Článek
Pokud jde o znárodňování, které je komunistům tak zazlíváno, pravda je následující:
Přepisovači historie, kterých se u nás po listopadu 89 vyrojilo více než sarančat v africkém Sahelu, vytrvale zamlčují (nebo prostě nevědí, protože dějiny lze přepisovat u bez znalosti dějin), že komunisté znárodňující po roku 1948 soukromé majetky už jen paběrkovali na tom, co zbylo po poválečném rabování demokratickou vládou prezidenta Beneše, který svými dekrety uvedl po pohybu proces znárodňování. Kromě osobního majetku cílily dekrety i na celá průmyslová odvětví. Rozsáhlé znárodnění bylo v Československu provedeno na základě již v roce 1945. Kromě konfiskace majetku etnických Němců se jednalo o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění (konfiskace) dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven. V letech 1945/1947 bylo zestátněno 24 000 km² zemědělské půdy. U německého a maďarského státu a osob německé a maďarské národnosti a také u kolaborantů bylo provedeno znárodnění bez náhrady (tj. de facto to byla konfiskace). Právě znárodňování provedené Benešovými demokraty komunisté později ukotvili v kalendáři jako svátek 28.říjen - den znárodnění.
Nutno podotknout, že poválečné znárodňování bylo standardní politikou socialistických vlád nejen v Československu, ale například také ve Velké Británii a ve Francii; ostatně po druhé světové válce proběhla vlna znárodňování celou Evropou včetně západní Evropy, takže Gottwaldova vláda o tři roky později vlastně nijak nevybočila z tehdejšího politického trendu většiny zemí znárodňovat či konfiskovat soukromé majetky, které měly pro stát menší či větší strategický význam.
Ale už o čtvrtstoletí dříve, krátce po zrodu demokratické republiky vesele znárodňovali Masarykovi demokraté. V nově vzniklém Československu proběhla v souvislosti se zákazem používání šlechtických titulů první velká vlna konfiskací majetku šlechtických rodin a jejich následnému znárodnění v rámci pozemkové reformy dle tzv. záborového zákona č. 215/1919 Sb. Za tímto účelem byl zřízen Státní pozemkový úřad. Realizace pozemkové reformy probíhala nejintenzivněji v letech 1923–1926. Za první republiky bylo do záboru vzato 40 202 km² půdy (4 milióny hektarů). Z toho 27 400 km² byla půda nezemědělská, tedy louky a zejména lesy. 12 800 km² bylo půdy zemědělské.
Průkopníkem znárodňování se však stal císař Josef II., který r. 1782 svým sekularizačním patentem zrušil 140 klášterů a mnoho církevních řádů, např. jezuitů, kapucínů, karmelitánů, benediktinů, klarisek, dominikánů, františkánů a dalších řádů, a jejich majetky nechal převést do speciálního fondu. Zapomenout ovšem nelze ani na drancování ohromných majetků českých protestantů v rámci rekatolizace českých zemí po bitvě na Bílé Hoře; zabavovány byly nejen majetky sedmadvaceti popravených českých pánů, ale také několika set tisíc exulantů, kteří byli nuceni království opustit, protože se odmítli vzdát své víry a přestoupit ke katolíkům. Mimochodem i císařovna Marie Terezie zavedla pro kláštery tzv. numerus clausus a aby se nehromadily jmění, postavila hospodaření klášterů pod státní kontrolu. Zkrátka znárodňování, zestátňování a ostatní formy plošného zabírání cizích majetků jsou nejen českou, ale evropskou a světovou tradicí, a dály se o staletí dříve než vůbec vznikli komunisté, a páchali je všichni, kteří získali moc, včetně panovníků, aristokracie, církví, diktátorů, kapitalistů, demokratů a samozřejmě revolucionářů. A ve dvacátých letech 21.století, kdy bychom předpokládali určitou úroveň vzdělání, stále znovu a znovu se v kukani kdákajících dezinformátorů líhnou nová kuřátka, která ani nevyčkají až trochu mentálně dospějí, aby nepřišla ani o vteřinu z času, kdy mohou vyrazit do veřejného prostoru roznášet ideologické slepičince. A tak se stále dozvídáme, že (cituji) ,,v období 1948 – 1989 žil stát z toho, co nakradl při znárodnění…“ Ani slovo o tom, že už před Gottwaldem znárodnili co mohli demokraté Masaryk a Beneš. Jak říkám, po Vítězném únoru 48 komunisté už mohli po demokratech jen paběrkovat. Což ale našim jurodivým ,,demokratům“, kteří se vesměs narodili až po revoluci, takže o socialistickém Československu vědí jen to, co jim formou klystýrů zavedených do mozků sugerují pilní přepisovači historie z ÚSTRKu, Paměti národa či veřejnoprávních médií, nijak nebrání v tom, aby za loupežníky označovali výhradně komunisty. Inu, ani husákovští normalizátoři se tolik neobávali pravdy jako naši polistopadoví demokraté, kteří by raději spolkli jazyky než aby nahlas přiznali pravdu o minulosti první a druhé republiky, nebo se dotkli Habsburků a katolické církve třeba jen letmou zmínkou o jejich drancování ohromných majetků českých stavů a šlechty. Komunisté jsou vlastně k politování, protože znárodnění kapitalistů, narovnání majetkových poměrů a sociální spravedlnost bývaly leitmotivem jejich idejí a politických programů, jenže demokraté a před nimi osvícený monarcha jim tohle eso vyfoukli o roky, desítky let až o staletí dříve, takže Gottwaldově partě už nezbývalo nic jiného než paběrkovat na dávno sklizeném poli. Co dodat na adresu našich poněkud zpozdilých bojovníků proti komunismu? Snad jen si jen povzdechnout, že:
*
Nedají pokoj, pořád melou nesmysly,
životy zasvětili šíření dezinformací,
historickou pravdu suplují výmysly,
pravda jak za bolševika zase se ztrácí.
