Článek
Stejná práce, jiný rok, jiný důchod
Tohle je na penzích jedna z věcí, která člověku leží v žaludku. Dva lidé mohli mít podobné výdělky, podobně dlouhou kariéru, stejné bolavé koleno z práce, a přesto jim stát nakonec pošle rozdílnou částku. Ne proto, že jeden byl líný a druhý pilný. Ale proto, že jeden odešel do důchodu v roce, kdy mu do karet hrála valorizace, a druhý přišel o chvíli později.
Výpočet starobního důchodu stojí podle České správy sociálního zabezpečení na základní výměře a procentní výměře. Základní výměra je stejná pro všechny, v roce 2026 činí 4 900 korun měsíčně. Procentní část už závisí na výdělcích a získané době pojištění. Jenže do hry vstupují i pravidla platná v roce přiznání důchodu a valorizace, které se týkají už vyplácených penzí.
A právě tam vznikl velký rozdíl. Důchody přiznané dříve stihly mimořádná zvýšení v době vysoké inflace. Kdo už penzi pobíral, tomu se zvyšovala. Kdo ještě pracoval a čekal na řádný termín, tomu se starší valorizace do nové penze jednoduše nepřilepily stejným způsobem. Hezky česky: kdo byl ve správném vlaku, dojel dál. Kdo stál na peróně, mohl koukat.
Inflace pomohla starším penzím, ale účet zaplatili všichni
V roce 2022 proběhla kvůli vysoké inflaci mimořádná valorizace hned několikrát. ČSSZ tehdy uváděla, že zářijové zvýšení bylo už třetí valorizací v daném roce a týkalo se téměř 3,5 milionu vyplácených důchodů; procentní výměra se zvedala o 5,2 procenta, automaticky a bez žádosti. Podrobnosti tehdy zveřejnila ČSSZ.
To byly časy, kdy ceny utíkaly jako splašené. Máslo, elektřina, léky, všechno lezlo nahoru. Valorizace nebyla žádné rozmazlování důchodců, jak se někdy ošklivě naznačovalo. Byla to obrana proti tomu, aby starým lidem důchod nerozpadl v ruce jak stará účtenka.
Jenže systém tím vytvořil tvrdou nerovnost mezi ročníky odchodu. Kdo měl důchod přiznaný před mimořádnými valorizacemi, dostal je do své penze. Kdo odešel později, už se mu důchod počítal podle nových parametrů, ale staré mimořádné navýšení jako příjemce vyplácené penze nezažil. A teď si to zkuste vysvětlit člověku, který ještě rok poctivě chodil do práce, protože nechtěl odejít dřív. Za odměnu může mít méně než soused, který skončil o rok před ním.
Rok 2026 přidává další brzdu
Od roku 2026 už se zároveň začíná projevovat pomalejší růst nově přiznávaných důchodů. ČSSZ u důchodové reformy píše, že se budou upravovat dva parametry: započtený podíl do první redukční hranice a procentní sazba z výpočtového základu. U důchodů přiznaných v roce 2026 se do první redukční hranice započítává 99 procent, zatímco dříve to bylo 100 procent; první redukční hranice je 21 546 korun a druhá 195 868 korun, jak uvádí přehled ČSSZ.
Někdo mávne rukou, že jedno procento přece není tragédie. Jenže u důchodů se podobné drobnosti skládají pomalu a neúprosně. Jednou procento tady, podruhé jiný valorizační vzorec, potřetí datum přiznání. A najednou se bavíme o stokorunách až tisících měsíčně. Ne jednorázově. Každý měsíc. Rok za rokem.
Do toho rostly mzdy, což zase zvedá některé parametry výpočtu. Podle Českého statistického úřadu dosáhla průměrná mzda za celý rok 2025 částky 49 215 korun a reálně vzrostla o 4,6 procenta. Jenže průměrná mzda není výplata paní za pokladnou ani chlapa z údržby. ČSÚ sám připomíná, že zhruba dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší než celostátní průměr. Takže když se výpočty opírají o průměry, mnoho lidí si řekne: pěkné číslo, ale já ho nikdy neviděl.
Načasování penze se stalo loterií pro obyčejné lidi
Nejhorší na tom není samotná matematika. Nejhorší je pocit, že člověk neměl šanci rozumně se rozhodnout. Pravidla se měnila, inflace skákala, mimořádné valorizace přicházely a pak se zase brzdily. V roce 2023 byla červnová mimořádná valorizace upravena zvláštním způsobem; MPSV tehdy uvedlo zvýšení procentní výměry o 2,3 procenta a pevnou částku 400 korun. I kolem toho byl velký politický spor.
A obyčejný člověk? Ten se v tom měl vyznat mezi směnou, doktorem a starostí, jestli mu vůbec prodlouží pracovní smlouvu. Kdo měl dobrého poradce nebo seděl večer nad kalkulačkami, mohl trefit lepší termín. Kdo prostě jen pracoval a věřil, že stát jeho roky spočítá spravedlivě, mohl dopadnout hůř.
Tohle není výzva, aby lidé utíkali do důchodu bez rozmyslu. Předčasný důchod má vlastní krácení a může být past. Ale je to varování. Odchod do penze už dávno není jen datum narození a počet odpracovaných let. Je to rozhodnutí, kde pár měsíců může znamenat peníze navíc nebo ztrátu, která se potáhne celé stáří.
A mně na tom vadí ta tichá nespravedlnost. Ne že někdo dostal přidáno, když inflace drtila peněženky. To bylo potřeba. Vadí mi, že systém odměnil jedny ročníky víc než druhé a pak se tvářil, že je to jen technický detail. Pro úřad možná. Pro důchodce je rozdíl tisíc nebo dva měsíčně rozdíl mezi klidem a počítáním, jestli si koupí léky hned, nebo až po další penzi.
