Článek
Padesát tisíc není totéž co tehdy
Když Václav Klaus řekne, že exprezidentská renta zamrzla v jiné době, člověk se nejdřív ošije. Protože běžný důchodce si při slově renta nepředstaví problém. Představí si částku, která je proti jeho penzi pořád hodně vysoko.
Jenže fakticky Klaus nenarazil úplně mimo. Podle zákona o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce má bývalý prezident nárok na rentu 50 tisíc korun měsíčně a k tomu na víceúčelovou paušální náhradu dalších 50 tisíc korun. Ta má krýt hlavně kancelář a asistenta. Zákon platí od roku 2004 a částky v něm zůstaly stejné.
A rok 2004 opravdu nebyl rok 2026. Minimální mzda tehdy podle Ministerstva práce činila 6 700 korun měsíčně. Dnes je několikanásobně výš. Ceny nájmů, služeb, energií i práce asistenta také. Z pohledu provozu kanceláře bývalé hlavy státu tedy dává smysl říct, že původní částka zestárla.
Jenže tady končí účetní stránka a začíná politická citlivost. Protože lidem doma nevysvětlíte snadno, že sto tisíc měsíčně pro exprezidenta je vlastně málo.
Běžný senior slyší rentu a sevře se mu žaludek
Podle Českého statistického úřadu byl průměrný starobní důchod v prosinci 2025 21 175 korun. Starobní penzi pobíralo 2,346 milionu lidí. To jsou lidé, kteří celý život pracovali, a když zaplatí nájem, léky, energie a jídlo, často už moc neřeší důstojnost kanceláře. Řeší, jestli jim vydrží peníze do další splátky důchodu.
A teď si představte, že těmto lidem někdo vysvětluje, že bývalá hlava státu má padesát tisíc jako osobní rentu a dalších padesát tisíc na náklady. Nezáleží na tom, že jde o zvláštní ústavní funkci. Nezáleží ani na tom, že exprezident má jiné povinnosti a bezpečnostní režim než běžný občan. První reakce bude prostá: my počítáme stokoruny a nahoře se řeší, jestli je sto tisíc dost.
A to pohoršení není závist. Aspoň ne jen závist.
Je to únava z dvojího jazyka státu. Obyčejným seniorům se opakuje, že rozpočet není nafukovací, že valorizace musí mít brzdu, že důchodový věk se posouvá kvůli udržitelnosti. Ale u politických rent se najednou mluví o důstojnosti funkce, reprezentaci a přiměřených nákladech.
Důstojnost by přitom slušela i vdově v paneláku.
Problém není Klaus, ale špatně nastavené pravidlo
Klausovo vlastní vyjádření, zveřejněné na jeho oficiálním webu, stojí za pozornost hlavně jednou větou: model vznikl za jeho prezidentování a tehdy byly ceny a mzdy úplně jinde. Zároveň dodal, že si tyto věci netroufal sám komentovat. To je rozumnější formulace, než kdyby si bývalý prezident otevřeně řekl o přidání.
Skutečný problém není v tom, že Klaus existenci zákona připomněl. Problém je, že politici kdysi nastavili pevnou částku a nechali ji dvacet let ležet bez jasného mechanismu. Kdyby byla navázaná na rozumný ukazatel, třeba část platu ústavních činitelů nebo průměrnou mzdu, nemuselo se po letech řešit, zda je trapné přidávat bývalým prezidentům.
A ono trapné je. Zvlášť když se současně debatuje o tom, jak dlouho mají pracovat lidé z těžkých profesí a kolik peněz ještě důchodový systém unese.
Česká televize už v roce 2024 popsala, že vláda zvažovala výrazné navýšení renty bývalým prezidentům, protože částky zůstaly od roku 2004 stejné, jak uvedla ČT24. Právě tehdy bylo vidět, jak výbušné téma to je. Na papíře technická úprava. Mezi lidmi rudý hadr.
A nedivím se jim.
Bývalý prezident nemá žít jako prosebník. To by zemi neslušelo. Jenže ani běžný důchodce nemá mít pocit, že v této zemi existuje důstojnost první a druhé kategorie. Jedna se počítá v desítkách tisíc navíc, druhá ve stokorunách po valorizaci.
Jestli má stát pravidla pro exprezidenty změnit, ať to udělá otevřeně a bez ublížených řečí. Ať řekne, kolik to stojí, proč to má smysl a proč se stejnou péčí nemluví o seniorech, kteří celý měsíc žijí z běžné penze. Protože dokud se nahoře mluví o zamrzlé rentě a dole o nutnosti šetřit, bude pohoršení lidí naprosto zasloužené.
