Článek
Při čekání na úřadě práce člověk obvykle sedí a bloumá zrakem po zdech. Čte nástěnky, aniž by tušil, co na nich vlastně je. Nakonec sáhne po časopise, který už dávno překročil hranici běžného opotřebení a vstoupil do fáze „vytvářím vlastní mikroklima“. Když ho vezmete do ruky, máte pocit, že držíte komunitní projekt všech, kdo tu tento týden čekali. Nejsou to jen bacily, to je otisk nekonečné lidské nudy. Přišel den, kdy jsem se do téhle čekárny musela vydat i já. Tradiční nudný rituál se po vstupu do kanceláře změnil v adrenalinový zážitek, který bych bez váhání nazvala: Přežij bábu na úřadě. Ale nepředbíhejme.
Na úřadech funguje vyvolávací systém. Ten já miluju. Skoro bych ho objala, kdyby nebyl jen obrazovkou. Díky tomu, že systém nemluví, ale píše, se nemusím měnit v šilhajícího agenta FBI, který jedním okem hlídá dveře a druhým monitoruje pohyb v místnosti. Systém napíše číslo a já vím, že je řada na mně. Nemusím nic slyšet. Stačí vidět. Civilizace pokročila.
Konečně. Moje číslo naskočilo. Vstávám. Vcházím. A s úsměvem spouštím své osobní hlášení, které jsem častým opakováním dovedla k minimalistické dokonalosti: „Dobrý den. Jsem ohluchlá, nic neslyším. Prosím, mluvte na mě a pomaleji. Nekřičte, stejně to neuslyším.“ Většinou lidé přikývnou, usmějí se a jede se dál. Tentokrát ale úřednice přede mnou zbledla do odstínu papíru. Oči se jí rozšířily, dech zrychlil. Vypadala, jako bych právě oznámila bezprostřední jadernou hrozbu. Při slově „neslyším“ se nadechla a rychlostí kulometu vyhrkla: „To jste si měla vzít tlumočníka do znakového jazyka nebo doprovod!“ Po letech fungování ve svém tichém vesmíru mně jen tak něco nerozhází. Zachovávám rozvahu a s klidem položím kontrolní dotaz: „Vy umíte znakový jazyk?“ Paní ztuhla. „Ne, neumím.“ Usmála jsem se: „No vidíte. Já taky ne. Takže tlumočník by nám tu byl platný asi jako sněhová fréza na Sahaře.
Nastalo ticho tak husté, že by se dalo krájet. Vyndám moderní zázrak, kterému říkáme telefon. Cosi jako dar nebes, který umí přepis mluveného slova do textu. V ten okamžik paní hlasitostí, kterou podle grimasy obličeje a pohybu rtů vizuálně odhaduji na vyhlášení mobilizace, pronese: „Já nikam volat nebudu!“ V duchu si říkám: Super, s touhle babou bude sranda. Tohle jsi ještě nezažila. Ber to kladně, budeš o zkušenost bohatší.
I přes svůj nadhled se cítím trochu trapně. Trochu hloupě. Ale nevadí. Ohluchnutí mě totiž naučilo zvláštní superschopnost: usmívat se a zůstat v klidu i ve chvíli, kdy by slyšící člověk už dávno bouchl do stolu a odkráčel středem podat stížnost. V podobných situacích se s klidem usmívám tak vehementně, až mi tuhnou čelisti jako po tříhodinové návštěvě zubaře. Mluvím tónem, jakým vysvětlujete dítěti, že tyhle bonbóny fakt nedostane. S křečovitým, doufám, že snad pozitivním úsměvem od ucha k uchu trpělivě paní předvádím, jak aplikace na přepis mluveného slova do textu funguje. Paní bere do ruky můj telefon. Zkusí říct větu. Na displeji se objeví text. Paní sleduje telefon. Já s napětím sleduji a současně analyzuji psychický stav úřednice. Barva se jí pomalu vrací do tváře. Dech se uklidňuje. Vyhodnocuji situaci: kontakt navázán, stav nouze zrušen.
Paní mluví pomalu k telefonu. Já čtu. Odpovídám. Formulář je vyplněn. Odcházím s pocitem malého vítězství a dojmem, že jsem právě vyřešila logistický problém velikosti stěhování klavíru do pátého patra bez výtahu. Ten problém jsem měla být já, ale já problém nejsem. Kvůli mně fakt nemusíte volat tlumočníka ani svolávat bezpečnostní radu státu. Stačí mě nechat domluvit. Vysvětlit specifika konverzace. Ohluchnutí totiž neznamená, že jsem mimozemšťan, který neumí komunikovat v češtině. Jen k tomu potřebuju psané slovo, chytrý telefon nebo tužku a papír. Největší ticho totiž není v mých uších, ale v hlavách lidí. Sluch mě opustil. Smysl pro humor zůstal. Někdo má sluch jak netopýr, já mám úsměv a pevné nervy.
Na závěr malé osobní doporučení: já nejraději používám aplikaci Okamžitý přepis, ale existuje i spousta dalších, například e-Scribe nebo Talk to Deaf. Další je Tichá linka, přes ni je možné po registraci i telefonovat. Když jsme u toho telefonování, existuje internetová stránka e-kos.cz, která dokáže přepisovat telefonní hovor ihned a bez registrace. Další je Kratofon, webová stránka se zabudovaným strojovým přepisem mluveného slova (něco jako Okamžitý přepis, ale pro počítač či notebook). Zatím funguje v prohlížečích Chrome a Edge, dokáže přepisovat i dialogy ve filmech bez titulků, což se hodí ve chvíli, kdy titulky prostě nejsou k dispozici. Všechny zmíněné nástroje jsou zdarma, stačí jen připojení k internetu.
