Článek
Společné peníze, společný důchodový základ
Od roku 2027 přichází do penzí novinka, která na první poslech zní skoro spravedlivě. Manželé a registrovaní partneři si budou moci dobrovolně sdílet vyměřovací základy. Podle České správy sociálního zabezpečení se za sdílené roky příjmy obou sečtou a vydělí dvěma.
Přeloženo z úředničtiny: když jeden v manželství vydělával výrazně víc a druhý méně, třeba kvůli péči o děti nebo nemocné rodiče, důchodový základ se jim může za společné roky srovnat. Tomu s nižšími příjmy to může budoucí penzi zvednout. Tomu s vyššími ji to naopak může snížit. Žádný stát k tomu nepřidává pytel peněz navíc. Jen se uvnitř páru přerozdělí to, co si oba během let vydělali a odvedli.
A právě tady je potřeba být při zemi. Není to dárek pro každou domácnost. Je to dohoda, která může být rozumná u párů, kde jeden táhl kariéru a druhý domácnost, děti nebo péči. Jenže u páru s podobnými výdělky může být výsledek malý. A u vztahů, kde už je napětí, bych si na takový podpis vzala hodně silné brýle.
Pomůže hlavně tam, kde péče sežrala kariéru
Nejvíc se o téhle změně mluví u žen. A není divu. Podle Českého statistického úřadu pobírali muži v prosinci 2025 průměrný starobní důchod sólo 22 459 korun, zatímco ženy měly o 2 491 korun méně. To není drobný rozdíl na kávu. To je nákup, léky nebo část nájmu.
Tahle mezera nevznikla proto, že by ženy méně dřely. Často pracovaly levněji, vypadly na rodičovskou, vzaly kratší úvazek, pečovaly o rodiče a doma odpracovaly druhou směnu, kterou nikdo nedal do výplatní pásky. Důchodový systém je v tomhle studený jako chodba na úřadě. Ptá se na vyměřovací základ, ne na to, kdo po nocích seděl u horečky dítěte.
MPSV popisuje sdílení jako dobrovolný nástroj k vyrovnání rozdílných důchodových nároků za dobu trvání svazku. Platit má pro důchody přiznané v roce 2027 a později. Kdo už má starobní důchod přiznaný před 1. lednem 2027, ten do toho nevstoupí. Tohle není zpětná oprava starých křivd.
Podpis nebude formalita do šuplíku
Sdílení nevznikne samo. Manželé musí udělat společné prohlášení na předepsaném tiskopise, s ověřenými podpisy, a doručit ho sociální správě. Podle zákona č. 417/2024 Sb. to lze učinit nejpozději v den, kdy jeden z manželů jako první podá žádost o starobní důchod.
Sdílet se navíc nebudou vybrané měsíce podle toho, co se komu hodí. ČSSZ uvádí, že jde o celé kalendářní roky trvání svazku. Prvním možným rokem je rok následující po uzavření manželství, posledním rok před přiznáním starobního důchodu prvnímu z páru nebo před zánikem svazku.
To je důležité. Člověk nemůže říct: tady se mi manželovy příjmy hodí, tady už ne. Žádné vybírání rozinek z vánočky. A zrušit sdílení zpětně také nepůjde. Do budoucna ano, i jednostranně, ale minulost zůstane. Takže žádný podpis mezi vařením oběda a zprávami v televizi.
Novinka může být férová. Hlavně pro páry, kde jeden celý život nesl méně placenou práci a péči, zatímco druhý budoval příjem. Ale nesmí se prodávat jako automatické polepšení pro oba. V páru to bude vždycky vážení: jednomu důchodový základ poroste, druhému se může snížit.
A tak by si lidé měli před podpisem nechat udělat odhad, zeptat se na sociální správě a probrat to doma bez urážek. Protože penze v manželství není jen romantika společného života. Je to i účet za to, kdo vydělával, kdo pečoval a kdo na stáří ponese následky. Sdílení může část té nerovnosti spravit. Ale jen tehdy, když mu lidé porozumí dřív, než podepíšou papír, který se pak už nedá vrátit zpátky.
