Článek
Jaksepatří rozhorlený autor nás varuje, že (cituji) ,,hlasování Ivana Davida dokazuje, že SPD je bezpečnostní hrozba“. Aby toho nebylo dost, s důmyslností kreativního propagandisty hrozí, že nebude-li rychle zúčtováno s prostořekou Zuzanou Majerovou za její výrok ,,spolu chyceni, spolu oběšeni“, který pronesla v reakci na ,,bitcoinovou aféru“ ministra Blažka a dalších zainteresovaných osob, dočkáme se zmanipulovaných politických procesů a hrdelních trestů jako za časů Klementa Gottwalda. Autor evidentně blouzní, takže nezbývá než vznést věcné námitky:
1. Posílení ochrany dětí před násilím? Jak? Zákonem? Násilí na dětech se dopouštějí buď dospělí, ale stále častěji děti, nikoli zákon, jakkoli nedokonalý. Zejména zpřísnění zákona na ochranu před dětí zneužíváním a restrikce problém pedofilie nevyřeší – tak jako zákon není schopen zabránit násilí na ženách, krádežím v marketech, dopravním přestupkům, alkoholismu (viz dramatické zvýšení konzumace lihovin v časech americké prohibice ve spojení s pašováním a vraždami), korupci ve veřejné správě a justici, ba ani praní špinavých peněz orgány státu (viz aktuálně bitcoinová aféra), zkrátka ničemu, co se odehrává za hranou zákona a dobrých mravů. Pachatelé trestných činů v době, kdy se jich dopouštějí, zpravidla nemyslí na trestněprávní následky svého jednání, protože
a) věří, že nebudou odhaleni,
b) budou-li dopadeni, nebudou odsouzeni,
c) dopadení by jim nevadilo (typicky bezdomovci se s příchodem chladného ročního období snaží dostat do kriminálu, kde o něm bude všestranně postaráno) a c) podlehnou nutkání, jemuž nesvedou odolat, což jsou mimo jiné četné případy katolických kněží, zejména homosexuální orientace, nucených odpírat si světské radovánky kvůli celibátu a proto sexuální frustraci ,,řeší“ zneužíváním zbožných dítek, což je ostatně také častým průšvihem mužských vedoucích dětských kolektivů, sportovních oddílů, apod. Známý sbormistr Kulínský dokázal celé roky realizovat své sexuální fantazie právě mezi nezletilými dívenkami, které mu uměnímilovní rodičové svěřovali s důvěrou, že se jim od respektovaného Mistra dostane ušlechtilé výchovy,
d) ze zákona ani z rizika, že budou odhaleni si nic nedělali psychiatr Cimický a poslanec Feri, ačkoli oba zákony znají a oba mohli počítat s tím, že při takovém počtu jejich obětí dříve či později mohou skončit v rukách justice, takže je zřejmé, že zákon sám o sobě nic negarantuje, pokud pachatelé nedisponují potřebným vědomím a svědomím.
Chápu a souhlasím s tím, aby zákonodárce vůči všem formám násilí lidí pro lidem, ale i proti zvířatům notně přitvrdil, ale také si uvědomuji, že pokud trestem za tyto činy nebude poprava (za gilotinu se vřele přimlouvám), aby násilník byl ze světa fyzicky odstraněn a tak nemohl zavrženíhodné činy opakovat, pak síla jakkoli tvrdého zákona bude toliko deklaratorní, bez vlivu na míru násilí, protože tomu lze čelit pouze a jedině výchovou, osvětou, instrumenty morálky, ale také rozvíjením protože bez empatie, protože nelze být člověkem ohleduplným a laskavým k jiným bez schopnosti prožívat soucit, vnímat strach a bolest, bez pudu sebezáchovy.
To co autorově závěrům vytýkám je jejich propagandistická tendenčnost: autor prostě fandí současné vládní koalici, nemá rád opozici, zejména SPD a jména na její kandidátce, a proto využívá i té nejméně pravděpodobné až hloupé myšlenkové konstrukce k tomu, aby je mohl dehonestovat. Tentokráte jako klacku využil legálního, legitimního, dokonce i kvalifikovaného názoru jednoho opozičního politika k řešení problematiky zneužívání dětí a na druhého vytáhl moralistní pendrek kvůli jeho citaci starého českého přísloví, jež ale zaznívá dokonce i z řad vládních politiků, například rázného a prostořekého katolíka Bělobrádka. Pokud jde o Ivana Davida, mám za vhodné připomenout, že se jedná o renomovaného a respektovaného klinického psychiatra, který má do lidské duše a mysli mnohem hlubší vhled než kdokoli z nás. Proto jeho názor na novelu zákona proti týrání dětí bude mít objektivně větší relevanci než tlachání laiků a než mnozí z jeho kolegů, kteří hlasovali pro jeho zpřísnění. Autor klame tvrzením, že (cituji) ,,David hlasoval proti ochraně dětí před zneužíváním“, protože David je pro jejich ochranu jaké kterýkoli jiný normální člověk, jako každý otec a každá matka. A rozhodně národu nevzkázal, jak autor tvrdí, že osud zneužívaných dětí je mu lhostejný.
Evropští poslanci podpořili zpřísnění pravidel pro dětskou pornografii a jedním ze dvou europoslanců, kteří byli proti, byl Ivan David z SPD. Proč? ,, „Návrh je špatně zpracovaný, nekvalifikovaný, komplikovaný, neměli by ho zpracovávat úředníci a poslanci Evropského parlamentu, ale měli by ho navrhnout odborníci. Já sám se pokládám za odborníka a jsem psychiatr, a zabýval jsem se i problematikou sexuologie, takže tento postup se mi jeví jako nepřijatelný.“ Podle něj je i mezi experty sporné, zda obrázky sexuálního násilí vytvářené počítačem pedofily k útokům vedou, nebo jim v tom brání. „Mají být chráněny děti, aby nebyly zneužívány k výrobě dětské pornografie. Pokud se ale ovšem jedná o děti vytvořené umělou inteligencí, tak to nepoškozuje děti, protože tam nejsou zobrazeny. Existuje diskuze mezi odborníky, zda pornografie umožňuje deviantům, kteří nemají přístup ke svým sexuálním objektům, uvolnění, nebo naopak jestli je vede k tomu, aby hledali uplatnění i mimo obrázky a videa.“
Pokud jde o výrok charismatické rusovlásky Zuzany Majerové, který s takovým pohoršením komentují, ba se pokoušejí kriminalizovat provládní horlivci, pořekadlo ,,Spolu dopadeni, spolu oběšeni“ má prastarý původ a – mimo jiné – jde o oblíbené rčení lidoveckého politika Pavla Bělobrádka, který jím poukazuje na odpovědnost všech koaličních stran za vládní politiku, přestože sám nesouhlasí s některými postupy nebo vyjádřeními koaličních partnerů. Chce snad zasloužilý lidovecký matador, reprezentant vládní koalice a nadto zbožný římský katolík trestat politiky jejich veřejnými lynči, rozvěšováním na kandelábrech či kamenováním? To sotva, Bělobrádek je sice tvrďák a s nikým se nemaže (ostatně i proto tak rád zajíždí na srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu, neboť řízný německý duch je mu blízký), ale po staletích, kdy jeho církev mučila, upalovala a masakrovala skutečné i domnělé odpůrce, pořádala křížové výpravy (pět z nich vyslala i do českých zemí) a rozpoutala řadu náboženských válek s miliony mrtvých a nevýslovnou zkázou postižených zemí, a kdy ještě ve dvacátém století žehnala zbraním prolévajícím krev bezbranných jinověrců (například židů a v pavelicově Chorvatsku pravoslavných Srbů) i Bělohrádek vyměkl a uznává, že pořekadlo ,,Spolu chyceni, spolu oběšeni“ v naší době už nelze brát doslovně a proto nákup švihadel na výrobu oprátek přestal být akceptovatelným politickým činem. Tohle pořekadlo nelze chápat doslovně ve smyslu poprav či zabíjení. Tak jako nemůžeme brát doslovně například přání, aby toho či onoho politika odnesl čert, aby se smažil ve pekle, nebo aby zloději ruka upadla. Jistě ani matka k smrti unavená z vřískajícího dítěte v baladě K.J.Erbena nemínila vážně zvolání ,,bodejž jsi jen trochu málo ty cikáně mlčelo! I bodejž tě sršeň sám! Že na tebe nezvedníku Polednici zavolám!“ kdyby tušila, že ,,malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba“ ji vezme za slovo.
Autor s nekompromisností legendárního prokurátora Urválka dospěl k závěrečnému ortelu. Po ostrém prologu (cituji: ,,Tváří se jako vlastenci, v realitě se chovají jako odporné lidské hyeny, kolaboranti a navrch hodnoty, které zastávají, to nemá nic společného ani s vlastenectvím, a už vůbec ne s lidskostí… SPD a její spojenci nejsou „hlas obyčejných lidí“. Jsou megafonem nenávisti, dezinformací a autoritářství!“ Na mou duši, jako bych při procesu s Miladou Horákovou slyšet hřímat JUDr.Urválka!) do dozvídáme, že SPD odmítá pomoc dětem, vyhrožuje smrtí oponentům a přirovnává demokratické lídry ke zločincům. To jako fakt?
Mark Twain kdysi pravil: ,,Politici jsou jako pleny, měli by se často měnit – a to ze stejného důvodu.“ Škoda, že stejně jako politiky nelze měnit voliče, protože to, co předvádějí, zejména na sociálních sítích, je nám varováním, že u mnohých na jejich rozhodování a jednání má limbický systém, přesněji amygdala, větší vliv než šedá kůra mozková. Na závěr se autor s námi podělil o své krédo: ,,Nevím jak vy. Ale v takové zemi, kde vládne diktatura a razí se ideologie věšení politických oponentů, já žít nechci a troufám si říct, že nás je většina, co v takové zemi žít nechce.“ No, nemá smysl polemizovat s jeho veskrze iracionální obavou, že uspějí-li ve volbách opoziční hnutí, dočkáme se diktatury a šibenic, postačí konstatování, že ona většina, na kterou autor spoléhá, podle průzkumů volebních preferencí, ale také podle postavení jednotlivých politiků na žebříčku popularity a důvěryhodnosti, spíše nechce žít v zemi ovládané současnou vládní koalicí pod vedením Petra Fialy, suverénně nejhoršího premiéra z dvaadvaceti hodnocených předsedů vlád. Naštěstí autor, k smrti vyděšen představou volebního úspěchu hnutí ANO a SPD, případě spolku Stačilo! a Motoristů, opravdu nemusí v Česku žít, pokud nebude chtít. Rád mu přispěji na jednosměrnou jízdenku či letenku do kterékoli části světa. Co dodat? Snad jen špetku ironie:
*
Vláda a její voliči už podléhají panice,
vědí že ve volbách výprask je nemine,
proto opozici hanit snaží se co nejvíce,
klamat a pomlouvat je pro ně povinné.
*
Z posledních sil pokoušejí se o zázrak,
sami pohroma opozici jak pohromu líčí,
věří, že lidé do voleb ztratí rozum a zrak,
takže jim nedojde, že s Fialou budou v pí…
