Článek
Deset tisíc tehdy, jiná částka později
Pavel Zedníček už dříve mluvil o tom, že když mu byl poprvé vyměřen starobní důchod, částka 10 140 korun ho zrovna neroztančila. Herec později pro eXtra.cz upřesnil, že desetitisícová penze byla situace před lety a že nyní už pobírá víc. To je podstatný detail, abychom to nevnímali jako dojímavou legendu, která žije vlastním životem.
Zedníček ovšem zůstává dobrým příkladem něčeho širšího. Divák vidí známou tvář, televizní pořady, divadlo, dabing, moderování a řekne si: takový člověk přece musí mít důchod jako z pohádky. Jenže důchodový systém nevyplácí prémii za oblíbenost. Ani za hlášky, které si pamatuje půl republiky. Stát si nevytahuje archiv televizní zábavy, ale evidenci pojištění.
A právě to je pro běžného člověka docela zdravá studená sprcha. Kdo celý život pracoval, ještě nemusí mít důchod podle svých představ. Zvlášť pokud měl část příjmů nepravidelnou, honorářovou, podnikatelskou nebo papírově nižší, než jaká byla skutečná životní námaha. Česky: potlesk se do osobního vyměřovacího základu nezapisuje.
Důchod se neptá na jméno na plakátu
Podle České správy sociálního zabezpečení výši starobního důchodu ovlivňuje hlavně získaná doba důchodového pojištění a výše výdělků v rozhodném období. To zní suše, ale je v tom celé jádro věci. Důchod se počítá z toho, co bylo v systému vidět, doloženo a odvedeno. Ne z toho, kolik večerů člověk proseděl v šatně, kolik cest strávil v autě a kolikrát šel do práce nemocný.
U herců, muzikantů, moderátorů, řemeslníků i živnostníků bývá problém podobný. Příjmy mohou kolísat, část práce může být na smlouvy, část přes podnikání, některé roky silné, jiné slabé. Když se k tomu přidají nízké odvody v některých obdobích, výsledek pak umí překvapit. Ne proto, že by ČSSZ seděla za stolem a mstila se umělcům. Ona jen počítá podle dat, která má.
ČSSZ v popisu výpočtu a výplaty důchodu vysvětluje, že osobní vyměřovací základ vychází z vyměřovacích základů za jednotlivé roky a ty se následně redukují do výpočtového základu. To je přesně ten okamžik, kdy se představa „vydělával jsem slušně“ může rozejít s tím, co se nakonec započítá. Papír, ten starý neřád, si nepamatuje dojem. Pamatuje částky.
Pro slavné i neslavné platí stejná nepříjemná rada
Zedníčkův příběh není důvod k závisti ani k posměchu. Slavní lidé si na sebe často vydělávali dobře, ale také ne vždy v jednoduchém zaměstnaneckém režimu. A běžný člověk by si z toho měl odnést hlavně varování: důchod se má kontrolovat dřív, než přijde rozhodnutí. Ne až ve chvíli, kdy člověk sedí nad obálkou a marně přepočítává, kde se ztratila jeho představa o spravedlnosti.
Kdo podniká nebo pracuje nepravidelně, měl by zvlášť hlídat sociální pojištění. Ministerstvo práce uvádí, že v roce 2026 se u hlavní samostatné činnosti zvýšil minimální měsíční vyměřovací základ na 19 587 korun, u vedlejší činnosti na 5 387 korun, jak stojí v přehledu sociálního pojištění pro rok 2026. Vyšší odvody nikoho netěší, to si nebudeme nalhávat. Ale nízké odvody se ve stáří rády vracejí jako nižší penze.
Praktický krok je přitom méně dramatický než televizní rozhovor. Člověk si může přes Informativní důchodovou aplikaci ČSSZ zkontrolovat evidované doby pojištění, vyměřovací základy a orientační výši budoucího důchodu. Není to čtení pro radost, spíš pro klid. Chybějící rok práce, špatně vedená evidence nebo zapomenuté období podnikání dokážou ve výsledku nadělat větší škodu než jedna drahá dovolená.
Sláva tedy může pomoci k práci, honorářům a divácké přízni. Na výměru důchodu sama nestačí. V tom je Zedníčkův starší příběh užitečný i pro lidi, kteří nikdy nestáli před kamerou. Důchod není souhrn zásluh, ale výsledek pravidel. A ta bývají k lidským pocitům spravedlnosti dost hluší.
