Článek
Ach jo, v historii, současnosti a politice zřejmě dezorientovaný Péťa (ale kdoví, zda nereaguji na agitku z hlubin umělé inteligence) se nám pokouší vysvětlit proč není komunistou a dokonce nám sugeruje, že co chvíli se ho na to někdo ptá. Kupodivu, mne ani žádného z mých známých (ověřoval jsem si to malou anketou) za posledních pětatřicet let se nikdo neptal proč nejsme členy KSČM nebo alespoň neregistrovanými marxisty. Pravda, v předrevolučních časech se mi občas, tak jednou za deset let, dostalo nabídky, abych vstoupil do komunistické strany, což jsem musel s díky odmítnout, ale po revoluci jako bych pro reformátory z KSČM už neexistoval. Autorův výklad by zasluhoval obsáhlejší revizi důvodů, jimiž vysvětluje proč není komunistou (jako by to někoho zajímalo), ale dnes přemožen fyzickou a duševní únavou z hekticky prožité soboty na nějakou polemiku kašlu. Proto jen zmíním to co je důležité, byť tím autora jistě nepotěším: autor, jak tvrdí, poznal bídu. A chválí charitu, tedy teplou polévku, teplou postel a naději. Ani na okamžik ho nenapadne, že jednou z příčin chudoby je politicko-ekonomicko-sociální systém zvaný kapitalismus. Nezamyslí se nad otázkou, kde se vzalo oněch 45 – 47 % lidí žijících na hranici chudoby nebo už pod ní. Odkud se vzali bezdomovci. Jak to, že nás stíhají krize jedna za druhou. Proč podle průzkumů si naprostá většina občanů myslí, že od Sametové revoluce republika se ubírá špatným směrem. Proč většina nedůvěřuje státu, v jeho instituce, nevěří v dobrou budoucnost. Proč je popularita Fialovy PRAVICOVÉ vlády tak nízká, že kdyby měla ještě klesnout, musela by se zavrtat pod zem. Kdepak, to není výsledek podvratné politiky komunistů či ostatních opozičních sil. Tak to dopracovali antikomunisté a mainstream.
Nejsem a nikdy jsem nebyl komunistou, přesto jsem nucen konstatovat, že mám husí kůži z prostoduchých mudrců, kteří velebí charitu s jejími teplými polévkami a nočními ubytovnami pro bezdomovce, ale nezamyslí se nad kruciální otázkou odkud ta chudoba a strašlivá nespokojenost lidí se stávajícím systémem pramení, jestliže už přes tři desítky let za to nemohou komunisté. A epilog mého stručného zamyšlení? Kardinál Vlk kdysi prohlásil, že komunistům nejvíce zazlívá to, že církev připravili o její bohulibou charitativní činnost, protože v socialismu odstranili ze společnosti nezaměstnanost, chudobu, bezdomovectví, žebrotu, soukromé exekutory, byznys s chudobou, majetkovou a tím i sociální nerovnost. A pokud jde o onu naději, kterou autor chce mít už dnes – snad by nám k pochopení jeho myšlenkového světa pomohlo, kdyby nám vysvětlil jakou naději lidem poskytuje současný, nekomunistický, resp. antikomunistický režim. A jak se vyrovnává s faktem, že až příliš mnoho lidí žádnou naději před sebou, zejména před svými dětmi nevidí. Pokud ovšem pomineme ,,naději“ na prohlubující se úpadek Evropy a její tisícileté civilizace, případně na válku s Ruskem. Ostatně z autorova výkladu je zřejmé, že mentálně zamrzl v čase, protože nám vypráví o komunistech minulého století, nejspíše z padesátých let, kdy prezidentoval Klement Gottwald, jako by si ani nevšiml, že na rozdíl od nereformovatelného kapitalismu (který rozhodně netvoří spojité nádoby s demokracií) marxismus prodělal reformaci (viz např. filosof Thomas Pikkety a jeho dílo ,,Marxismus pro 21.století“), takže moderní komunisté a socialisté odmítají téměř vše, co bývalo leitmotivem komunistické ideologie minulosti – revoluci, třídní boj, vedoucí úlohu komunistické strany, politické procesy, apod. Autor nechť je spokojen s bramboračkou od Armády spásy a vděčen za naději, kterou mu poskytují ti, kteří už pětatřicet let vedou republiku od deseti k pěti a neplní ani předvolební sliby, ani vládní programy, ale já bych byl vděčen nikoli za drobky se stolu bohatých, nýbrž za prostřený stůl pro všechny, tedy nikoli za kosmetické úpravy systému, který selhával již před socialismem a jenž se očividně neosvědčuje po něm, nýbrž za systémové, tedy komplexní řešení – a naši ,,demokraté“ už měli dostatek času na to, aby kromě privatizace a restitucí předvedli i něco víc než jen generovat krize a připravovat lidi o víru v demokracii. Na závěr nás Péťa ujišťuje, že on bude volit koaliční ,,Spolu", což já - mluvím sám za sebe - vnímám jako důkaz, že autor postrádaje kritické myšlení ,neschopen analytického a syntetizujícího uvažování , je odhodlán řešit bolesti našeho světa přeskokem z bláta do louže a zpátky. Péťo, důležitá informace: Spolu je příčinou a součástí problému, proto nemůže být jeho řešením, tak jako žhář nebude nevinným členem hasičského družstva. Co dodat? Snad jen povzdechnutí:
*
Chudoba nerodí se na poli, ve stáji ani ve fabrice,
její příčiny najdeš v bankách, na burze a v politice,
bramboračka od charity lidi v nouzi nezachrání,
charita totiž nápravě zlých poměrů už staletí brání.
*
Podat pomocnou ruku, přispět chudým se sluší,
jde však o to abychom nakonec neměli oslí uši,
vždyť neduhy mají se léčit a ne udržovat navždy,
on totiž do nouze nakonec může upadnout každý.
