělý“ volič, a tím i daleko odolnější proti dezinformacím. Prozatím tak nejsou deformování „dospěláckým“ světem, v němž se klidně říká třeba že Čechy jsou větší než Austrálie, jak nás učí Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause.
Školy jsou totiž v současnosti u nás jedním z posledních ostrůvků vlády pravdy. Pokud student narýsuje místo trojúhelníku čtverec, od pětky ho určitě nezachrání tvrzení, že správná podoba daného obrazce záleží na „úhlu pohledu“ a učitelka matiky je eurohujerskou zastánkyní „jediné pravdy“. Takové nesmysly jsou specialitou až našeho světa „moudrých a životně zkušených“ dospělých
I proto středoškoláci většinově umí vyhodnotit, kde je v Evropě bohatství a svobodný liberální řád demokracie, a kde bída, násilí a diktatura. Ruskou propagandu si dokážou konfrontovat s realitou a vysmát se její vylhanosti. Chápou absurditu nápadu opustit mezinárodní bezpečnostní struktury, a místo nich budovat novou „kolektivní obranu“ za účasti Ruska coby nejzločinnějšího režimu současné Evropy. A uvědomují si, jak směšné je chtít vykolíkovat Česko jako nový ostrov té pravé „národní identity“, kterému budou nanejvýš Slováci předávat ruské depeše.
Chtějí totiž žít ve svobodné, tolerantní, a demokratickému světu otevřené zemi, ze které mohou kdykoliv svobodně odjet, a nikde se za ni nebudou muset stydět. A proto tak jednoznačně podporují svět západní svobody, zatímco nejhlasitější strany „východní moudrosti“ SPD a Stačilo! by vůbec nepustili do Sněmovny.
V předvolebních průzkumech můžeme názorně vidět, kam naši zemi vedeme my „dospělí“. Třetina voličů chce volit stranu, jejíž předseda kromě nespočtu jiných hříchů poslal svého nemocného syna v doprovodu soudně trestaného Rusa na nedobrovolný „ozdravný pobyt“ na Ruskem okupovaný Krym, přičemž demokracie pro něj znamená „nikdy neodstoupím“. Lídr druhé nejsilnější opoziční strany je bývalý popelář aktuálně obžalovaný za šíření nenávisti, a lídr té třetí zase píše dopisy největšímu zločinci současné Evropy Putinovi, že na žádné ruské zlo nevěří.
A celá protivládní opozice společnými silami touží udělat z naší země autoritářskou kolonii antiintelektualismu a mravního nihilismu na periferii civilizace, která se dobrovolně vydá vstříc revíru ruského medvěda, odkud jinak utíká každý, kdo má rozum a nohy. Nedivme se, že i naše děti a vnoučata mají dostatek rozumu na to, aby takto „lákavou“ vizi kategoricky odmítli.
Rádi se holedbáme „tradiční rodinou“, z níž autoritářská opozice dokonce vytváří zaklínadlo svých pomýlených antizápadních představ. Myslíme to s našimi dětmi vážně? Dokažme to! A zkusme jejich zájem předřadit před ten svůj, a zvolme jim takovou budoucnost, jakou si samy přejí. Patří totiž jim a nikoliv nám, a my nemáme sebemenší právo jim ji zničit vlastní hloupostí. Nechceme-li tedy, aby nás budoucí generace jednou právem proklínala, vyslyšme ji se stejnou jednoznačností, s jakou se ve studentských volbách vyjádřila.
