Článek
Chytrý telefon hlásí svou diagnózu.
Vcházím do ordinace, zdravím a hned po pozdravu spouštím své povinné vstupní hlášení pacienta:
„Mluvím, ale neslyším.“
Paní doktorka mě už zná. Ví to.
Ale já jí to pro jistotu říkám při každé návštěvě. Ví taky, že s sebou tahám telefon, který vypadá chytře, ale ve skutečnosti má IQ vydlabaná tykev.
Já startuji telefon a aplikaci na strojové rozpoznání mluvy převod do textové formy – přepis.
Doktorka startuje nervy.
Obě víme, že teď začíná cosi mezi ruskou ruletou a spiritistickou seancí.
Stisknu tlačítko. Doktorka mluví. Přepis se rozjíždí. Není dokonalý. Občas si slova domýšlí. Občas se urazí a mlčí.
A jindy se rozjede rychlostí světla.
Doktorka říká:
„Máte lehce zvýšený tlak.“
Telefon přepíše:
„Máte lehce ztížený tlap.“
Na chvíli zamrzne a pak bez varování oznámí:
„Amputace doporučena.“
Doktorka se na mě podívá.
Já se podívám na telefon.
Telefon mlčí. Zřejmě spokojený se svou diagnózou.
Paní doktorka s klidem sobě vlastním, poznamená:
„No jo,… ani ve 21. století se na techniku spolehnout nedá.“
„Vrátíme se o pár staletí zpátky. Použijeme osvědčenou aplikaci ze 16. století,“ a se smíchem se chopí tužky a papíru.
Telefon hlásí svou diagnozu
A další díl už se chystá, kabinka s dýchacím přístrojem.
