Článek
Holt, autor se za Babiše styděl, stydí a navždy stydět bude. Prostě nemá Babiše rád a tak tomu bude napořád. Klidně bych dal ruku do ohně za to, že by Babišovi nešel ani na funus, i kdyby ho na Vyšehrad doprovázely zástupy a obřqdu se účastnily politické celebrity z celého světa, natož aby mu na rakev hodil alespoň zvadlý bodlák utržený u škarpy. S tím se už musíme smířit, Ríša Babiše nikdy nepochválí, i kdyby měl za co a kdyby ho chválil celý demokratický svět. Inu, je to neláska na první pohled, ta se líhne hluboko v amygdale a nemá co dočinění se šedou kůrou mozkovou. Popravdě, Babiš je nejviditelnějším a proto i nejsnadnějším cíl pro každého apriorně podjatého a méně přemýšlivého střelce z řad vděčného publika pimprlového divadélka principála Fialy.
Co je však opovrženíhodné a ještě více trapné než Babišovo cimrmanovské šprýmování s globusem je autorovo moralizování a jeho sklon své subjektivní pocity a názory rozšiřovat na ostatní, jako kdyby byl povolán k tomu vyjadřovat mínění bezmála celé populace. Leč každý, pokud není lídrem politické partaje nebo alespoň nějakého sdružení, by měl mluvit toliko za sebe sama a nestylizovat se za hlas ostatních. Když autor píše: ,,Samozřejmě víme, že Babiš není žádný hrdina…“, dopouští se dvou pochybení: předně jak si může být jist tím, že my víme co ví on, provedl snad mezi občany nějakou důvěryhodnou anketu, která ho opravňuje k vyslovení verdiktu, že Babiš je zbabělec? A za druhé: Jak by měl Babiš hrdinství projevovat? Tím že bude stejně jako Fialova, resp. dnes již Kupkova opozice odhodlaně vytrubovat do světa že stojí za Ukrajinou, nebo za Tchajwanem, či za Grónskem? Kolik odvahy je zapotřebí k tomu, aby politik deklaroval politický postoj v bezpečí Prahy? Co by reálně mohlo hrozit (kromě prohraných voleb) například Lipavskému, Nerudové, Pospíšilovi, Fialovi, plukovníku Foltýnovi a ostatním za to, že verbálně vyjádří podporu tomu či onomu? A jaký efekt jejich slova mají? A naopak, jakého nebezpečí je Babiš ušetřen tím, že zastává názory poněkud odlišné od výše uvedených ,,hrdinů“? Pokud bychom měli konfrontovat Babišovy zahraničněpolitické názory s názory současné opozice, abychom se dobrali objektivního hodnocení míry jejich odvahy nebo zbabělosti, postrádali bychom důkazy o zbabělosti Babiše a o hrdinství jeho oponentů. Slova jsou jen slova, proklamace jsou proklamace, jakkoli šlechetné a nekompromisní, ale nejsou-li následovány činy, pak jde o pouhé divadlo pro publikum naladěné na takovou komedii. Poté, kdy Fialova koalice prohrála volby a z jejích beder spadlo břímě vládnutí, očekával jsem, že v nejbližším termínu se kolektivně vypraví na Ukrajinu, aby se jako dobrovolníci přihlásili na frontu a tam, přímo v boji s ruskými agresory, dokázali, že za Ukrajinou stojí nejen proklamacemi a organizováním pomoci, ale také se zbraní v ruce. Vždyť jako poslanci či straničtí funkcionáři jsou postradatelní a snadno nahraditelní, kdyby na pár měsíců nebo navždy z republiky zmizeli, stát by dál normálně fungoval a my bychom to ani nepocítili. Snad jen ve formě mírné úlevy.
Podle autora, který nešetří expresivními invektivami, Babiš je zbabělec, protože říká to co říká, zatímco opoziční lídři jsou hrdinové, ovšem také jen proto, že říkají to co říkají. Což se dá být naprostá hloupost. Pravda je někde docela jinde: k tomu, aby se Babiš coby soliter postavil proti opozici, která má maximální a trvalou podporu ve sdělovacích prostředcích, zejména veřejnoprávních (postačí sledovat jejich zpravodajství a publicistiku abychom se o jejich antibabišismu přesvědčili), ale také na Hradě, v justici a v neposlední řadě sice minoritní, leč o to agresivnější, hlasitější a hysteričtější části veřejnosti, potřebuje mít podstatně více kuráže než konformisté a konjukturalisté, kteří jsou součástí štěkající smečky.
Babiš je každodenně po celé roky konfrontován s nepřízní části veřejnosti, zejména však novinářů, nemilosrdně pranýřován, vláčen po soudech, nucen je snášet bezpočet invektiv, nezřídka velmi vulgárních, čelí jak domácí, tak bruselské opozici, a přesto dokáže vyhrávat volby a trvale se držet na vrcholu popularity – což vyžaduje mimořádné schopnosti včetně vysokého intelektu (který mu ovšem Ríša upírá), ale také psychickou odolnost, houževnatost a takovou odvahu, jakou žádný jiný politik od konce 2.světové války nemusel projevovat. Dosud nikdy nikdo nebyl tak skandalizován jako právě Babiš.
Resumé: Fiala a spol. nejsou hrdiny jen proto, že říkají to co říkají, protože jim objektivně fyzicky nic nehrozí. Ani Babiš není zbabělec pro to, že říká to co říká a že dělá to co dělá, neboť nic z toho nemá důvod činit ze strachu. To jen někteří z nás z toho co politici říkají a dělají v bezpečí Prahy dovozují, že ti nebo oni jsou zbabělci a jiní hrdinové. Ostatně ti údajní hrdinové si berou za živé štíty nás, občany, neboť kdyby se jim podařilo vyprovokovat například Rusy ke ozbrojené odvetě přímo na území Česka, politici se uchýlí do luxusních krytů, ale my si jejich ,,hrdinství“ odskáčeme, ať na bojišti nebo v týlu – vzpomínky na Berlín, Hamburk či Drážďany pětačtyřicátého dosud nevybledly a stačí se podívat na ukrajinská města, vesnice a hřbitovy, abychom pochopili cenu ,,hrdinství“ politiků. Co dodat? Snad jen špatku racionality:
*
Odpor k Babišovi postrádá racionální základ,
tak jako například animozita k zrzavým lidem,
ať vymyslí cokoli, i kdyby měl geniální nápad,
antibabišovci na něj nebudou reagovat s klidem.
*
Pro lidi s chabou imunitou Babiš je alergenem,
jen ho vidí a slyší děsný záchvat se jich zmocní,
někomu postačí v tisku setkat se s jeho jménem
a je-li pravý antibabišovec psychicky onemocní.
*
Irituje, budí posměch, vyvolává negativní emoce,
inu jako každému kdo v Česku dosáhne úspěchu,
vždyť kdo jiný umí poražené ponížit tak hluboce,
než vítěz co poraženým nepřeje lukrativní útěchu.
