Článek
Mladým stát slibuje větší pobídku
Ministerstvo financí představilo návrh takzvaného Lepšího penzijka. Podle Ministerstva financí má státní příspěvek pro střadatele do 30 let vzrůst ze současných 20 procent na 40 procent z měsíčního vkladu. U dětí se má navíc dolní hranice pro příspěvek snížit na 100 korun měsíčně.
Tohle je tah hlavně na mladé. A upřímně, není divu. Když se člověk začne zajímat o důchod až v padesáti, bývá už pozdě na velké kouzlení. Čas je u spoření stejně důležitý jako částka. Jenže zkuste to vysvětlit dvacátníkovi, který platí nájem, jídlo, telefon a ještě mu někdo radí, aby myslel na stáří. V tom věku se důchod zdá dál než konec světa.
Návrh také počítá s tím, že lidé do 36 let by si po nejméně deseti letech spoření mohli jednou vybrat až třetinu vlastních vkladů a zhodnocení bez sankce. Tady vidím rozumný pokus odbourat strach, že peníze budou zamčené až do šedesátky. Mladý člověk může potřebovat byt, studium, dítě nebo rezervu. Jen by bylo dobré, aby z penzijka nevznikla jen další kasička na všechno možné, protože pak na stáří zase zůstane prázdnější šuplík.
Poplatky jsou nenápadný žrout úspor
Nejzajímavější část se týká poplatků. Ministerstvo navrhuje zrušit výkonnostní poplatek u transformovaných, konzervativních, smíšených i dynamických fondů a nastavit strop poplatku za správu na 0,5 procenta ročně. Alternativních fondů se to týkat nemá.
Tohle je důležitější, než se zdá. Poplatek půl procenta sem, procento tam, člověk nad tím mávne rukou. Jenže při spoření desítky let se z malého čísla stane pořádná díra v kapse. My starší víme, že drobné mizí potichu. A ve fondech mizí ještě potichuji, protože je člověk nevidí u pokladny.
Analýza PAQ Research ukazuje, že typický dnešní střadatel by mohl při současném nastavení čekat přilepšení kolem 3 700 korun měsíčně v dnešních cenách, zatímco při dřívějším vstupu, nižších poplatcích, lepší strategii a vyšším příspěvku zaměstnavatele model vychází až na 16 800 korun. To není rozdíl na kávu. To je rozdíl mezi penzí s dechem a penzí s počítáním cibule.
Jen pozor, model není slib. Funguje jen tehdy, když člověk začne včas, vydrží, fondy opravdu vydělají a zaměstnavatel přispěje. Kdo má nízkou mzdu nebo pracuje jako OSVČ bez příspěvku od firmy, ten bude mít cestu mnohem tvrdší.
Staré fondy mají dostat datum konce
Velký zásah čeká staré transformované fondy. Ministerstvo píše, že jejich činnost má skončit k 31. prosinci 2036. V těchto fondech už od roku 2013 nejde uzavírat nové smlouvy, ale pořád v nich má spořit asi 1,7 milionu klientů s úsporami kolem 340 miliard korun.
Tohle se bude hodně dotýkat starších lidí. Transformované fondy měly jednu lákavou věc: garanci, že na konci roku nebude zhodnocení záporné. Jenže za klid se platí. Peníze bývají investované opatrně, výnosy často slabé a inflace si z nich ukrojí svoje. Člověk pak sice nevidí mínus v přehledu, ale v obchodě zjistí, že si za úspory koupí méně. To je takové české minus v převleku.
Podle Asociace penzijních společností se v penzijku sledují počty účastníků, objem spravovaných prostředků i výkonnost fondů. Právě tahle čísla by měli lidé konečně víc číst. Ne jen reklamní větu, že „spoříte na lepší stáří“. Stáří se totiž nezlepší sloganem, ale tím, co po letech skutečně zůstane na účtu.
Reforma může pomoct, ale nesmí být další mlha
Nápad snížit poplatky a mladé víc rozhýbat ke spoření má hlavu a patu. Jestli má stát třetí pilíř podporovat miliardami, má také právo chtít, aby větší část výnosu zůstala lidem, ne správcům fondů. V tom se Schillerové těžko odporuje.
Jenže penzijko není zázračný stroj na důstojné stáří. Kdo nemá z čeho spořit, tomu vyšší státní příspěvek moc nepomůže. Kdo začne pozdě, tomu čas nikdo nevrátí. A kdo nerozumí rozdílu mezi konzervativním, dynamickým a životním cyklem, může podepsat něco, co mu bude hezky vysvětleno až ve chvíli, kdy už s tím nepůjde moc dělat.
Proto by stát měl kromě změny zákona udělat ještě jednu nudnou, ale důležitou věc: mluvit srozumitelně. Ne jako leták z banky. Normálně. Kolik zaplatíte, co riskujete, kdy se k penězům dostanete a co se stane se starou smlouvou.
Reforma penzijka může být užitečná. Ale jen tehdy, když z ní nebude hezký politický balíček pro mladé a nová úřední nejistota pro starší. Protože lidé si nespoří na graf. Spoří si na zimu života. A tam se každá chyba počítá dlouho, potichu a každý měsíc znovu.
