Článek
Samotná penze většinou problém není
Když se mezi seniory řekne „daně z důchodu“, hned to vypadá, že stát zase sahá starým lidem do peněženky. Jenže tak jednoduché to není. Běžný starobní důchod se ve většině případů do daňového přiznání vůbec neuvádí.
Finanční správa uvádí, že za rok 2025 byl od daně osvobozen pravidelně vyplácený důchod do 36násobku minimální mzdy, tedy do 748 800 korun ročně. To odpovídalo 62 400 korunám měsíčně. Tak vysokou penzi má jen naprosté minimum lidí.
V roce 2026 je hranice ještě výš, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo minimální mzdu na 22 400 korun měsíčně. Šestatřicetinásobek tak dělá 806 400 korun za rok, tedy 67 200 korun měsíčně.
Takže ne, běžný důchodce se kvůli samotné penzi finančního úřadu bát nemusí. A je fér to říct nahlas, protože kolem toho koluje zbytečně moc strašení. Problém začíná jinde. U peněz navíc.
Přivýdělek v penzi není bez pravidel
Znám to. Jeden senior vezme pár směn na vrátnici, druhá paní pronajme malý byt po rodičích, někdo peče cukroví, prodá ovoce ze zahrady nebo si přivydělá na dohodu. Ne vždycky je za tím podnikání. Často jen snaha nebýt závislý na dětech a nedívat se v obchodě na každou korunu jako na nepřítele.
Jenže finanční úřad se neptá, jestli si člověk přivydělává z radosti, nebo z nouze. Dívá se na druh příjmu a částku.
Finanční správa u příkladu důchodce s nájmem jasně píše, že pokud roční příjem z nájmu přesáhne 50 tisíc korun, podává se daňové přiznání. Důchod se do něj přitom neuvádí, pokud je pod osvobozeným limitem. To je důležité. Nedaní se tedy běžná penze, ale další zdanitelné příjmy mimo ni.
Podobné je to u příležitostných příjmů. Když důchodce prodá ovoce ze zahrady za 29 tisíc korun a nemá jiné podobné příjmy, přiznání podávat nemusí. Finanční správa totiž uvádí, že příležitostné příjmy jsou osvobozené, pokud za rok nepřesáhnou 50 tisíc korun.
A tady bývá kámen úrazu. Lidé si řeknou: vždyť jsem jen něco prodal, vždyť jen pronajímám garsonku, vždyť jen pomáhám sousedům. Jenže „jen“ není daňový pojem. Když se překročí hranice, může vzniknout povinnost přiznat příjem.
Nejhorší je spoléhat na to, že si toho nikdo nevšimne
Nechci nikoho děsit, ale ani chlácholit. U daní se vyplatí být nudně opatrný. Kdo si není jistý, má se zeptat účetní, finančního úřadu nebo použít portál Moje daně. Stydět se není za co. Horší je dělat mrtvého brouka.
Finanční správa připomněla, že za rok 2025 bylo možné podat papírové přiznání do 1. dubna 2026, elektronicky do 4. května a přes poradce do 1. července. Kdo přiznání podá o více než pět pracovních dnů pozdě, může dostat pokutu 0,05 procenta stanovené daně za každý den prodlení, nejvýše 5 procent daně, maximálně 300 tisíc korun. Pokuta se neplatí, pokud nedosáhne tisíc korun. Při pozdní úhradě navíc nabíhá úrok z prodlení.
Pro někoho to budou drobné. Pro seniora, který žije z běžné penze, to drobné být nemusí.
Proto bych to shrnula jednoduše. Běžný důchod není strašák. Přivýdělky už hlídat musíte. Nájem, podnikání, pravidelná práce, větší prodeje nebo jiné příjmy mimo penzi mohou znamenat daňové přiznání, i když se člověk pořád cítí hlavně jako důchodce.
A právě v tom je zrada. Stát vám domů nepošle babičkovsky napsaný dopis: pozor, tady už máte povinnost. Často na to musí člověk přijít sám. Kdo si to pohlídá včas, ušetří si nervy. Kdo mávne rukou, může se jednou divit, že finanční úřad umí být mnohem méně shovívavý než sousedka u plotu.
