Článek
Právě podle takových reakcí poznáváme mentální limity, nedostatek sociálního cítění a absenci empatie u zelených, které jsem dlouho volil, v něž jsem vkládal naděje, které posléze byly vždy zklamány a kteří dnes odrazují svou iracionalitou, neboť smysluplné vize a kompetentnost nyní suplují ideologií; ostatně jejich ikona Greta Thunbergová je přesvědčivým důkazem převahy víry nad rozumem. Tím se nezříkám úsilí o ochranu přírody, životního prostředí a tím vytvoření co nejlepších podmínek i pro existenci lidského druhu na planetě Zemi, ale už je nespojuji s tak zpolitizovanou organizací jakou jsou Greenpeace, protože před kontraproduktivností vždy dávám přednost konstruktivnosti. Jasně, pokud Tykač a další uhlíři zavřou své elektrárny, svět se nezboří – alespoň po nějakou dobu. Jenže takové rozhodnutí, jednoznačně prospěšné životnímu prostředí se vším, co s ním souvisí, sebou nese také četné následky – a to sice ztrátu tisíců pracovních míst. Což není legrace, protože vlna propouštění bude následována vlnou klientů zaplavující Úřady práce, ale také vlnou exekucí, neboť nezaměstnaní snadno upadají do platební neschopnosti, přestanou platit nájmy, energie, hypotéky a různé pohledávky, stanou se dlužníky připravenými o možnost plnit své závazky – a to se v kapitalismu nepromíjí, protože podle úzusu přijetého program,ově asociálními pravičáky už krátce po revoluci každý si za svou bídu může sám a proto musí trpět. Zelení by neměli myslet ,,jen“ na ochranu atmosféry, grónských velryb, pand a mořských korálů, ale také by se hodilo, kdyby občas mysleli i na lidi. Pravda, čistý vzduch a čirá voda jsou požehnáním pro všechny, ale pak tu máme také tak důležité podmínky pro život, jakými jsou placená práce, bydlení, jídlo, teplo, splátkový kalendář, inkaso, léky, zubař, nakonec i pohřební služba – a to všechno něco stojí, a spíše více než méně. Jurečkovy reformy vyhlídky na přežití v podmínkách, kdy světu vládne Apis - Zlaté tele, ještě snížily – stačí ztratit práci (což se samozřejmě v Praze nemůže stát, ale na venkově je vcelku běžnou smrtelnou nehodou) a nešťastník se ocitne na trajektorii zvané sešup do katastrofy. Proklamace, že (cituji) ,, bude nutné zajistit, aby změna nedopadla na uhelné regiony a běžné lidi zaměstnané v tomto sektoru. Stát musí garantovat spravedlivý postup, podporu regionům a řešení tam, kde je potřeba zajistit náhradu za ukončené provozy…“ je ve skutečnosti pouhou ukolébavkou pro veřejnost, aby se následků neobávala dříve než na ně drtivě dopadnou. Ve skutečnosti totiž nikdo nebude schopen vyřešit existenční problémy obětí ekologizace průmyslu, zemědělství, dopravy a ostatních oborů lidské činnosti; už dnes se republika potýká s astronomickým zadlužením a s nedostatkem prostředků na hašení bezpočtu požárů, které planou kamkoli se podíváme – v ekonomické sféře, sociální oblasti, zdravotnictví, obraně, školství, vědě a vývoji, v zemědělství a potravinářství, tragická je situace na trhu s byty a nemovitostmi, demografická situace nejhorší od roku 1775, kdy monarchii vládla osvícená císařovna Marie Terezie, 43% lidí na hranici chudoby, totální oddělení politiky od občanů a od reálného života, atd. – a do takového marasmu přicházejí reprezentanti Greenpeace s odůvodněným, leč za dané situace jen fantazijním požadavkem, aby stát kompenzoval újmu, kterou tisícům zaměstnanců, ale také bezpočtu subdodavatelů, přivodí radikální ukončení provozu uhelných elektráren. Co dodat? Jen si tak povzdechnout:
*
Inu, dobro někdy také zlo a beznaděj plodí,
i žitným polím hrozí že koukol je zahubí,
jistě, čistý vzduch a čirá voda všem se hodí,
jenže lidé občas potřebují i něco do huby.
*
Klimatický žal hrdla svírá a oči pláčou,
Tykačova uhelná energie planetu ničí!
Už vidím jak propuštění do pecí skáčou,
až Tykač rozhodne: ,,Končím, je to v pí…“
